Uplynulé tři roky se vždy na konci října začínaly nemocnice plnit pacienty s covidem-19. Letos ale počty hospitalizovaných stoupají jen nepatrně. Nákaza se podle lékařů i expertů stává méně nebezpečnou, zejména díky očkování a překonání nemoci.
Podzimní vlna covidu je slabá. V nemocnicích je pětkrát méně lidí než loni touto dobou
Mezi covidem a lidstvem panuje stav, který by se dal označit jako studená válka. Nemoc už nezpůsobuje spousty úmrtí ani nepřeplňuje nemocnice, zatím ale ještě není tak běžná, aby se dala považovat za normální rýmu.
Podle Jana Pačese z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR se letos podařilo dosáhnout jakési rovnováhy mezi virem a lidskou imunitou. Virus se sice neustále mění, ale lidé už se s ním potkali tolikrát, že jsou na další infekce připravení – ať už skrze očkování, nebo tím, že se dřív nakazili. „Když se podíváme na výsledky testů, vidíme, že hladina protilátek se zvýšila natolik, že lidé se jednak méně pravděpodobně nakazí, ale také jsou pak i průběhy lehčí,“ vysvětluje Pačes. A je to velmi dobře vidět i na číslech z nemocnic.
Počty pozitivních testů na covid-19 v Česku rostou postupně od začátku srpna, nejvíce začaly přibývat na začátku října. Přesto je nakažených, a zejména hospitalizovaných ve srovnání s minulými roky výrazně méně.
U počtu nakažených jsou čísla nespolehlivá, protože se v České republice letos příliš netestuje. Samotné množství pozitivních testů tedy moc neříká o tom, jaká situace ohledně covidu je.
Tyto údaje navíc ani nevypovídají o tom, jak závažné jsou projevy současných variant viru a jaký je jejich potenciál ohrozit vážněji zdraví jednotlivých lidí, anebo případně přetížit nemocnice. V tomto ohledu je mnohem lepší sledovat faktor, kterému u covidu epidemiologové v současnosti věnují nejvíc pozornosti – tedy to, jak moc jsou nemocnice obsazené covidovými pacienty. A tento parametr je letos velmi příznivý a příliš na něm nic nemění ani to, že jsme už za polovinou meteorologického podzimu.
Zatímco vloni leželo touto dobou s covidem v českých nemocnicích 1025 lidí, letos je to 240 lidí. Jen pro připomenutí: v nejhorším roce pandemie na podzim 2020 to bylo 5107 osob.
Oproti loňskému i předloňskému roku je tedy situace s covidem letos výrazně lepší, a to přesto, že podle zprávy Státního zdravotního ústavu (SZÚ) odpovídají počty pacientů přicházejících s příznaky respiračních nemocí k praktickému lékaři zhruba loňskému roku.
„Míra respiračních onemocnění v komunitě zůstala zvýšená, částečně způsobená přenosem SARS-CoV-2,“ píše SZÚ v říjnové zprávě. „Ve většině případů vyvolávají lehké nachlazení a rýmu a jen některé genotypy jsou zodpovědné za těžší průběhy podobné zápalu plic, a to především u malých dětí předškolního věku.“
Zatím příliš neroste ani počet úmrtí na covid-19; za poslední dva měsíce mu podlehlo asi sto lidí.
Zatímco o prázdninách většinou lidé na covid neumírali vůbec, na podzim zesnulých mírně přibylo, na konci října se jedná přibližně o čtyři úmrtí denně. Ani počty nadúmrtí letos zatím nijak zásadně nerostly, ukazují údaje Českého statistického úřadu.
Nemocnice netrpí
Také oslovené české nemocnice se shodují na tom, že letos pro ně covid nepředstavuje tak závažný problém jako v minulých letech. „Aktuálně hospitalizovaní se tento týden dají spočítat na prstech jedné ruky. Jejich stav jen málokdy vyžaduje intenzivní péči; objevilo se jen několik těžkých případů se zápalem plic a nutností podpory kyslíkem, kdy jsme si připomněli situaci před dvěma roky,“ popsala Iva Nováková z nemocnice České Budějovice.
