Italové jsou zřejmě nejrychleji mluvícím národem na Zemi a za sekundu stihnou ve svém jazyce říci až devět slabik. Na opačné straně stojí Němci, kteří za stejnou dobu zvládnou jen šest slabik. Přes tento rozdíl ovšem Němec i Ital během jedné minuty sdělí stejné množství informací, prokázal rozsáhlý výzkum, podle kterého je přenosová rychlost totožná.
Vědci spočítali přenosovou rychlost lidských jazyků. Je to vždy 39 bitů za sekundu
Všechny jazyky, které vědci studovali, měly navzdory svému tempu a rychlosti výslovnosti stejnou rychlost přenosu informací kolem 39 bitů za sekundu. To je asi dvojnásobek rychlosti, jakou je možné přenést informaci morseovkou. Svá zjištění popsali ve studii, která vyšla v odborném časopise Science Advances.
„Je to hodně dobrý výzkum,“ uvedl pro žurnál Science evoluční lingvista Bart de Boer, který téma studoval na Free University v Bruselu. Upozornil, že již dříve se mezi jazykovědci spekulovalo o tom, že některé jazyky, které jsou „pomalejší“ než jiné, si tempo vynahrazují schopností informace lépe koncentrovat, pro tuto hypotézu ale až dosud chyběly důkazy.
Nový výzkum přinesl změnu. Vědci v něm začali analýzou psaného textu ze sedmnácti jazyků, včetně angličtiny, italštiny, japonštiny nebo vietnamštiny (čeština mezi nimi nebyla). Spočítali hustotu informací v těchto řečech, měřili ji v bitech, tedy ve stejných jednotkách informace, které se používají u počítačů nebo mobilů.
Husté jazyky
Studie ukázala, že japonština, která má jen 643 slabik, má 5 bitů na slabiku, ale angličtina s 6949 slabikami má hustotu 7 bitů na slabiku. Vůbec největší informační hustotu měla vietnamština s 8 bity na slabiku.
To byl ale jen první krok v náročném výzkumu, ten další trval dlouhé tři roky. Během nich autoři výzkumu nahrávali deset mluvčí (pět mužů a stejné množství žen) od čtrnácti ze sedmnácti předtím analyzovaných řečí.
Na poslední tři jazyky využili již dříve pořízené nahrávky. Každá zkoumaná osoba měla za úkol číst nahlas stejných patnáct pasáží stejného textu, který byl přeložený do jejich mateřštiny. Vědci měřili, za jak dlouhou dobu to lidé zvládnou, a podle toho vypočítali průměrnou rychlost daného jazyka – měřeno ve slabikách za sekundu.
Lingvista Pellegrino: Pozoruhodný výsledek
Ukázalo se, že některé řeči byly jasně rychlejší než jiné, to se ale očekávalo, protože to už věda ví delší dobu. Překvapivý byl výsledek posledního kroku studie. Když porovnali rychlost řečí s jejich informační hustotou, došli vždy ke stejnému výsledku. Všechny jazyky dokázaly předávat informace stejnou rychlostí kolem 39,15 bitů za sekundu.
Pro srovnání: první modemy, které se objevily roku 1959, měly přenosovou rychlost 110 bitů za sekundu. Dnes se pohybují přenosové rychlosti domácího internetu kolem 100 milionů bitů za sekundu.
„Občas se ta nejzajímavější fakta nebo pravidla ukrývají přímo před očima,“ popsal spoluautor výzkumu, evoluční lingvista François Pellegrino. Podle něj se jazykovědci soustředili dlouhou dobu na gramatickou složitost jazyků, takže přehlédli něco tak do očí bijícího, jako je množství informací, které jazyky nesou.
Pellegrino považuje výsledek za pozoruhodný – ukazuje, že ať už si jazyky vytvoří jakkoliv rafinovanou komunikační strategii nebo mají seberychlejší kadenci, vždy dospějí ke stejné přenosové rychlosti. A žádná řeč v tom tedy není efektivnější než jiná.
Limity lidského mozku
Zásadní otázkou ale zůstává „proč“. Pellegrino a jeho kolegové věří, že se příčina ukrývá přímo v lidském mozku; podle jazykovědců má pevný a evolučně jasně daný limit, který říká, kolik informací je vůbec schopný najednou zpracovat.
Profesor De Boer s těmito výsledky i jejich interpretací ovšem souhlasí. Podle něj se ukazuje, že lidská mysl funguje jako hrdlo láhve a je schopná propustit jen jisté množství informace. Přitom je to spíše omezené schopností myslet a vytvářet myšlenku, než ji vnímat. Řada lidí si totiž například přehrává podcasty nebo videa zrychlená na 120 procent a s vnímáním významu slov nemá problém.
„Zdá se, že problém je spíš na stránce vytváření informace,“ dodal De Boer.