Jedna z nejnebezpečnějších nemocí, jaké lidstvo zná, až doposud odolávala snahám lékařů. Za šedesát let, co o viru marbug vědí, se jim nepodařilo najít proti němu vakcínu – až doteď.
Má smrtnost až 87 procent. Neexistuje proti němu lék ani očkování. A věda stále ještě přesně neprobádala jeho původ. Virus marburg zná sice medicína už od sedmdesátých let dvacátého století, ale stále proti němu scházejí účinné zbraně.
Vědci teď ale oznámili v časopise The Lancet, že experimentální vakcína proti viru marburg funguje. Je bezpečná a u testovaných osob vyvolala imunitní reakci. Vyvinuli ji vědci amerického Národního institutu pro alergie a infekční nemoci (NIAID), kteří doufají, že by se toto očkování jednou mohlo stát důležitým nástrojem reakce na propuknutí epidemie tohoto viru.
První studie fáze 1 u lidí testovala experimentální vakcínu, která má prozatím označení Ad3-Marburg. Tato nová očkovací látka využívá modifikovaný šimpanzí adenovirus cAd3, který se už nedokáže množit ani napadat buňky. Cílí na glykoprotein, který se nachází na povrchu viru, a tím vyvolává imunitní reakci.
Tento princip už vědci využili dříve, když vyvíjeli očkování proti virům ebola a sudan, a v obou případech uspěli. Proto autoři vakcíny věřili v úspěch i nyní.
Hrozba, kterou není radno podceňovat
Marburg je filovirus ze stejné rodiny jako ebola. Způsobuje rychle se zhoršující horečnaté onemocnění, které u velké části infikovaných osob vede k šoku a smrti. Vědci se domnívají, že nemoc u lidí propuká, když virus přeskočí ze svého primárního zvířecího hostitele, kterým jsou pravděpodobně někteří dlouhodobě nakažení kaloni egyptští žijící v subsaharské Africe.
Příznaky onemocnění jsou podobné příznakům pozorovaným u eboly, ostatně nějakou dobu za ni byl virus marburg také zaměňován. Zahrnují horečku, bolesti hlavy, zimnici, vyrážku, bolesti břicha, zvracení a průjem. S postupujícím onemocněním mohou pacienti trpět poruchami funkce mnoha orgánů, deliriem a výrazným krvácením z trávicího traktu nebo jiných míst, které může vyústit ve smrt.
Kromě podpůrné terapie nejsou k dispozici žádné schválené vakcíny ani specifická léčba. Vědci už testovali několik experimentálních očkovacích látek, ale žádná z nich se neukázala jako účinná, případně poskytovala ochranu jen velmi krátkou dobu, a nebyla tedy prakticky použitelná. V oblastech Afriky, kde je nemoc nejrozšířenější, by jednodávková vakcína, která by mohla chránit příjemce po dlouhou dobu, byla přitom zásadní součástí potlačení epidemií.
Povzbudivé výsledky
Do aktuální studie bylo zařazeno čtyřicet zdravých dospělých dobrovolníků v centru klinických zkoušek Walter Reed Army Institute of Research v Silver Spring ve státě Maryland. Dostali jednu nízkou, nebo vyšší dávku vakcíny. Dobrovolníky pak vědci sledovali a čekali, jestli se neobjeví nějaké vedlejší účinky. Monitorovali také imunitní reakci.
Bezpečnostní výsledky studie jsou podle studie povzbudivé: testovaní experimentální vakcínu dobře snášeli a nevyskytly se u nich žádné závažné nežádoucí příhody. U jednoho účastníka ze skupiny s vyšší dávkou se po očkování objevila horečka, která ale do následujícího dne odezněla.
Kromě toho se ukázalo, že zkoumaná vakcína vyvolává silnou a dlouhodobou imunitu vůči glykoproteinu viru marburg: 95 procent účastníků studie vykazovalo po očkování silnou protilátkovou odpověď a sedmdesát procent si ji udrželo po dobu delší než 48 týdnů.
Autoři pokládají test za takový úspěch, že budou investovat do dalších zkoušek – a to už v v praxi – v Ghaně, Keni a Ugandě. Pokud další údaje potvrdí slibné výsledky zjištěné v první fázi studie, mohla by být vakcína cAd3-Marburg jednou použita v nouzových reakcích na ohniska epidemií.
