Roku 1982 ukousl Ozzy Osbourne hlavičku netopýrovi, ABBA vydala svůj poslední singl Under Attack a v Československu se v čele hitparád projížděl Poslední kovboj Michala Tučného. Na druhé straně planety, v nenápadném americkém městě Knoxville, se ale mezitím psaly dějiny.
Před 40 lety skončila výstava, která navždy změnila svět. Představila kouli, kostku a vizi konce civilizace
Město velikosti Brna ležící na východě státu Tennessee totiž hostilo světovou výstavu, která v mnoha ohledech zcela změnila podobu světa. Skončila přesně před 40 lety – 31. října 1982.
Koule
Symbolem výstavy se stala Sluneční sféra – monumentální zlatá koule umístěná na vrcholku jednaosmdesátimetrové věže stojící uprostřed výstaviště. Symbolizovala Slunce – a podobně jako ono osvětlovala svět výstavy pod sebou. Od zlatavě zrcadlového povrchu se odrážely paprsky na vystavující ze 22 zemí celého světa, kteří zde více než 11 milionům návštěvníků představili to nejlepší, co mohla poslední čtvrtina dvacátého století nabídnout. „Celá výstava by byla jako symfonie bez názvu,“ popisuje její symbolický smysl novinářka Linda Lee Wilsonová.
Kouli podobnou Slunci si organizátoři nevybrali náhodou; tématem výstavy totiž byla energie – a mottem „Energie převrací svět“. Slunce je největším zdrojem energie na Zemi, a tak se stalo logickým symbolem celé akce. Tvar koule měl ale také poukázat na to, jak moc má lidstvo s energií, respektive s jejím nedostatkem, problém. Koule je totiž energeticky nejúčelnější tvar, který se nejpomaleji zbavuje tepla – má nejmenší možný povrch.
GALERIE
Sluneční sféra
Autoři si dali na úspornosti záležet, takže v budově staré čtyřicet let dodnes není prakticky třeba topit – na dostatek tepla jí stačí to z její kuchyně, která se nachází v jádru „hvězdy“. A v parných knoxvillských létech, kdy teploty mnohdy překračují čtyřicítku, zase spotřebovává jen minimum energie na klimatizaci, protože reflexivní panely odrážejí paprsky pryč.
Konec světa
„Potenciálně nejhorším a nejhůř řešitelným environmentálním problémem je nepřijatelná klimatická změna, která by mohla vzniknout zvyšujícím se množstvím oxidu uhličitého v atmosféře, který vzniká kvůli spalování obrovského množství fosilních paliv.“ Tohle není ukázka z nějaké moderní příručky Mezinárodního klimatického panelu, ale úvodní slova, která na začátku výstavy pronesl tehdejší ředitel prestižní Národní energetické laboratoře v Oak Ridge E.G. Silver.
„Mohlo by nás to připravit o možnost spotřebovat naše obrovské fosilní zásoby, které využíváme pro výrobu energie. Co s tím? První odpovědí je šetření, tedy spotřeba menšího množství energie. To neznamená, že musíme žít méně pohodlně, ale abychom dokázali získat více elektřiny z dostupných zdrojů a její využívání bylo účelnější. Toho dosáhneme úspornějšími automobily, lépe izolovanými budovami, efektivnějšími stroji nebo energeticky méně náročným zemědělstvím,“ pokračoval před čtyřiceti lety větami, které jsou dnes minimálně stejně aktuální jako tehdy.
