Americká sonda Voyager 1 dosáhla při výzkumu vesmíru, a zejména vzdálených oblastí Sluneční soustavy řady prvenství, mezi které patří i to, že 25. srpna 2012 opustila jako první člověkem vyrobené těleso heliosféru. Do kosmu stroj zamířil před 45 lety – 5. září 1977.
Dnes je Voyager 1 více než 23 miliard kilometrů od Země a díky dostatečné zásobě energie stále vysílá. Podle NASA by měly jeho antény dodávat informace nejméně do roku 2025.
Spojené státy vyslaly před 45 lety do vzdálených oblastí Sluneční soustavy dvě sondy. Trochu paradoxně jako první odstartoval nejprve 20. srpna 1977 Voyager 2, teprve o 16 dní později pak následoval Voyager 1, který ale putuje rychleji (a jiným směrem).
Trvalo mu rok a půl, než se dostal k největší planetě soustavy Jupiteru. Nejvíce se k tomuto plynnému obru sonda přiblížila začátkem března 1979, tehdy byl Voyager 1 od Jupiteru vzdálen pouhých 275 tisíc kilometrů, zhruba dvě třetiny střední vzdálenosti ze Země na Měsíc, a poté zamířil k Saturnu.
Tam zkoumal především jeho měsíc Titan, který je podle astrobiologa Tomáše Petráska velmi zajímavým tělesem – má například atmosféru hustější než Země. „Mohli bychom tak pozorovat takovou prebiotickou polévku, vznikají tam sloučeniny, z jakých by na Zemi kdysi dávno mohl vzniknout život. A tam se to odehrává teď,“ popsal vědec.
Směr: mezihvězdný prostor
Voyager 1 tento cíl své mise, prozkoumání dvou největších planet, naplnil 13. listopadu 1980, když odeslal první zblízka pořízené fotografie Saturnu. Sonda poté zamířila k okraji Sluneční soustavy a dodnes je v dobrém stavu a rychlostí 17 kilometrů za sekundu stále zvětšuje svou vzdálenost od Slunce.
Voyager 1 je v současné době vzdálen od Země 23,3 miliard kilometrů. To je tak daleko, že urazit tuto vzdálenost trvá světlu 20 hodin a 33 minut. Odeslání zprávy na Voyager 1 a obdržení odpovědi proto trvá zhruba dva dny.
Obě sondy o velikosti malého auta jsou poháněny energií z pomalého rozpadu plutonia. Obě jí mají dost, aby dokázaly vysílat vědecké údaje asi do roku 2025. I potom sice poletí dál Mléčnou dráhou, ale zbytek své poutě už budou němé.
Technický tým mise už vypnul různé subsystémy a ohřívače, aby tak ušetřil energii pro vědecké přístroje a kriticky důležité systémy. Ty zatím NASA vypnout nemusela a tým Voyageru pracuje na tom, aby obě sondy fungovaly i po roce 2025.
Co řekneme mimozemšťanům
Pro případ, že by se někdy setkaly s mimozemskou civilizací, nesou obě sondy na palubě pozlacenou osmnácticentimetrovou destičku se záznamem zvuků a obrazů, které charakterizují život na Zemi v době vypuštění. Případní mimozemšťané si tak budou moci vyslechnout pozdravy v 55 pozemských jazycích nebo se pohroužit do poslechu hudebních děl Wolfganga Amadea Mozarta či bluesmana Willieho Johnsona.
„Otázka je, jestli by to mimozemšťané dokázali interpretovat, jestli vůbec slyší zvuk,“ doplňuje astrobiolog Petrásek. „Pokud by se jim to povedlo, tam se jim ale dostane spousty informací o Zemi. Mimo jiné jsou na té desce nahrané pozdravy v mnoha světových jazycích včetně češtiny. Takže pokud jednou za stovky tisíc let sondu zachytí nějaké mimozemská civilizace, tak uslyší i naše české ‚Dobrý den‘,“ dodává vědec.
