V Rusku v posledních několika desetiletích ožila středověká myšlenka, že Moskva je jediným následníkem antického Říma. Vlivní myslitelé ji využívají jako argument pro imperiální politiku i napadení Ukrajiny.
Rusko je dle některých „třetí Řím“. Myšlenka z 16. století slouží jako argument k agresi
On-line přenos
Rusko-ukrajinská válka (únor a březen 2022)
- 23:49
Situace na jihu Ukrajiny a v oblasti Donbasu zůstává podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského mimořádně obtížná. Uvedl, že Rusko posiluje své pozice u Mariupolu.
- 22:55
Americké ministerstvo obchodu v nadcházejících dnech uvalí další sankce zaměřené na ruský obranný, letecký a námořní sektor, oznámil Bílý dům.
- 22:31
Ruské jednotky se zcela stáhly z Černobylské jaderné elektrárny, uvedla ukrajinská státní společnost Enerhoatom, která provozuje jaderné elektrárny.
Rusko podle některých historiků vnímá samo sebe jako třetí Řím. Tuto myšlenku začal šířit ve dvacátých letech 16. století vlivný mnich Filofej. Odkazoval na to, že je Rusko nástupcem jak samotného Říma, tak i pozdější Východořímské říše, tedy Byzance. Ta byla po pádu Západořímské říše nositelkou odkazu antického světa. V roce 1453 ji ale vyvrátili Osmanští Turci a roli jejího následníka tak podle Filofeje začalo plnit Rusko.
V 19. století tuto myšlenku oživili ruští carové, kteří se snažili orientovat ruskou společnost k byzantské tradici. A odráží se i na dnešních základních symbolech Ruské federace: dvouhlavý orel nebo odkaz na pravoslavné náboženství mají ukazovat na to, že Rusko navazuje na největší a kulturně nejvyspělejší stát, který v Evropě existoval několik staletí.
Odkud si Rusko půjčilo orla
Orla ve znaku používali původně byzantští císaři, v ruském znaku ho poprvé začal používat Ivan III., velkokníže moskevský, když si vzal za ženu byzantskou princeznu Sofii. Právě skrze ni si Rusko nárokovalo dědictví po Byzanci, její strýc byl totiž poslední byzantský císař před pádem Konstantinopole Konstantin XI.
Znak Ruska
Dvouhlavý orel měl už v Byzanci mnohonásobnou symboliku: představoval jednak spojení západní a východní říše, ale také jednotu státu s církví. Ivan jej začal využívat právě proto, že Moskva se stala po pádu Konstantinopole poslední baštou pravoslaví. Kromě orla převzala následnictví Východní říše římské, čímž se z ní stal takzvaný „třetí Řím“.
Zajímavé jsou mimo jiné i tři koruny na znaku; ty se na něm objevily poprvé v roce 1625. Symbolizují tři království: Kazaňské, Astrachaňské a Sibiřské, ale často se vykládají i jako symbol svazu „vší Rusi“ – Velké Rusi (Rusko), Malé Rusi (Ukrajina) a Bílé Rusi (Bělorusko).
Středověká myšlenka měla sílu
Mnich Filofej byl přesvědčen, že po duševním úpadku Říma se stala Konstantinopol centrem pravoslavné víry, tedy druhým Římem. Nicméně poté, co zde řeckou víru nahradila latinská, byla za to Byzanc potrestána – božím trestem byli v jeho podání Turci.
Ti sice mohli vyvrátit stát, ale nemohli zničit víru – ta se přesunula do velké Rusi, která se tak stala „třetím Římem“. Zatímco oba předchozí Římy padly nebo se zkazily, ten třetí, moskevský, měl být podle Filofeje věčný.
Rusko jako třetí Řím (zdroj: ČT24)
Tato filozofie se v jeho podání jasně opírala o jednu osobu – cara. Právě on měl být vládcem nového Říma, měl mít prakticky neomezené pravomoci a jeho hlavním posláním nemělo být pomíjivé pozemské bohatství, ale nadčasové božské principy. Carovou povinností mělo být také „vytrhávání hořkého plevele“, jímž Filofej rozuměl kacířství.
Metody, které považoval za správné, byly z dnešního pohledu drastické: jako tresty navrhoval Filofej zejména upalování, které měl provádět stát. Zodpovědnost měl mít za vše panovník, který ale také nesl jakožto vyvolený plnou zodpovědnost před Bohem.
