Teorie, že by covid-19 mohl pocházet z laboratoře, přitáhla pozornost veřejnosti právě k těmto zabezpečeným pracovištím. Podle nové analýzy vědců z Kings College v Londýně jich na světě existuje, plánuje se nebo dokončuje 59 – dvě z nich jsou i v České republice.
Přibývá laboratoří, které zkoumají smrtící patogeny. Dvě jsou i v Česku
Důkazy spojující virus SARS-CoV-2 s Wu-chanským virologickým ústavem v Číně jsou pouze nepřímé a existují jen v podobě náznaků. Řada odborníků přesto požaduje přísnější kontroly těchto zařízení kvůli obavám, že by náhodný únik mohl vyvolat další pandemii.
Laboratoř ve Wu-chanu patří do nejbezpečnější třídy laboratoří, které se označují jako úroveň biologické bezpečnosti 4 neboli BSL4.
Jsou projektovány a zajištěny pro bezpečnou práci s nejnebezpečnějšími bakteriemi a viry, které mohou způsobit závažná onemocnění, zejména pro ty, proti nimž není známa žádná účinná léčba ani vakcína.
„Mají filtrační systémy HVAC, aby virus nemohl uniknout klimatizací; veškerá odpadní voda, která opouští zařízení, je ošetřena buď chemikáliemi, nebo vysokou teplotou, aby se zajistilo, že v ní není nic živého,“ řekl agentuře AFP Gregory Koblentz, ředitel programu Biodefense Graduate Program na George Mason University.
Všichni vědci, kteří zde pracují, musejí mít špičkovou kvalifikaci a při práci musí dodržovat ty nejpřísnější bezpečnostní protokol včetně používání ochranných obleků.
Podle zprávy Kings College v Londýně, jejímž spoluautorem je i Koblentz a která byla zveřejněna minulý týden, je na světě 59 takových zařízení. Všechna je zobrazuje interaktivní mapa.
Tato analýza jejich stavu varuje, že zařízení představují ve své současné podobě riziko. „Neexistují žádné závazné mezinárodní standardy pro bezpečnou, zabezpečenou a zodpovědnou práci s patogeny,“ uvádí se ve zprávě nazvané Mapping Maximum Biological Containment Labs Globally.
Nehody se stávají
Tato zařízení sice představují nejdokonalejší formu ochrany, jakou jsou současné technologie schopné poskytnout, přesto se v nich stávají nehody, nejčastěji lidským selháním. Ještě častější jsou nehody v zařízeních s nižší úrovní zabezpečení, jichž jsou po světě tisíce.
Agentura AFP uvádí jako známé případy takových úniků několik situací z celého světa.
- Lidský virus H1N1 – tedy „španělská“ chřipka, která způsobila pandemii v roce 1918, unikl v roce 1977 v Sovětském svazu a Číně a rozšířil se pak po celém světě.
- V roce 2001 psychicky narušený zaměstnanec jedné americké biolaboratoře rozeslal po celé zemi spory antraxu, a zabil tak pět lidí.
- Dva čínští výzkumníci, kteří byli v roce 2004 vystaveni koronaviru SARS, rozšířili nemoc mezi ostatní – jeden člověk v důsledku toho zemřel.
- V roce 2014 byla při stěhování amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv náhodou objevena zapomenutá a ztacená hrstka lahviček s pravými neštovicemi.
Co s tím?
Vedoucí vědecká pracovnice Centra pro kontrolu zbrojení a nešíření zbraní Lynn Klotzová již řadu let varuje před hrozbou, kterou taková zařízení představují pro bezpečnost civilizace. „Lidské chyby tvoří více než 70 procent chyb v laboratořích,“ řekla agentuře AFP a dodala, že o těchto únicích se jen velmi špatně získávají informace – dobrovolně se k nim instituce, kde k nehodě došlo, přiznávají jen nerady a výjimečně.
„Práce s vysoce rizikovými patogeny s sebou nese podstatná bezpečnostní rizika pro laboratorní pracovníky, širší společnost i životní prostředí,“ varuje analýza. Laboratorní pracovník podle ní může být náhodně infikován patogenem, který způsobí onemocnění u něj a potenciálně také u jiných pracovníků laboratoře, členů rodiny, a dokonce i širší komunity.
Patogen se může také náhodně uvolnit přímo do životního prostředí porušením ochrany laboratoře, což může vést k potenciálnímu šíření onemocnění v komunitě. Mezi hlavní bezpečnostní rizika patří podle analýzy krádež patogenů nebo odcizení jiného souvisejícího materiálu osobami, které mají přístup dovnitř laboratoře.
Riziko roste
Podle zprávy riziko nějakého laboratorního problému v současné době roste především proto, že rychle přibývá laboratoří, které nebezpečné patogeny zkoumají.
Ze 42 laboratoří, kde jsou k dispozici data založení, jich byla založena přibližně polovina teprve v posledním desetiletí. To znamená, že riziko se tím zvyšuje, upozorňují autoři zprávy.
Tato zařízení jsou rozmístěna ve 23 zemích. Největší koncentrace laboratoří BSL4 je v Evropě, kde je jich 25 – v Bělorusku, České republice, Francii, Německu, Maďarsku, Itálii, Ruské federaci, Švédsku, Švýcarsku a Velké Británii.
Česká republika má podle této zprávy dvě zařízení s tímto hodnocením, jednak vojenskou nemocnici v Těchoníně a pak laboratoř v Milíně, kterou provozuje Státní ústav jaderné chemické a biologické ochrany.
Asie a Severní Amerika mají podobný počet zařízení BSL4: Asie má 13 laboratoří, které se nacházejí v Číně, Indii, Japonsku, Korejské republice, Saúdské Arábii, Singapuru a Tchaj-wanu. Severní Amerika má 14 laboratoří v Kanadě a Spojených státech.
Tři laboratoře BSL4 má také Afrika – jsou v Pobřeží slonoviny, Gabonu a Jihoafrické republice. Austrálie má čtyři.