V tomto duchu se nesla velká část výstavy – poněkud paradoxně financované výrazně z peněz získaných od ropných gigantů – která byla zahájena 1. května 1982. Otevřel ji přímo americký prezident, tehdy to byl Ronald Reagan. I on ve svém zahajovacím projevu prorocky předpověděl, že téma energie bude pro budoucnost nejen USA, ale i celého světa tím nejdůležitějším: „Tím, že tato výstava představuje všechny ty vzrušující energetické zdroje budoucnosti, pomůže nám přemostit propast mezi našimi energetickými potřebami a schopnostmi lidské kreativity.“
Tématu udržitelnosti a energetických úspor se věnovala celá řada výstav a exponátů. Byly zde představené exponáty bydlení v geodetických kopulích, které měly propagovat udržitelný rozvoj, a čelit tak tehdejší energetické krizi. Společnost United American Solar Group zde představila zřejmě úplně první koncept bydlení poháněného výhradně solární energií. Federální energetická společnost TVA ukázala exponáty propagující úspory energie a využívání soukromých skleníků.
Zřejmě největší reálný dopad měly větrné turbíny, které zde řada návštěvníků viděla úplně poprvé v životě. Tehdy sice ještě tyto zdroje nebyly komerčně dostupné, ale vlastní ukázky této technologie v Knoxville představily Rakousko (ve formě moderních větrných mlýnů) nebo Dánsko, které se prezentovalo 2 MW větrnou turbínou Tvindmollen. Při příležitosti výstavy také americká vesmírná agentura NASA ve spolupráci s ministerstvem vnitra začala stavět větrnou elektrárnu WTS-4 ve Wyomingu.
Vítr tehdy dával lidstvu nula procent energie, roku 2020 už představoval více než pět procent veškerých zdrojů planety, a pokrývá tak spotřebu asi půl miliardě lidí na Zemi.
Vynálezy, které změnily svět
Kromě energie se na světové výstavě ale představila i spousta vynálezů, které dnes pokládáme za zcela samozřejmou součást moderního světa a ani moc nepátráme po jejich původu.
Děti si poprvé mohly vyzkoušet dotykové obrazovky
Fyzik Samuel Hurst z Národní laboratoře v Oak Ridge zde předvedl svou patentovanou technologii odporové dotykové obrazovky, která byla vyvinuta v roce 1975 jako výsledek spolupráce jeho společnosti Elographics a německého konglomerátu Siemens. Návštěvníci si díky tomu mohli poprvé vyzkoušet, jak fungují počítače s technologií dotykové obrazovky - ty stejné, jež jsou dnes v každém mobilním telefonu.
Reklama hlavního sponzora měla v hlavní roli herce Leonarda Nimoye, známého jako pan Spock v seriálu Star Trek
Společnost Tetra Pak tady zase předváděla své krabicové trvanlivé mléko – také dnes běžnou součást každé západní domácnosti.
Úspěchem napůl cesty mezi energetikou a počítači se tu pochlubila ropná korporace Texaco, která světu ukázala svůj revoluční koncept bezhotovostního placení na pumpě.
Japonsko ukázalo robota, který uměl malovat. O pár let později podobné stroje začaly nahrazovat dělníky v automobilkách
Veřejnost zde také mohla vidět velmi raný koncept bezdrátového telefonu a také autotelefonu – ten pocházel z dílny vynálezců společnosti Ford Motor Company.
Kuriozity, které bavily
Co se týká výpočetní techniky, o představu pokroku se tu pokoušely nejen známé firmy, ale také církve. Americká Church of Christ vyšla z motta výstavy, že energie převrací svět – a tuto energii ztotožnila s Bohem. Aby se pokusila spojit náboženství a moderní technologie, nabídla návštěvníkům specializované počítače, které jim okamžitě odpovídaly na otázky ohledně Bible a křesťanství.
Church of Christ se pochlubila technickým pokrokem
Společnost Coca-Cola zase během expozice uspořádala testování několika ochucených směsí své tradiční limonády. Návštěvníci si mohli vyzkoušet limetkovou, citronovou, vanilkovou a třešňovou příchuť. Na konci veletrhu se ukázalo, že nejoblíbenější je limonáda s příchutí třešní a díky tomu se začala roku 1985 prodávat Coca-Cola Cherry.