„Jako odpovědná osoba mohl využít všech prostředků k dosažení stavu, který byl v souladu s jeho představami,“ uvádí historik Pavel Boček v odborném článku. „Ujišťování cara, že je vládcem všech pozemských křesťanů, mělo pomoci uhájit církevní majetek a postavení ve společnosti. Jenom politika prováděná v souladu s církevními zájmy zajišťovala Moskvě její prioritu mezi ostatními křesťanskými městy,“ píše Boček.
Ideologie, že je Moskva druhým nástupcem Říma, ovlivňuje i současné ruské myšlení a politiku, třeba i ve vztahu k invazi na Ukrajinu. Filofejova myšlenka se přitom podle Bočka v politice nikdy výrazněji neuplatnila, byla vždy spíše teoretickým konceptem než praktickým a využívaným návodem, jak řídit stát.
„Přinášíme svobodu, my jsme Řím“
„Co se týká vlivu na současnost, tak se hodně spekuluje. Například u Petrohradu vztyčili sochu Vladimira Putina, který je stylizovaný jako vládce Říma,“ uvádí historik Boček. „Spekuluje se, že to, co Putin předvádí, je návratem k té Filofejově myšlence,“ dodává.
Nejčastěji aktuálně s touto myšlenku operují v Rusku muži, kteří bývají označováni jako „Putinovi ideologové“, byť se s ním už v mnohém názorově rozešli.
Myšlenka třetího Říma se objevila v díle Vladislava Surkova, ale ještě více s ní pracuje bývalý profesor Lomonosovy univerzity Alexandr Dugin, který je podle filozofa Slavoje Žižka „Putinovým dvorním filozofem“. Jeho vliv na ruského prezidenta potvrzuje i ruský historik Alexandr Zubov, který nedávno právě Dugina uvedl jako jednu z mála osobností, jimž Putin naslouchá.
Dugin vytáhl argument „třetím Římem“ i v rámci invaze na Ukrajinu, když 17. března na svém facebookovém profilu napsal: „Rusko na Ukrajině obnoví pořádek, spravedlnost, prosperitu a slušnou životní úroveň. Rusko s sebou přináší svobodu. Rusko je jediným slovanským státem, který se dokázal stát světovou říší, to znamená absolutně suverénní mocností. Nikomu jinému ze Slovanů – ani východnímu, ani západnímu, ani jižnímu – se to nepodařilo. Mnozí se o to pokoušeli – Bulhaři a Srbové od toho byli na hony vzdáleni. Ale pouze Rusové dokázali dosáhnout konečné hranice,“ komentuje Dugin.
- Vladislav Jurjevič Surkov je ruský politik a bývalý vlivný poradce ruského prezidenta Vladimira Putina, který měl na starosti například záležitosti ruské zahraniční politiky vůči Ukrajině nebo budování řízené demokracie.
- V nejvyšších patrech ruské politiky se pohyboval s přestávkami od roku 1999 až do roku 2020. Postupně si vybudoval pověst šéfideologa a jakési šedé eminence Putinova mocenského aparátu, pročež byl přezdíván „šedý kardinál“, „Putinův Richelieu“ nebo „Putinův Rasputin“.
- Údajně byl autorem některých aspektů takzvaného putinismu, včetně razantní proměny ruských médií, a také přišel s myšlenkou vytvoření Novoruska na východní Ukrajině.
- Alexandr Geljevič Dugin je ruský politik, publicista, politolog, sociolog, filozof, bývalý profesor Lomonosovy univerzity v Moskvě a ideolog eurasijského hnutí, který usiluje o znovupřipojení někdejších zemí SSSR k Rusku.
- Podporoval Vladimira Putina, který však u něj klesl „ztrátou Ukrajiny“, když nezasáhl při takzvané Oranžové revoluci. Roku 2008, při válce v Jižní Osetii, se vyslovil pro obsazení Gruzie a zřízení proruské vlády.
„Proto jsme Řím. A ti, kdo nám odporují, jsou Kartágo. I Kartágo bylo velké, silné a zdálo se, že jeho moc nemá hranic. Tu hranici stanovil Řím. Nyní – právě teď, v ohni, prachu a krvi – třetí Řím klade hranici Novému Kartágu a svrhává všemoc babylonské nevěstky. Nikdy nemůžeme přestat se zákonitostmi posvátných dějin, které se neustále opakují od věků k věkům … A od věku k věku ruský Východ zachraňuje ruský Západ před neruským Západem. Protože my jsme Řím,“ tvrdí.
Podle historika Bočka jsou ale v současnosti Filofejovy myšlenky do značné míry zkreslené, mnich totiž zřejmě příliš netoužil po tom, aby Moskva byla nějakým imperiálním vládce světa. Římská říše podle něj byla hlavně srdcem náboženství a víry, nikoliv světské moci.