Zmenšující se ledovce by mohly vést ke zvýšené vulkanické aktivitě na Islandu, popisují vědci v nové zprávě. Tato změna ale nenastane hned, může trvat stovky let.
Když byl Island pokrytý větším množstvím ledu, byla vulkanická aktivita na ostrově menší. Naopak, když ledovce roztávaly, počet sopečných erupcí stoupal. Popsala to studie vědců z univerzity v Leedsu. Hlavní příčinou byly změny v tlaku na zemský povrch.
Hlavní autor práce, Graeme Swindles, popsal, na co vědci přišli: „Klimatická změna způsobovaná lidmi způsobuje rychlé tání ledu v mnoha vulkanicky aktivních oblastech: na Islandu nás to nasměrovalo na cestu, která vede k častějším erupcím sopek.“
Geologové v této práci zkoumali vulkanický prach uchovávaný dodnes v rašelině a také v usazeninách na dně jezer. Identifikovali v nich období, kdy byla sopečná aktivita výrazně slabší než obvykle – tato doba nastala před 5500–4500 lety. Podle vědců není náhodné, že toto období následovalo po výrazném poklesu teplot, které vedlo k přibývání ledovců na Islandu.
Máme 600 let
Výzkum, jehož výsledky vyšly v odborném časopise Geology, popsal, že mezi touto klimatickou změnou a znatelným úbytkem vulkanické aktivity bylo období asi 600 let. Podle studie se dá očekávat, že podobně dlouhé období se dá očekávat také nyní – vzestup vulkanické aktivity na Islandu by tedy neměl nastat ještě za našich životů, měli by se s ním začít potýkat až naši potomci za půl tisíciletí.
Islandský vulkanický systém se podle této zprávy stále ještě vzpamatovává z poslední malé doby ledově, což bylo období výrazně chladnějšího klimatu, které existovalo přibližně v době mezi roky 1500 a 1850. Od té doby, co poslední malá doba ledová skončila, islandské ledovce tají – způsobuje to kombinace přirozených vlivů i činnosti člověka.
Sopečná aktivita na Islandu je značně komplexní proces. Změny v hmotnosti hmoty, která tlačí na povrch, mohou podle vědců změnit napětí na komory, v nichž se kumuluje magma. Když ledovce ustupují, tlačí na povrch menší tlak – to může ovlivnit proudy magmatu.
Co zmůže člověk
Swindles lidský vliv nepodceňuje, ale je to podle něj faktor, s nímž se těžko pracuje: „Dopad člověka na globální oteplování je těžké předvídat – kvůli tomu se špatně odhaduje, za jak dlouho nastane období, kdy na Islandu začnou být sopečné erupce běžné. Právě takové dlouhodobé dopady lidské činnosti na celoplanetární klima jsou důvodem, proč jsou tak důležité klimatické konference a závazky. Je klíčové porozumět tomu, jak naše dnešní činnost ovlivní životy dalších generací – způsobem, jaký si ani neumíme úplně představit. Může jít o oblaka sopečného prachu nad Evropou nebo více prachových částic v atmosféře, které budou komplikovat leteckou dopravu.“
Islandský sopečný systém představuje pro Evropu značné riziko již v současnosti. Naposledy se to ukázalo v dubnu roku 2010, kdy začala tryskat lávu a chrlit popel sopka pod ledovcem Eyjafjallajökull na jihu Islandu. Kvůli sopečnému prachu v atmosféře se 14. dubna 2010 letecký provoz nad Evropou úplně zastavil. Na letištích uvázly miliony cestujících, ztráty leteckých společností se vyšplhaly do závratných sum. Toto soptění pak prokázalo, že naše Země je vlastně docela malá a že sopky na geologicky exponovaných místech – jako jsou Island a Kamčatka – mohou ovlivnit život celé planety.