Problémy nemá ani Karlovarská krajská nemocnice, která patřila během vrcholící pandemie k těm nejvíce zasaženým. „Nemocnice Karlovy Vary má jednoho pacienta ve středně těžkém stavu, Nemocnice Cheb dva pacienty ve středně těžkém stavu,“ uvedla mluvčí Markéta Singerová. Všechny hospitalizované spojuje vyšší věk, nejmladšímu je šedesát let.
Vyšší věk patří mezi nejčastější okolnosti, které nemocnice v souvislosti s nemocnými zmiňují. „U nás v tuto chvíli převažují starší ročníky narození, plus minus ročníky narozené kolem roku 1940,“ potvrzuje Regina Rothová z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Podobně to vypadá v Kolíně: „S infekcí přicházejí nejčastěji starší pacienti s řadou dalších onemocnění, často s oslabeným imunitním systémem,“ uvedla mluvčí tamní nemocnice.
Covid se ale stále ještě nevyhýbá ani ostatním věkovým kategoriím. „Nelze mluvit o typických covidových pacientech, mezi pacienty jsou děti i dospělí, tak jako u všech respiračních infekcí,“ doplňuje Pavlína Danková z Fakultní nemocnice v pražské Motole.
S covidem nebo na covid
V současné době už také neplatí, že by lidé leželi v nemocnici primárně s covidem. „Důvodem hospitalizace je prakticky ve všech případech různá míra jiných zdravotních obtíží, ke kterým se přidá covid,“ uvádí Nemocnice Na Bulovce. Stejnou zkušenost má Krajská zdravotní nemocnice, která se stará o Děčín, Ústí nad Labem, Litoměřice, Teplice, Most, Chomutov a Rumburk: „Pacienti často přicházejí se zdravotními obtížemi na urgentní příjmy, kde se zjistí, že příčinou jejich obtíží je covid-19.“
Vyvážený poměr pacientů uvádí Nemocnice u svaté Anny v Brně: „Polovina jsou pacienti, kteří přijedou s jinou diagnózou a objeví se příznaky a jsou covid pozitivní. Nicméně zatím je drtivá většina pacientů u nás bez příznaků nebo s lehkým průběhem nemoci.“
Covid roku 2023
Také příznaky jsou dnes už jiné. Covid-19 se totiž od počátku pandemie na konci roku 2019 značně změnil. „Naštěstí už tolik nezpůsobuje těžké zápaly plic s dechovou nedostatečností. Nyní se spíš jedná o celkové postižení více orgánových systémů. Někdy lidé přijdou s tím, že se testovali doma a stav se postupně horší, jak jsme byli zvyklí vídat, ale někdy přijdou, že jim je špatně, mají horečku a nějaké další potíže, například zažívací nebo bolesti hlavy,“ popisuje mluvčí Nemocnice České Budějovice Iva Nováková. „Teprve při dalším vyšetření v nemocnici zjistíme, že to je covid,“ dodává.
Příznaky jsou podle předsedy Sdružení praktických lékařů Petra Šonky velmi podobné jako u jiných viróz, které se v současné době šíří: „Je to v podstatě stejné jako u chřipek a viróz. Rýma, kašel a tak dále.“ Podobné příznaky popisuje i praktická lékařka Hana Rathouská z Rychnova nad Kněžnou: „Letos jde nejčastěji o chrapot, rýmu, bolest v krku a únavu nebo suchý kašel. Zřídka pacienti mají i střevní potíže.“
Jako projevy velmi podobné rýmě popsali covid i další praktičtí lékaři, které Česká televize oslovila.
3D model spike proteinu, jímž virus SARS-CoV-2 proniká do buněk
Kraken, kentaur, kerberos
Nový koronavirus SARS-CoV-2 přes menší počet nakažených i úmrtí nikam nezmizel. Stále se mění a vyvíjí – a stále více se sbližuje se svým hostitelem, člověkem. To se projevuje i v tom, že nepřibývá moc nebezpečných variant. Světová zdravotnická organizace (WHO) například letos nevyhlásila zatím žádnou novou variantu tohoto viru za znepokojivou, naposledy do této kategorie zařadila vloni v srpnu variantu XBB.
