Před půlstoletím se zdálo, že gorily horské to mají spočítané. Jejich počet klesl pod 250 zvířat a přírodovědci se obávali, že nemají šanci přežít. V současné době je ale těchto primátů už přibližně čtyřikrát víc a druh přestal být kriticky ohrožený. I když je to vykoupené lidskou krví – konkrétně strážců.
Zprávy o nemocných nebo zraněných gorilách mohou v hornatých oblastech Ugandy znepokojovat místní obyvatele. Je to částečně proto, že většina těchto vzácných primátů dostala jména, což lidem umožňuje vnímat utrpení těchto zvířat jako utrpení lidské. Zájem o ochranu goril horských ale pramení také z ekonomických přínosů cestovního ruchu, který proměnil místní pytláky v ochránce přírody, místní ženy v průvodkyně a strážce parku ve výřečné mluvčí těchto velkých lidoopů, uvedla agentura AP.
„Když se dozvíme, že je nějaká gorila nemocná, všichni se o ni zajímají. Proč? Proč je ta gorila nemocná? Čím trpí?“ říká strážkyně a průvodkyně v ugandském národním parku Bwindi Impenetrable Joyleen Tugumeová. „Dokonce i lidé z komunity. Všichni jsou tím zasaženi,“ dodává. Právě zlepšená veterinární péče má podle expertů zásadní vliv na to, že goril přibývá – podle jednoho nedávného výzkumu je zodpovědná až za polovinu nárůstu jejich počtu.
Gorila horská (Gorilla beringei beringei) je poddruhem gorily východní nížinné. Jde o druhého největšího primáta na světě. Vyskytuje se pouze na malém území v horské oblasti Virunga na pomezí Konžské demokratické republiky, Ugandy a Rwandy. Asi polovina z těchto ohrožených goril žije právě v Ugandě.
Tugumeová říká, že pytláctví v parku je stále vzácnější. Všichni totiž spolupracují, aby ochrana přírody fungovala, protože z toho mají prospěch.
Příběh bývalého pytláka
Philemon Mujuni byl ještě před pěti lety pytlákem. Kdysi považoval gorily za nepřátelská zvířata, která je potřeba zabít dřív, než zabijí ona jeho. Jako chlapec chodíval do lesa s otcem, kterého popisoval jako zkušeného pytláka. Pomáhal mu nosit antilopy, které chytili do pastí. V roce 2020 však jiní pytláci zabili milovanou gorilu jménem Rafiki a Mujuni a další založili organizaci bývalých pytláků, která nyní deklaruje, že primáti jsou důležitější než jakákoli jiná zvířata. Proto nyní tato organizace pomáhá s jejich ochranou.
Ugandský národní park Bwindi Impenetrable, který je zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO, se nachází v odlehlé části jihozápadní Ugandy. Je domovem mnoha skupin goril, které si zvykly na přítomnost lidí. Turisté platí 800 dolarů (více než 16 tisíc korun), aby ho mohli navštívit a spatřit tato zvířata v jejich přirozeném prostředí.
Oficiální politika rozdělování příjmů směruje deset dolarů (kolem 210 korun) z každého povolení zpět do místní komunity. O redistribuci financí rozhodují volení představitelé, kteří mohou také investovat do projektů – od zásobování vodou až po zdravotní péči. Lokální komunity mají také nárok na pětinu z celkového ročního výnosu za vstupní poplatky do parku.
Kromě Bwindi je jediným dalším ugandským parkem, kde lze gorily sledovat ve volné přírodě, národní park Mgahinga Gorilla. V této chráněné oblasti ale žije pouze jedna gorilí rodina, zatímco v Bwindi je 27 skupin, které mohou návštěvníci pozorovat zblízka.
Nadmíru úspěšná záchrana
Výhled pro gorily horské je od roku 2018 příznivý, podle výzkumu jejich populace přesáhla tisícovku jedinců. Je to pozoruhodný comeback pro druh, který v minulém století čelil vyhynutí, píše AP.
V 70. a 80. letech totiž zbývalo pouhých 250 horských goril a přírodovědci se obávali, že jim hrozí vyhynutí, protože rozšiřující se zemědělské oblasti a těžba dřeva pohlcovaly jejich přirozené prostředí.
Desítky let intenzivních snah o jejich ochranu ale přinesly ovoce. Kvůli tomu ochránci přírody snížili před několika lety jejich status z kriticky ohroženého druhu na ohrožený. A očekává se, že až budou roku 2026 oznámeny výsledky dalšího sčítání goril, budou čísla opět vyšší.
Tyto úspěchy jsou ale doslova placené krví. Za poslední dvě desetiletí totiž v národním parku Virunga bylo zabito více než 220 strážců. Vzhledem k tomu, že počet goril v jejich posledních zbývajících „ostrovech“ přirozeného prostředí stále roste, vyvstává nová obava: co se stane, až jim dojde místo?
Monitorování konfliktů
Podle rozhovorů, které provedli redaktoři webu Guardian s experty přímo v tomto národním parku, to zatím nevypadá, že by životní prostor gorilám docházel. Vědci jsou na to ale už připravení – mají nástroje, pomocí nichž poznají, že k něčemu takovému dochází.
Tím hlavním je monitorování konfliktů mezi těmito velkými inteligentními primáty. Podobně jako lidé nebo šimpanzi i gorily při nedostatku zdrojů začnou bojovat s ostatními příslušníky vlastního druhu – i když z odlišné komunity. Pokud by se to stávalo u goril častěji, vědci by věděli, že se něco děje a že to má něco společného s nedostatkem životního prostoru.
Předpokládají ale, že se toto nestane ani při těch nejoptimističtějších scénářích ještě během několika dalších desítek let. Jednoduše proto, že v popsané oblasti žilo v minulosti mnohem více goril. Měly by tak mít zdrojů dost. A dostupný čas by vědci chtěli využít pro to, aby vymysleli, co dál.
