Manželé Coriovi se stali jednou z mála manželských dvojic, které získaly Nobelovu cenu. A navíc jsou spojení s Prahou – oba byli rodáky z české metropole.
Za více než století, co se udělují Nobelovy ceny, se podařilo toto ocenění získat jen pěti manželským párům. Říká se jim „partneři v životě i vědě“. Tím nejslavnějším byli Pierre a Marie Curieovi, ale jeden manželský pár pocházel dokonce z Prahy. Byli to Carl Ferdinand a Gerty Theresa Coriovi.
Coriová se narodila v Praze jako Gerty Radnitzová v židovské rodině roku 1896. Vystudovala nejprve na dívčím lyceu v Praze a později se přihlásila na Německou univerzitu v Praze. Byla jednou z mála žen, které v té době univerzitní vzdělání na této prestižní instituci získaly. Doktorátu z medicíny dosáhla roku 1920, našla si tam ale také svého budoucího manžela.
Ke vzdělání byla vedená svou rodinou, která patřila v Praze k intelektuální špičce. Po škole se věnovala lékařské praxi v dětské nemocnici ve Vídni, poté kvůli sílícímu antisemitismu emigrovala do Spojených států amerických – to už se svým manželem Carlem Coriem, jehož si vzala roku 1920. Oba tam zamířili přesto, že se své víry vzdali a přestoupili na křesťanství.
Společně po emigraci pracovali ve Státním ústavu pro výzkum zhoubných chorob v Buffalu a pak se přestěhovali do St. Louis, kde se Gerty Coriová stala profesorkou biochemie.
Její manžel měl velmi podobný osud. Také on se narodil v Praze ve vzdělané rodině, jeho otec byl mořským biologem. Po gymnáziu v Terstu, kam doprovázel svého otce, také nastoupil na medicínu na Německou univerzitu v Praze. Seznámil se tam s Gerty, se kterou pak zamířil do Spojených států. Stejně jako ona neměl problém získat špičkovou práci nejprve na univerzitě v Buffalu a poté po boku své ženy v St. Louis.
Manželský výzkum
Na většině svého výzkumu manželé Coriovi spolupracovali. Oba zajímaly stejné vědecké obory: nejprve to bylo fungování cukrů ve zvířecím těle. Jejich výzkum se zaměřil na insulin a epinefrin. Dále se zaměřili na metabolismus sacharidů a jejich výzkum vyvrcholil objevem takzvané katalytické přeměny glykogenu. Podařilo se jim tento proces popsat už roku 1936, roku 1947 za něj obdrželi Nobelovu cenu za medicínu a fyziologii.
Carl Cori vždy silně oceňoval roli své ženy a často se musel ohrazovat proti tomu, že byla ignorována. Když dostat Nobelovu cenu, prohlásil: „To, že cenu dostala společně se mnou i moje manželka, je pro mě hluboce uspokojivé. Naše výzkumy byly propojené a jeden bez druhého by nikdy nemohl dojít tak daleko, jako jsme došli společně.“
Jméno manželů Coriových je dodnes spojeno s řadou lékařských pojmů. Historik Petr Svobodný ale upozorňuje, že v jejich překladu do češtiny je obvykle Gerty Coriová opomíjena. „Cori classification a Cori disease by se tak podle podílu její práce měly správně nazývat klasifikace (podle), respektive nemoc Coriové, podobně jako průběh přeměny glykogenu je správné překládat jako cyklus Coriových, nikoliv Coriho,“ uvádí vědec.
„Vedle diskriminace vyplývající z jejího židovského původu, se kterou se setkávala i po odchodu z Evropy do Ameriky, je dodnes Gerty Coriová občas diskriminována – i když spíše jen z neznalosti – kvůli neschopnosti některých jazyků rozlišit gender,“ dodal Svobodný.
Gerty Coriová se stala teprve třetí ženou v historii, která získala Nobelovu cenu za exaktní vědy – před ní to byly jen Marie Curie-Sklodowská a Iréne Curieová. Pražská rodačka je ale vůbec první ženou, která Nobelovu cenu dostala za medicínu.
V České republice byl její odkaz i původ dlouhá léta ignorován, teprve v říjnu roku 2000 jí byla na jejím rodném domě v Petrské ulici odhalena pamětní deska.
