Když se sopka Eyjafjallajökull 21. března 2010 probudila k životu, preventivně bylo z oblasti evakuováno asi pět set lidí. Vulkán pak 14. dubna 2010 prudce zvýšil svou aktivitu, nová erupce byla asi desetkrát až dvacetkrát silnější než ta březnová. Za první tři dny uniklo 140 milionů metrů krychlových sopečného materiálu, sopečný popel vystoupal až do výšky devíti kilometrů. To mělo dopad na Island i na celý svět.
Vulkán chrlil popílek a lávu asi šest týdnů, v říjnu 2010 pak islandský meteorologický úřad konstatoval, že aktivita sopky utichla. Erupce tehdy otřásla Islandem poprvé od roku 2004 a v dané části ostrova to bylo poprvé od období 1821 až 1823, kdy lávu vyvrhovala stejná sopka.
Kráter vulkánu se nachází pod pátým největším islandským ledovcem Eyjafallajökull v poměrně odlehlé a řídce obydlené oblasti na jihu ostrova, asi 120 kilometrů od hlavního města Reykjavíku. Island s 320 tisíci obyvateli je vulkanického původu a ze 140 zjištěných sopek na něm je asi třicet považováno za aktivní.
Erupce způsobila silné záplavy, hladiny islandkých řek stouply až o tři metry. Tisíce hektarů půdy východně od sopky pokryla několikamilimetrová vrstva popela. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) ale mrak popela nepředstavoval pro lidi vážnější zdravotní riziko, s výjimkou oblastí v bezprostřední blízkosti vulkánu.
Evropa ve stínu sopky
Od 15. do 21. dubna byla kvůli popelu nad Evropou paralyzována doprava, omezení se dotkla i transatlantických letů. Výluka brzdila dodávky léků, potravin či výrobu automobilek, ztráty ale zaznamenal i květinářský průmysl až v Keni. Vulkán změnil také plány politiků – řada delegací se nedostala na pohřeb polského prezidenta Lecha Kaczyńského ani na 70. narozeniny dánské královny Margrethe II. Zrušena nebo přesunuta byla i sportovní utkání, koncerty či filmové premiéry. Nával zákazníků naopak pocítili železniční a silniční dopravci.
Odvoláno bylo na 95 tisíc letů, výluka zasáhla 29 procent celosvětové letecké dopravy. Opatření se podle Mezinárodní asociace letišť (ACI) dotkla více než tří set letišť a postiženo bylo deset milionů cestujících, ihned po erupci byla kvůli mraku popela zakázána doprava nad Islandem i severem Norska. V dalších dnech pak utichl provoz nad většinou Evropy včetně vzdálenějšího Bulharska, Rumunska či severního Španělska, 19. dubna začaly některé země spojení postupně obnovovat. Odstávka leteckého provozu byla do té doby největší od druhé světové války.
Island se znovu probouzí
Od konce ledna se vulkanicky probouzí oblast poloostrova Reykjanes, který se nachází jihozápadně od hlavního města země. Od té doby tam do poloviny dubna seismologové naměřili asi osm tisíc otřesů země a půda se zvedla asi o 10 centimetrů; vytlačilo ji magma pod povrchem.
„Vypadá to, že po stovkách let bez aktivity se tato oblast probouzí,“ komentoval změny vulkanolog Dave McGarvie z Lancasterské univerzity. K erupci této oblasti poblíž města Gríndavík došlo naposledy před asi osmi sty lety. Podle geologů je zde asi pět vulkanických systémů, které společně eruptují asi jednou za tisíc let.
Naposledy se to stalo kolem desátého století a sopečná aktivita tu probíhala až do třináctého století – to je velký rozdíl od běžných islandských sopek, které chrlí jen krátce, ale intezivně. Na poloostrově Reykjanes ale sopky byly aktivní tři století.
