Během nejtěžších dob koronavirové pandemie se v mnoha zemích světa objevovaly názory, že chránit před virem by se vlastně měli jen ti zranitelní. Přestože tato myšlenka vlastně nikde na světě neprorazila, měla na diskuzi o řešení pandemické situace velký vliv. Nový model, který představili britští epidemiologové v odborném žurnálu PLOS Global Public Health, ukazuje, že by taková ochrana v případě důsledného zavedení selhala.
Bezprecedentní rozsah krize, kterou pandemie covidu-19 představovala, donutil vlády po celém světě zavést omezení společenského styku, aby tak potlačily přenos koronaviru. Sociální a ekonomické náklady těchto opatření, zejména lockdownů, byly vysoké a vyvolaly značný odpor některých částí médií, stejně tak i veřejnosti a malé, ale hlasité skupiny vědců.
Alternativní široce diskutovanou strategií v jejich podání bylo dočasné zaměření ochrany pouze na ty, kdo jsou vůči covidu nejzranitelnější – to měly být zejména senioři a lidé s některými nemocemi. Cílem mělo být co nejrychlejší dosažení takzvané skupinové imunity: tedy virus by prošel skupinou odolných jinak zdravých osob, která by získala protilátky a pak by tvořila hráz, jež by chránila před nemocí zranitelné.
Příznivci tohoto přístupu měli při jeho prosazování řadu argumentů, nedokládali jeho pozitiva ale pomocí matematického modelování. Nová studie, která vyšla na konci dubna v citovaném žurnálu PLOS, se zaměřila právě na vytvoření tohoto modelu „strategické ochrany“.
Fiktivní britské velkoměsto
Analýza se věnovala situaci ve Velké Británii, jednak proto, že autoři pocházejí z univerzity v Bathu, ale současně proto, že tato země má velké množství kvalitně nasbíraných a již analyzovaných dat, podle nichž šlo tak složité matematické modelování provést.
Experti zkonstruovali model, který pracoval s hypotetickým velkoměstem v Anglii s populací jeden milion obyvatel. Pak uvažovali několik scénářů: život bez lockdownu, s částečným i úplným lockdownem. Přitom platilo, že lockdown byl v simulaci spuštěn a pak zrušen vždy při jasně definovaném počtu případů.
Vědci zjistili, že ochrana zranitelných sice mohla teoreticky fungovat, ale vyžadovalo by to extrémně omezující podmínky, kterých nebylo možné v praxi dosáhnout. Například proto, že v reálné populaci by to bylo nedokonalé a infekce by z nízkorizikové populace pronikaly ke zranitelným osobám, které by se izolovaly.
Důležitou proměnnou byl také předpoklad, že by nízkorizikové skupiny omezily své kontakty s rizikovými osobami. Toto omezení by ovšem současně vedlo k tomu, že nebylo matematicky možné dosáhnout skupinové imunity, a po skončení opatření by tak došlo k další vlně nemoci. I kdyby se kolektivní imunity ale podařilo dosáhnout, domovy pro seniory by byly stále ohroženy místními epidemiemi, protože imunita by byla v populaci nerovnoměrně rozložena.
K přetížení systému by došlo tak jako tak
Aby byla ochrana zranitelných účinná, vyžadovala by nejen rychlou a přesnou identifikaci osob s vyšším rizikem nákazy, ale také ochranu na neurčitě dlouhou dobu, takže by tato strategie byla pro reálný život nepraktická.
Z modelování současně vyplývá, že i při nejoptimističtějším scénáři ochrany by kapacita nemocnic pro kritickou péči byla na vrcholu epidemie překročena nejméně desetinásobně. A to ani nemluvě o obrovské zátěži pro zdravotnictví spojené s velkým počtem případů dlouhého covidu, která by vznikla v důsledku hromadné nákazy. Slábnoucí imunita a nové varianty, které imunitu oslabují, by jen ještě více znemožnily strategii využívající pouze ochranu seniorů a nemocných.
Jeden z autorů studie, profesor Kit Yates, vysvětluje závěry práce takto: „Naše studie ukazuje, jak mylná by byla myšlenka chránit zranitelné a nechat virus proniknout do zbytku populace. I kdybychom je dokázali dokonale chránit, náš systém zdravotní péče by byl stejně rychle přetížen. A tato nevyhnutelná nedokonalost by téměř jistě vedla k velkému propuknutí epidemie mezi zranitelnými a měla by za následek i obrovské množství úmrtí.“
K čemu takový výzkum je
V současné době jsou už sice k dispozici vakcíny, které ve většině zemí světa chrání téměř všechny skupiny obyvatel, modelové studie, jako je tato, jsou důležité do budoucna. Mohou se hodit jak pro další vlny covidu, tak i pro další epidemie nebo pandemie jiných infekčních nemocí, které někdy přijdou.
Navíc v mnoha zemích je stále ještě málo očkovaných, takže se budou s podobnými volbami v dalších měsících a letech ještě potýkat. Lékař Ben Ashby, další autor studie, dodal: „Pokud se v budoucnu objeví nová varianta, která výrazně uniká imunitě, je možné, že budeme muset opět volit mezi lockdownem a ochranou zranitelných. I když jsou uzávěry opravdu drahé, snaha chránit zranitelné osoby a zároveň nechat virus šířit se zbytkem populace je mnohem horší.“
