Do minulosti staré přes 3200 let mohlo lidstvo poprvé nahlédnout před sto lety při nálezu takřka nepoškozené hrobky faraona Tutanchamona v egyptském Údolí králů. Tento epochální objev poodhalil roušku tajemství nad jednou z nejvyspělejších starověkých civilizací a podnítil výbuch zájmu o historii Egypta.
„Vidíte tam něco?“ zeptal se zvědavý lord Carnarvon. Britský archeolog Howard Carter, který držel v ruce blikající svíčku, si smetl z obličeje egyptský prach a písek, a odpověděl: „Úžasné věci.“ Tak ve svém deníku později vzpomínal na 4. listopadu 1922, kdy poprvé nahlédl do nejslavnější hrobky světa. Hrobky, která ukrývala před časem i zloději tělo a poklady faraona Tutanchamona.
Tělo tohoto nepříliš významného faraona, který vládl přibližně v letech 1333 až 1323 před naším letopočtem, bylo v dalších desetiletích zkoumáno pomocí rentgenu, skeneru i analýzy DNA.
Tak nevýznamný, že se na něj zapomnělo
Výjimečnost objevu spočívala v tom, že vykradači hrobek nestihli v minulosti tuto hrobku zcela vyloupit a do pohřební komory se sarkofágem Tutanchamona a dalších dvou místností dokonce vůbec nevstoupili. Hrobka se skládala pouze ze čtyř malých místností. V Předsíni byly vozy a pohřební lehátka, pod kterými stál slavný Tutanchamonův trůn, a dále dřevěné a pozlacené sošky. Ve skladišti byla lehátka a židle.
Pohřební komora obsahovala vedle Tutanchamona v rakvích také asi nejkrásnější exponát, posmrtnou zlatou masku. Faraon ležel ve třech rakvích, z nichž jedna byla zhotovena z 1140 kilogramů zlata, další dvě ze dřeva potaženého zlatou fólií. Samotná mumie faraona byla kromě posmrtné masky zdobena dalšími asi 150 zlatými amulety a šperky.
Poslední místností byla pokladnice, která obsahovala třeba nádhernou skříň s kanopami s faraonovými vnitřnostmi, přes třicet modelů lodí určených k přepravě na onen svět, několik desítek dřevěných skříněk s výbavou na běžný život na onom světě, sochy a stovky dalších předmětů. Archeologové vyzvedávali na tři a půl tisíce cenností z hrobky osm let.
Tutanchamon byl synem krále Achnatona, známého také jako Amenhotep IV. Byl to nevýznamný panovník 18. dynastie, který se na trůn dostal asi v devíti letech a zemřel nejspíš v 18 či 19 letech. Samotný Carter jednou řekl, že jeho „jediným významným činem bylo to, že zemřel a byl pochován“.
Na co může umřít teenager
O příčině jeho smrti se dlouho vedly diskuse, podle vědeckých poznatků Tutanchamon pravděpodobně zemřel poté, co si přivodil otevřenou zlomeninu stehenní kosti a do rány se dostala infekce. Podobné zranění si lidé tehdejší doby nejčastěji způsobili pádem z koně.
Pomocí analýzy DNA se podařilo v roce 2010 najít jeho matku, údajně to byla Achnatonova vlastní sestra a vedlejší manželka. Vědci zároveň vyloučili možnost, že by jeho matkou mohla být královna Nefertiti (ta porodila Achnatonovi pouze dcery).
Podle analýz DNA měl Tutanchamon malý rozštěp horního patra (stejně jako otec), trpěl deformací dolních končetin (levou nohu měl kratší než pravou, a proto musel při chůzi používat dřevěné hůlky) a trpěl také nadměrným zvětšením mužských prsních žláz. V roce 2018 bylo také oznámeno, že hrobka faraona Tutanchamona neskrývá žádné další prostory, o nichž se někteří odborníci domnívali, že by to mohl být dosud nenalezený hrob královny Nefertiti.