Jako hodné sledování v současné době označuje WHO jenom tři varianty – uvádíme je jak pod odborným názvem, tak i pod jejich „mediálními“ přezdívkami: BB.1.5 (kraken), XBB.1.16 (arkturus)a EG.5 (eris). V Evropě jsou přitom v současné době rozšířené hlavně podtypy omikronu XBB.1.5, XBB 2.3 a EG.5.1.X – všechny jsou dalšími stupni vývoje výše zmíněných variant.
Podle Heleny Jiřincové ze Státního zdravotního ústavu je u nás k dispozici jen málo vzorků k testování, takže výsledky toho, které varianty u nás převažují, nejsou samy o sobě příliš spolehlivé. „Jsou to jednotky vzorků, takže se nedá mluvit o nějaké jasné dominanci konkrétní varianty,“ říká Jiřincová.
Aktuálně sledované varianty WHO/ECDC:
Aktuálně sledované varianty WHO/ECDC
Přesto se dá usuzovat na to, jaké varianty zrovna převažují – například díky tomu, že čeští experti sledují i vývoj v sousedních zemích, který bývá do značné míry podobný.
„Aktuálně se ve světě šíří nová monitorovaná varianta BA.2.86 (pirola), která je významně antigenně odlišná,“ popisuje výše uvedená zpráva SZÚ. Ta má oproti těm starším abnormální množství mutací.
„Těch mutací je opravdu extrémní množství,“ potvrzuje Jiřincová. Rozdíl mezi pirolou a omikronem je podle ní přibližně stejně velký jako rozdíl mezi omikronem a předchozí variantou delta. Zajímavé také je, že se objevila na více místech na světě současně. Experti na genetické analýzy se domnívají, že pochází od člověka, který měl problémy s imunitou a v jeho těle se mohla množit třeba několik měsíců. Za tu dobu se extrémně změnila, aniž by podléhala vnějším tlakům.
Podle Heleny Jiřincové nelze zatím původ této varianty přesně určit, tato varianta je stále do značné míry záhadná, či spíše překvapivá velkou mírou odlišnosti. Dobrá zpráva je, že by neměla způsobovat horší projevy nemoci. V současnosti jsou již pozorována ohniska vyvolaná potomky této varianty, například ve Francii, Spojeném Království, Kanadě, Švédsku, Španělsku nebo Spojených státech.
Co se týká rozšíření, jsou už téměř zapomenuté jiné varianty s dramatickými přezdívkami: kentaur neboli BA.2.75 a BQ.1 známá jako kerberus.
Češi se proti covidu téměř neočkují
Proti covidu jsou v současné době dostupné léky, které mohou pomoci při léčbě, ale také očkování, jež nemoci předchází, anebo snižuje závažnost průběhu choroby. Co se týká léčiv a terapií, ty objevené v průběhu pandemie jsou účinné i nyní. „Léky zůstávají stejné jako v minulosti: Remdesivir, Molnupiravir, Paxlovid,“ vyjmenovává Regina Rothová z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
V České republice je od září dostupná vakcína upravená tak, aby pomáhala zejména proti novějším variantám viru, vědci ji cíleně vytvořili tak, aby byla specializovaná proti variantě XBB.1.5 a jejím „potomkům“, tedy dalším variantám, které jsou od této varianty odvozeny a které podle Jiřincové jsou většinově detekovány v Česku.
Už se jí nechalo očkovat přes sto tisíc lidí v České republice. „Očkování bych doporučil určitě všem, kterým to doporučí jejich praktický lékař, kteří jsou seniorního věku nebo mají další onemocnění, například diabetikům. Je to úplně základní krok, aby se chránili,“ řekl v polovině října ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09). Pokud očkovaní přijdou s virem do styku, mají podle něj méně závažný průběh nebo nemoc vůbec nedostanou.
Očkování proti covidu-19 bude stále hrazeno z veřejného zdravotního pojištění, podle stávající smlouvy bude stát dostávat za stejnou cenu nejnovější typ vakcíny do roku 2026. Proti covidu-19 bylo od konce roku 2020 očkováno 65 procent populace, mezi seniory je podíl vyšší. Odborníci vakcinaci doporučují podobně jako u chřipky před sezonou opakovat.