Kolem amerického pavilonu se během výstavy proletěl muž s raketovým batohem
Kostka
Zdaleka největší pozornost tu ale ze zábavných vynálezů vzbudil výrobek z Maďarska – což tehdy byla pro Američany zcela exotická země. Maďarsko celou svou expozici postavilo na jediném předmětu. Rubikově kostce. Ta se světu představila jen o rok dřív, ale právě v době světové výstavy dosáhla vrcholu popularity. Hlavolam, který vymyslel roku 1974 maďarský architekt Ernő Rubik, právě v té době zažíval vrchol popularity a bavil celý svět.
Logo maďarského pavilonu v sobě mělo samozřejmě Rubikovu kostku
Že se stal jedním z hlavním symbolů světové výstavy, z něj udělalo v USA úplný hit – ale současně to znamenalo, že se hračka vyčerpala. Právě doba knoxvillské výstavy totiž představovala vrchol prodeje hlavolamu, krátce po ní se přinejmenším ve Spojených státech její popularita začala rychle vytrácet a nahrazovaly ji modernější hračky. Dodnes ale představuje jednu z nejprodávanějších dětských hraček a zřejmě vůbec nejrozšířenější hlavolam: statistiky z roku 2009 říkají, že se jich prodalo nejméně 350 milionů – v tomto čísle ale nejsou započítané všechny její „klony“, napodobeniny ani následovníci.
Rubikova kostka na maďarském pavilonu
Na světové výstavě se tato kostka pyšnila centrální pozicí v maďarském pavilonu. Pro expozici totiž Maďarsko nechalo vyrobit obří, největší Rubikovu kostku světa. Téměř tři metry vysoká krychle se navíc pohybovala, takže se kolem ní podle dobových svědků neustále shromažďovaly davy lidí. Tento artefakt zůstal na místě dodnes – nachází se u vchodu do místního výstaviště.
Původní třímetrová Rubikova kostka ležela a tlela přes dvacet let zapomenutá ve sklepě. Restaurovali ji teprve nedávno
Konec starých časů
Maďarská účast na světové výstavě v USA naznačuje ještě jednu důležitou změnu: tou bylo zapojení některých východních nebo „komunistických“ zemí.
Když začali organizátoři už roku 1980 zvát návštěvníky, uvažovali zpočátku také o tom, že by pozvali Sovětský svaz. Podle údajů z Museum of East Tennessee začala Moskva připravovat svůj pavilon, který měl být dokonce tím úplně největším na celé světové výstavě. Jenže pak tyto plány narušila politika. Prezident Jimmy Carter totiž oznámil, že se Spojené státy nezúčastní kvůli sovětské invazi do Afghánistánu olympijských her v Moskvě. A to znamenalo pro komunistický režim nutnost reakce – a to bylo okamžité ukončení plánů na účast na knoxvillské akci.
GALERIE
Čínský pavilon na Světové výstavě roku 1982
Maďarsko v té době sice bylo členem komunistického východního bloku, udržovalo si ale větší samostatnost než ostatní země, takže se zúčastnilo s radostí.
Ještě větší politický význam než neúčast Ruska měl ale návrat Číny. Ta se světových výstav neúčastnila od roku 1904, kdy se v podstatě uzavřela před světem. Když potvrdila svou účast na světové výstavě v Knoxville, představovalo to jasný signál, že se chce znovu světu otevřít a také s ním spolupracovat. Analytici tehdy tento její krok označovali jako revoluční a vykládali si ho jako pokus o příklon ke kapitalismu v této asijské velmoci.
Na výstavě se jí rozhodně podařilo zaujmout. „Čínský pavilon byl natolik neobvyklý, že se stal největším tahákem veletrhu. Statisíce lidí čekaly hodiny ve frontě, aby si mohly prohlédnout neobvyklý pavilon, který byl bazarem řemeslníků a historických artefaktů, včetně terakotových bojovníků a cihel z Velké čínské zdi,“ popisuje knoxvillský historik Jack Neely.