V nové knize Tutankhamun and the Tomb that Changed the World (Tutanchamon a hrobka, která změnila svět) americký egyptolog působící na Longislandské univerzitě Bob Brier tvrdí, že si Carter část artefaktů nechal pro sebe, o čemž se dlouho spekulovalo. „Nyní o tom ale není pochyb,“ napsal.
Tutanchamonovo jméno se mezi egyptskými archeology objevilo až na přelomu 19. a 20. století. Po jeho stopě se nejdřív vydal Američan Theodore Davis, jehož tým, těsně před objevem hrobky faraona Haremheba (nedaleko od hrobky Zlatého faraona), objevil v roce 1907 malé pohřební předměty s Tutanchamonovým jménem. Davis ale v roce 1914 z Údolí králů odešel, čímž vytvořil prostor pro Cartera.
Příběh zarputilého archeologa
Tento rodák z Norfolku na základě indicií usoudil, že Tutanchamonova hrobka nemůže být jinde než v Údolí králů. Zprvu ale neměl štěstí a na podzim 1922 se od Cartera odvrátily i egyptské úřady (začínala turistická sezona a chtěly mít klid). Carter dostal 27. října 1922 ultimátum: vykopávky musí dokončit do čtrnácti dnů po 1. listopadu 1922.
V sobotu 4. listopadu 1922 ale Carter slavil vítězství nedaleko vchodu do hrobky faraona Ramesse VI. Carterův mecenáš lord Carnarvon o den později obdržel od Cartera jeden z nejslavnějších telegramů vědy: „Konečně jste v Údolí králů učinil skvělý objev – stop – nalezen velkolepý hrob s neporušenými pečetěmi – stop – až do Vašeho příjezdu znovu zasypán – stop – srdečné blahopřání – stop – Carter.“
Oba muži pak společně vstoupili 26. listopadu 1922 do hrobky, kam přes tři tisíciletí nejspíš lidská noha nevkročila. Po mnoha týdnech opatrného odkrývání byla 16. února 1923 otevřena místnost s Tutanchamonovým sarkofágem, samotná mumie byla odhalena až v říjnu 1925. Poslední artefakty byly z hrobky vyvezeny po osmi letech v listopadu 1930. Všechny objevené předměty zaplnily dvanáct výstavních hal v káhirském Egyptském muzeu.
Faraonovou kletbou byly nejspíš plísně
Nález Tutanchamonovy hrobky byl také obestřen domnělou kletbou. Během prací na hrobce totiž zemřelo několik lidí, prvním z nich byl lord Carnarvon, který projekt financoval – a zrodila se legenda o faraonově kletbě, jež prý zahubí každého, kdo do hrobky vstoupí. Podle pozdější „inventury“ faraonových údajných obětí to ale nebylo tak strašné. Z 58 lidí jich během dvanácti let zemřelo osm.
Sám Carter se dožil 66 let a lékař, který prováděl faraonovu pitvu, zemřel v 75 letech. Vědci nicméně soudí, že na některá úmrtí měl faraon vliv – příčinou onemocnění mohly být spory plísní, které se v Tutanchamonově hrobce rozmnožily.
Začátek zájmu vědců o starověký Egypt spadá do napoleonských dob. Počátkem července roku 1798 se u Alexandrie vylodila Napoleonova armáda, aby dobyla Egypt a přehradila tak Britům cestu do Indie. A s ní putovalo i přes 150 vědců. První objev na sebe nedal dlouho čekat.
V roce 1799 odhalil jeden francouzský důstojník v nilské deltě slavnou Rosettskou desku s hieroglyfy. A v roce 1822, tedy sto let před odhalením Tutanchamonovy hrobky, se podařilo francouzskému filologovi Jeanu-Francoisi Champollionovi tyto hieroglyfy rozluštit. V legendárním Údolí králů bylo do současnosti objeveno už 63 hrobek.
