Lidé se liší od ostatních primátů velmi výrazně v tom, kolik péče věnují otcové svým potomkům. Doba vzniku ani příčina této jedinečné formy otcovství není známá a dá se jen těžko prokázat - ale nová teorie navrhuje, že vznikla z potřeby partnerství v reakci na měnící se ekologické podmínky.
Starost otců o potomky je u savců výjimečná. Vědci jsou na stopě, proč to funguje u lidí
Nová teorie vznikla na základě znalostí ekonomického a reprodukčního chování lidí v minulosti a také srovnáváním s modely rozmnožování a péče o potomky u nejbližších příbuzných člověka.
Vědci se dlouho snažili vysvětlit, jak se objevilo lidské otcovství. Péče otce o své potomky je sice u savců vzácná, ale u lidí se rozšířila napříč mnoha kulturami a společenstvími. Muži do svých potomků investují spoustu času a energie: starají se o relativně bezmocné děti řadu let.
V kulturách lovců a sběračů to bylo relativně podobné jako dnes: děti pod ochranou otce zůstávaly až do dospělosti. Jde o zásadní rozdíl oproti velkým primátům, kteří tak dlouhodobou péči neznají.
Evoluční nevýhoda otců
Vědci rozdělili samce z hlediska reprodukční strategie na dvě skupiny: na „otce“, kteří se o své potomky starají, a „fotry“, kteří se promiskuitně páří a o své potomky neprojevují žádný zájem. „Otcové“ jsou v této situaci ve značné nevýhodě: „fotři“ totiž nemusí spotřebovávat energii na zajištění potomstva, a proto jí mají více na plození dalších a dalších dětí, takže své geny mohou lépe předávat dalším generacím.
Častým vysvětlením, proč se „otcové“ dokázali prosadit, bývá, že ženy se začaly přednostně pářit s muži, kteří jim poskytovali jídlo – za potravu pak mohli dostat sexuální věrnost partnerek. Podle autorů nové studie ale toto vysvětlení není dostatečné z více důvodů. Místo toho přišli s vlastním: ekologické změny měly na lidstvo tak velký vliv, že stvořily „otce“, a to i přesto, že ženy mohly být dále nevěrné.
Spolupráce mužů a žen
Klíčovou silou byla podle autorů práce spolupráce mezi muži a ženami. Celý tento příběh se začal podle nich odvíjet před asi pěti až osmi miliony lety v Africe. V té době se planeta oteplovala a Afrika začala vysychat. První lidé se museli začít orientovat na mnohem rozmanitější druhy potravy, které se ale také hůře hledaly a byly více rozptýlené v krajině.
To vedlo ke vzniku moderního člověka, který je kreativní, přizpůsobivý, chodí po dvou zadních končetinách – a velmi dobře spolupracuje s ostatními svého druhu.
Antropologové se domnívají, že v té době se každé pohlaví specializovalo na jiný druh živin: ženy na rostlinnou stravu, kterou sbíraly, muži na živočišnou, kterou lovili. Bez spolupráce obou pohlaví nemohli být tehdejší lidé schopní získat dostatečně pestrou a výživnou stravu, která by jim zajistila přežití.
A také se během té doby stali důležitější „otcové“ než „fotři“. Bez spolupráce mezi pohlavími se totiž přežití potomka stalo velmi nejistým, což zvýšilo sílu „otců“ – jejich potomci tak postupně získávali mnohem větší pravděpodobnost přežití. A tím, že se tyto geny předávaly dál, mohlo přibývat i vzorných „otců“. V modelu, podle něhož vědci tyto změny sledovali, ale mohli zůstat i „fotři“, jen jich díky evoluci postupně ubývalo.
Autoři této práce doufají, že jejich modely pomohou v budoucnu archeologům i antropologům v jejich výzkumech.