Tento krok byl ze Západu nejviditelnější součástí reformy „Čtyř modernizací“, kterou vyhlásil jen o několik let předtím Teng Siao-pching. V Knoxville se ukázalo, že to Čína myslí vážně a že se chce opravdu řídit pragmatickým přístupem, který dobře vyjadřovala oblíbená čínská fráze: Je jedno, jestli je kočka černá nebo bílá, hlavně když chytá myši. Ekonomický a hospodářský vzestup Číny byl ohlášen právě na této výstavě.
Setkání obrů
Na výstavě se ale nepředstavil jen tento asijský obr. Na knoxvillském veletrhu byl totiž vůbec poprvé pavilon, který představoval rodící se Evropskou unii.
Tehdy se sice ještě jednalo jen o jejího předchůdce známého jako Evropské hospodářské společenství, ale šlo o symbol, který se nedal přehlédnout. „Její skromný pavilon, umístěný vedle pavilonů jednotlivých evropských států, byl pro mnohé návštěvníky matoucí. Vystavovatel tam ale předpovídal budoucnost, kdy budou evropské národy používat stejnou měnu a společně přijímat hospodářská rozhodnutí,“ doplňuje Neely.
A co Češi?
Československo se samozřejmě této akce nemohlo zúčastnit – jeho rozhodnutí byla vázaná na to, jak se rozhodla Moskva. Platilo to jak v Knoxville, tak i dva roky později, kdy se konaly olympijské hry v Los Angeles. Těch se drtivá většina komunistického bloku nezúčastnila – včetně tehdejší Československé socialistické republiky. Uváděným oficiálním důvodem neúčasti sice bylo údajné „nedostatečné zajištění bezpečnosti a nerespektování důstojnosti sportovců“, ale pravou příčinou byla odveta za bojkot předchozích OH v Moskvě.
Ale bez Čechoslováků se samozřejmě nemůže stát nic důležitého. Návštěvníci světové výstavy si totiž mohli poslechnout českou hudbu. „Koncert byl původně ohlášen v únoru 1982 na 21. října, později byl přesunut na 23. října,“ popisuje Jack Neely. „V říjnu na něj byla velká reklama s fotografiemi dirigenta Jiřího Bělohlávka s programovým seznamem skladeb, které měl s Pražský symfonickým orchestrem hrát: Smetanovu Předehru k Prodané nevěstě, Haydnův Koncert Es Dur pro trubku a orchestr, Stravinského Ptáka Ohniváka a Dvořákovu Novosvětskou.“
V oficiálním průvodci světovou výstavou je reklama na koncert Pražského symfonického orchestru. Sponzorem byla firma IBM
Koncert se konal v Civic Auditorium, jen pár set metrů od světové výstavy, v modernistické budově z roku 1961, která stále stojí. Jak se ale lidem líbil, se už v dobovém tisku dohledat nedá.
Zatmění Slunce
Dnes se na světovou výstavu v Knoxville už i ve Spojených státech v podstatě zapomnělo. Byla to z hlediska návštěvnosti nejméně úspěšná světová výstava pořádaná v USA a také z pohledu finančního to byl propadák. Nezůstaly po ní sice dluhy, ale výdělek byl více než skromný – když bylo roku 2007 definitivně uzavřeno účetnictví projektu, ukázalo se, že zisk je přesně 57 dolarů.
Většina pavilonů byla stržená a také zlatá Sluneční sféra je dnes z většiny úhlů zastíněna mnohem vyššími věžemi moderních kostelů, byť stále zůstává oblíbenou turistickou památkou.
Sluneční sféra se dnes ukrývá za kostelem
Nejživější vzpomínkou na ni je tak dnes 146. epizoda seriálu Simpsonovi. Roku 1996 se v ní Bart Simpson dozví o světové výstavě – ale myslí si, že ještě probíhá. Do Knoxville se dostane s falešným řidičským průkazem, ale světovou výstavu najde už jen v chátrajících troskách – a Sluneční sféra slouží jako sklad paruk pro Knoxvillský obchod s parukami.