Nový objev dvoučlenného vědeckého týmu naznačuje, že vyspělými technologiemi disponovali lidé v Egyptě už před 5300 lety, tedy v době, kdy této zemi ještě nevládli faraoni. Mladí vědci vzácný artefakt objevili, když znovu zkoumali dávno popsané předměty v muzeu.
Veřejnost má archeologii stále hodně spojenou s Indiana Jonesem – ani ne tak s tím, že by k ní bylo zapotřebí ovládat box a bič, ale spíše to, že pro důležité objevy je nutné kopat v exotických zemích. Není to ale nutné. „Tenhle objev mi udělal radost, protože ukazuje, že je stále možné najít leccos neznámého i v muzejních sbírkách,“ uvedl pro ČT24 autor objevu Martin Odler. „A to díky mikroskopu a kvalitním analýzám,“ doplnil mladý slovenský vědec, který působí na univerzitě v Newcastlu.
Jeho práce prokázala, že starověcí Egypťané používali mechanicky sofistikované vrtací nástroje mnohem dřív, než se doposud předpokládalo. A nemusel ani vyrážet do terénu, stačilo pořádně a pomocí modernějších metod prozkoumat artefakt, který desítky let leží v muzeu v Cambridgi.
Nevzhledný kus kovu
Na první pohled by tenhle kousek slitiny mědi asi v nikom velké nadšení nevyvolal – zkroucená kovová tyčinka nevypadá jako nějaký radikální technologický průlom. A přesně tak si artefakt zařadili egyptologové, kteří ho objevili před sto lety na pohřebišti Badari v Horním Egyptě. Šesticentimetrový objekt byl součástí hrobu dospělého muže – vědci ho určili jako „malé měděné šídlo, kolem kterého je omotán kožený řemínek“. A s tímto popisem zůstal jako archeologická Popelka ležet v depozitáři Museum of Archaeology and Anthropology na Cambridgeské univerzitě.
Jenže stejně jako princezna z pohádky i tento starobylý předmět nakonec zazářil – a to díky spolupráci českého a slovenského vědce. Když Martin Odler předmět s pomocí archeometalurga Jiřího Kmoška (nyní doktoranda na Akademie der bildende Künste ve Vídni) prozkoumal, všiml si, že je na něm rovnou několik „podezřelých“ rysů. Pohled mikroskopem totiž odhalil, že nástroj má charakteristické opotřebení odpovídající vrtání: jemné rýhy, zaoblené hrany a mírné zakřivení na pracovní straně, což jsou vlastnosti, které ukazují na rotační pohyb, nikoli jenom na jednoduché propichování spojené s obyčejným šídlem.
Ve studii, která vyšla v odborném časopise Egypt and the Levant, slovensko-český tým (Odler je hlavním autorem práce) také popsal šest zavinutí extrémně křehké kožené šňůrky, která podle něj byla pozůstatkem tětivy používané k pohánění tohoto lukového vrtáku. Ten byl starověkým vylepšením ručního vrtáku: šňůrka omotaná kolem hřídele se pohybuje sem a tam pomocí luku, aby vrták rychle rotoval a udělal tak víc práce.
Výsledkem je starověká vrtačka, která umí proděravět různé druhy materiálů mnohem rychleji, než by to dokázaly jen lidské ruce. A co je zásadní: tato konkrétní pochází ještě z takzvaného predynastického období – tedy z epochy po polovině čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem, z doby před vládou prvních faraonů.
Před faraony
„Staří Egypťané jsou známí svými kamennými chrámy, pestře zdobenými hrobkami a nádhernými šperky, ale za těmito úspěchy se skrývají praktické, každodenní technologie, které se v archeologických nálezech zachovaly jenom zřídka. Jednou z nejdůležitějších byla vrtačka – nástroj používaný k vrtání do dřeva, kamene a korálků, který umožňoval všechno od výroby nábytku až po úpravu ozdob,“ vysvětluje Odler.
Jeho nová analýza dle něj opravdu poskytla silné důkazy o tom, že tento předmět byl používán jako lukový vrták, který umožňoval rychlejší a kontrolovanější vrtání než pouhé ruční tlačení nebo otáčení nástroje podobného šídlu. „To naznačuje, že egyptští řemeslníci ovládali spolehlivé rotační vrtání více než dvě tisíciletí před vznikem některých z nejlépe zachovaných sad vrtáků,“ doplňuje vědec.
Podobné lukové vrtačky jsou dobře známé z pozdějších období egyptské historie, včetně dochovaných příkladů z Nové říše z poloviny až konce druhého tisíciletí před naším letopočtem, kdy hrobové scény zobrazují řemeslníky při vrtání korálků a dřeva v hrobkách nacházejících se v oblasti západního břehu Luxoru.
Naznačuje vrták existenci vyspělejší technologie?
Chemická analýza provedená týmem pomocí přenosného rentgenového fluorescenčního spektrometru rovněž odhalila, že popsaný vrták byl vyroben z neobvyklé slitiny mědi. Spoluautor Jiří Kmošek vysvětluje: „Vrták obsahuje arsen a nikl, s významným podílem olova a stříbra. Takové složení by ve srovnání se standardní mědí vedlo k tvrdšímu a vizuálně odlišnému kovu. Přítomnost stříbra a olova může naznačovat záměrnou volbu slitiny a potenciálně širší sítě materiálů nebo know-how spojující Egypt s širším starověkým východním Středomořím ve čtvrtém tisíciletí před naším letopočtem.“
„Objev nejstaršího lukového vrtáku z Egypta obohacuje a rozšiřuje dějiny staroegyptské technologie. Díky spolupráci s inženýrem Kmoškem se dalo analyzovat neinvazivně i chemické složení a artefakt se ukázal ještě zajímavějším než na základě typologie a traseologie. Je to první z několika článků, které připravujeme s úmyslem obohatit dějiny pravěké staroegyptské metalurgie,“ shrnul pro ČT24 význam aktuální studie její hlavní autor.
