Biologové z německého Leibnitzova ústavu varují před prudkým úbytkem velké sladkovodní fauny. Její počty se za posledních čtyřicet let snížily o více než čtyři pětiny, nejvýrazněji v případě velkých ryb, ohrožení jsou ale i plazi a savci. Klesání říční a jezerní populace se navíc podle výzkumu týká všech kontinentů s výjimkou Antarktidy.
Řeky a jezera sice pokrývají jen procento zemského povrchu, představují ale domov pro třetinu všech druhů obratlovců na Zemi – a podle mezinárodního výzkumu jsou silně ohrožení.
Biologové z Leibnitzova institutu se ve své práci zaměřili na stavy sladkovodní megafauny, čili zvířat, která žijí v řekách, jezerech a potocích a váží víc než třicet kilogramů. Do této rozmanité skupiny patří krokodýli, bobři, velké želvy, říční delfíni nebo jeseteři.
Autorům práce se podařilo shromáždit údaje o 126 druzích takových tvorů z celého světa. „Výsledky jsou alarmující a potvrzují obavy vědců zapojených do studia a ochrany sladkovodní biodiverzity,“ říká jedna z hlavních autorek studie Sonja Jähnigová.
Podle výzkumu megafauny mezi lety 1970 a 2012 ubylo osmaosmdesát procent, což představuje dvojnásobek úbytku obratlovců na pevnině nebo v oceánech. Zdaleka největší ztráty evidují biologové v oblasti indomalajské, která zahrnuje jižní a jihovýchodní Asii a jižní Čínu (o 99 procent), a v oblasti paleoarktické – čili v Evropě, Severní Africe a většině Asie (o 97 procent).
Zdaleka nejvíce snižování populace zasahuje velké druhy ryb, jesetery a sumce, jichž zmizelo asi 94 procent. Po nich jsou nejvíce ohrožení plazi, kde úbytek přesáhl 72 procent. A vědci situaci vysvětlují dvěma příčinami: lovem a stavem řek.
Ubývá ryb i řek, kde mohou žít
Nadměrný lov představuje podle expertů primární příčinu – velké ryby se loví na maso, plazi kvůli kůži nebo vejcím. „Stav zhoršuje ztráta volně tekoucích řek, protože ryby přicházejí o místa ke tření kvůli přehradám,“ uvádí studie.
Ztráta volně tekoucích řek pak situaci ještě komplikuje. Většinu velkých světových toků už dnes výrazně rozdělují přehrady, v dalších letech se ale plánují tisíce regulačních staveb, které současný nepříznivý stav ještě zhorší.
„Asi osm set z nich je navíc plánováno v kriticky důležitých místech s vysokou biodiverzitou a doposud velkým množstvím megafauny, jako je oblast Amazonky, Konga, Mekongu nebo Gangy,“ dodává hlavní autor studie Fengzhi He.
Pokusy hodné následování
Přírodovědci ale upozorňují i na pozitivní příklad, kdy se na řadě míst daří megafaunu mnohem lépe chránit a nese to ovoce. Našli 13 druhů zvířat, která doslova „vstala hrobníkovi z lopaty“. Jedná se například o amerického bobra nebo jesetera sachalinského, kteří se v Severní Americe šíří. V Asii je zase ukázkovým příkladem sladkovodní delfín orcela tuponosá, která žije v Mekongu.
Naopak špatně dopadla Evropa, kde je podle vědců zřejmě největším problémem fakt, že řeky více překračují hranice států (nebo je tvoří), a proto je složitější koordinovaně zvířata chránit. Autoři jako příklad úspěchu uvádí obnovu bobřích populací v Evropě. V Německu zase vypadá nadějně snaha o návrat dvou druhů jeseterů.
