Stále mladší děti tráví stále více času na sociálních sítích. Ty jim poskytují spoustu zábavy, poznání i sociálních vazeb, ale také skýtají mnoho nástrah. Pro rodiče může být složité tato rizika pochopit, protože v jejich mládí nebyla lidská identita natolik propojená s tou digitální a většina takových hrozeb nebyla tak rozšířená. Tématu se věnoval Hyde Park Civilizace.
Digitální technologie jsou stejně dobří sluhové jako strašní páni – a obzvlášť to platí v rukou dětí, které zatím nemají příliš zkušeností se světem. Mladý mozek může být nadměrně stimulovaný přívalem emocí, informací, ale i traumatizujícího obsahu. A ještě jedna věc může být problémem: nejde o to, co děti na sítích zažijí, ale co v důsledku v reálném světě nezažijí.
Upozorňují na to dva hosté pořadu Hyde Park Civilizace. Docentka Kateřina Lukavská z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty stejné univerzity se zaměřuje na digitální závislosti, jako je problematické hraní her a nadměrné užívání sociálních sítí. Zajímají ji hlavně rizikové stránky užívání moderních technologií.
Doktorka Michaela Slussareff se věnuje výzkumu vlivu digitálních technologií na vývoj a zdraví dětí i dospělých. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se začala zabývat výzkumem negativních i pozitivních vlivů technologií na malé děti.
Patří děti na sítě, nebo ne?
Mladí lidé konzumují sociální sítě hlavně skrze mobilní telefony, takže klíčovou otázkou je, zda jim vůbec mobily patří do rukou. Obě expertky na to mají podobný názor. „Já jsem spíš příznivcem toho, že na prvním stupni děti telefon ve škole nepotřebují – o přestávce ani v hodině,“ říká Slussareff. Druhý stupeň je podle ní složitější. „Myslím si, že do přestávek telefony úplně nepatří, protože je to prostor, kde by děti měly být spolu, měly by si trénovat svoje sociální dovednosti v reálném světě. Protože v těch kolektivech vlastně zase tolik nejsou.“
Co se týká samotných sociálních sítí, také se obě víceméně shodují. „Ráda bych navázala na nedávno vydané expertní doporučení nizozemské skupiny, která se tím zabývá dlouhodobě a která doporučuje omezit vstup na sociální sítě dětem do třinácti let, ale další sociální sítě pak nabízet postupně, kontrolovaně od těch méně rizikových platforem,“ popisuje Lukavská.
„Zvážila bych omezit vstup do patnácti nebo i šestnácti let na vysoce algoritmy ovlivňované platformy, jako třeba TikTok, ale ponechala bych možnost být od třinácti do patnácti let – s dohledem rodiče – na jiných, méně škodlivých sociálních sítích nebo na uzavřených komunikačních platformách,“ doplnila.
Sociální sítě jsou podle obou expertek dalším argumentem, proč by se mělo s mobilními telefony ve školách nakládat spíše opatrně. Obecně je totiž problém v tom, že aktivita mozku spojená s aktivitou na sociálních sítích ještě nějakou dobou přetrvává. To znamená, že pokud stráví dítě na sítích celou velkou přestávku, tak ještě dalších patnáct minut mu mozek jede v tomto módu – reálně tak přijde o třetinu školní hodiny.
Stále mladší uživatelé
Složitější je podle vědkyň odpověď na otázku, kdy vlastně představují sítě pro mladé největší riziko. Podle studií, ze kterých vycházejí, je to mezi jedenáctým a třináctým rokem, pak rizikovost pomalu klesá. U dívek je to o něco dříve, už třeba kolem desátého roku věku.
Mezi pohlavími je podle Kateřiny Lukavské značný rozdíl ve způsobu konzumace on-line obsahu. Zatímco u chlapců jsou to nejčastěji videohry, často spojené s nějakou společenskou interakcí (v současnosti hlavně Roblox nebo Fortnite), u dívek převládají přímo sociální sítě.
Obě ženy také pozorují trend, kdy se problematické využívání přesunuje do stále nižších věkových kategorií. „Víme, že mnoho dětí dostává svůj první telefon dříve a dříve, svůj vlastní tablet také dříve a dříve. Dříve bylo docela v pořádku říct rodičům, že do dvou let by dítě nemělo používat digitální technologie. Když to řeknete dnes, tak je spousta rodičů překvapených,“ popsala své zkušenosti Slussareff.
Děti si vždy najdou cestu
Digitální svět je místo, které toho mladým spoustu nabízí, proto je pro ně tak lákavé – silnou roli mají samozřejmě i algoritmy, jež pracují s principy závislostí. Podle českých studií navštěvuje sociální sítě denně čtyřicet procent dětí ve věku devět až jedenáct let, 77 procent dětí ve věku dvanáct až čtrnáct let a 93 procent dětí ve věku patnáct až šestnáct let. Dá se tedy říci, že jsou tam všechny, jimž by měl být přístup podle řady názorů zcela zakázaný, nebo alespoň zásadně omezený. Fungovalo by to vůbec?
„Je samozřejmě otázka, které sociální sítě by se jim zakázaly,“ nastínila Slussareff. „Jestli to bude jenom Instagram, Facebook a TikTok, nebo jestli by to byly i YouTube a WhatsApp. Pokud to budou další platformy, pak se děti s největší pravděpodobností prostě přesunou na ty platformy, které nejsou zakázané, jako je třeba Discord a podobně,“ ujasnila.
Ty jsou podle expertů mnohdy i nebezpečnější než „klasické“ sociální sítě – vlastně už jenom proto, že o nich rodiče tolik nevědí, takže si tamní hrozby nedokáží tak dobře představit. Navíc mnohdy nebývají tak otevřené, například stále oblíbenější Discord je bez účtu a pozvánky do dané komunity úplně neviditelný. „Platí, že nikdy nebude možné zakázat všechno. Jinými slovy, děti si vždycky najdou nějakou cestu.“
Obě expertky v rozhovoru, který v celé délce najdete v úvodu článku, popsaly i celou řadu cest, jak mohou rodiče tyto nástrahy digitálního světa společně se svými potomky zvládat – od uzavření „smlouvy o chytrém telefonu“, až po rady, jak se s dětmi bavit o tak nepříjemném tématu, jako je pornografie. S tou se dnes totiž setkávají podle dat už děti ve třetí třídě na základní škole.