Účinnou zbraní proti covidu jsou stále i testy. Ty umožňují nemoc spolehlivě odhalit včas tak, aby nakažený virus dále nešířil, případně aby rychle vyhledal odbornou pomoc, pokud například patří mezi ohrožené skupiny.
Podle Jiřincové ze SZÚ jsou i dnes velmi spolehlivé PCR testy: výrobci je totiž vyvíjejí tak, aby pátraly po místech, která jsou u SARS-CoV-2 prakticky neměnná – a současně pátrají po více takových částech viru. Své místo podle ní mají i antigenní testy, kde se ale může jejich spolehlivost značně lišit mezi výrobci. „Přestože zejména u negativního výsledku bych u nich byla trošku opatrná, pro domácí využití se hodí,“ doplňuje viroložka.
Co bude dál?
Podle Heleny Jiřincové není radno virus SARS-CoV-2 nijak podceňovat, ale ani přeceňovat. „Víme toho o něm už dost, abychom věděli, jak se šíří, jaké má projevy, a známe už také množství terapií. Ale současně o něm víme stále příliš málo,“ zdůrazňuje.
Virus podle ní stále ukazuje, že umí překvapit. Největší problém je jeho „zběsilý evoluční vývoj“. „Nevíme, kde jsou jeho hranice, jestli se bude podobně rychle měnit i v budoucnosti nebo kdy se jeho proměnlivost zpomalí,“ uvedla.
Vědci zatím nepřišli na to, čím to je, že patogen stále ještě nenarazil na své evoluční hranice, tedy že se stále pod evolučním tlakem protilátek umí měnit. Vědí ale, že to lidem způsobuje problémy. „Například vakcíny budou za jeho tempem stále pokulhávat, pokud se tento virus bude vyvíjet pořád tak rychle jako nyní,“ dodává vědkyně.
Přesto doporučuje nemoc nepodceňovat, naše obrana proti ní ještě není tak dobrá jako u starších nemocí. „Není to tak, že bychom se ke covidu mohli už chovat jako ke chřipce nebo rýmě,“ doplňuje Jiřincovou molekulární biolog Jan Pačes. Virus má podle něj tak velkou schopnost měnit se, protože ho koluje mezi lidmi obrovské množství. Díky tomu má možnost vyzkoušet si spoustu možností vývoje.
Pačes podotýká, že vývoj viru je jako z učebnice biologie. „Jedná se o konvergentní vývoj, to znamená, že různé varianty získávají stejné mutace. Prostě proto, že jsou pro ně výhodné,“ říká vědec. Je to podobné jako třeba u delfína a žraloka, kteří také mají podobný tvar těla, přestože spolu geneticky souvisí jen vzdáleně.
Z čeho jsou obavy
Podle Pačese momentálně není důvod mít z covidu velké obavy, přesto může překvapit. Hlavním zdrojem obav je podle něj dnes už více než klasický projev nemoci její dlouhodobý projev – takzvaný dlouhý covid. Případů, kdy virus tělo unaví a vyčerpá natolik, že člověku trvá vzpamatovat se z toho celé měsíce, nebo dokonce roky, je totiž spousta a mechanismy věda teprve začíná chápat.
Například čísla z USA říkají, že touto formou nemoci tam trpí nebo trpělo asi sedm procent obyvatelstva – tedy 18 milionů lidí. SARS-CoV-2 totiž dokáže pořád ještě procházet skrze slizniční imunitu, takže pak proniká do nejrůznějších orgánů, kde může nějakou dobu vydržet a škodit tam.
Virus stále také může nabrat nějaké mutace, které ho znovu učiní vážnějším. Problém může být teoreticky zejména jeho schopnost odolat lépe protilátkám, ať těm získaným z očkování, nebo z prodělání nemoci.
Jan Pačes dodává, že virus může tyto vlastnosti získat vlastně třemi způsoby: jednak tím, že přeskočí na zvířata a pak zase zpět na člověka – a během této výpravy od zvířat získá schopnosti, které dříve neměl. Tímto způsobem možná vznikla varianta omikron. Další možností je, že se usadí v těle člověka s nějakými imunitními problémy, kde se třeba až rok mění. A za třetí se mohou dvě odlišné varianty viru spojit a jejich potomek získá „to nejlepší“ z obou světů – to je zase možná příčina vzniku výše popsané varianty pirola.