Rašeliniště, která přirozeně pohlcují uhlík, by jej vlivem sucha mohla začít naopak do atmosféry uvolňovat. Poukázal na to nový výzkum, který publikoval časopis Nature Geoscience. Podle vědců je proto více než kdy dříve nezbytné, aby lidé bažinaté plochy chránili a usilovali o jejich obnovu.
Následkem změny klimatu mohou rašeliniště uvolňovat do atmosféry uhlík, varuje studie
Podle jednoho z autorů studie Maartena Blaauwa z Queen's University Belfast představují rašeliniště pro planetu velkou pomoc. Pohlcují totiž uhlík z atmosféry a ukládají ho. To přitom pomáhá zmírňovat změnu klimatu. Jenom v Evropě rašeliniště uzamknou přibližně pětkrát větší množství uhlíku než lesy.
Ve svém výzkumu se tým vědců zaměřil na to, jak se během času tyto klíčové a křehké ekosystémy změnily. Celkem studovali 31 rašelinišť nacházejících se v Anglii, Irsku, Skandinávii a v kontinentální Evropě.
- Rašeliniště (také blata nebo slatě) jsou místa vzniku, výskytu či těžby rašeliny. Jde o bažinný ekosystém, který je trvale zamokřen podpovrchovou nebo srážkovou vodou, se značnou produkcí rostlinné biomasy. Ta se v důsledku zamokření a nepříznivých podmínek pro dekompository nedostatečně rozkládá. V rašeliništi dochází k hromadění rostlinné organické hmoty. Odumřelé části rostlinného společenstva se shromažďují a ve spodních vrstvách a za nepřístupu vzduchu se přetvářejí na rašelinu.
- Zdroj: Wikipedie
Vysychání rašelinišť
Autoři studie došli k závěru, že většina rašelinišť byla v období mezi lety 1800 až 2000 sušší než v předchozích 600 letech. Čtyřicet procent slatí pak bylo sušších než za posledních tisíc let, a čtvrtina dokonce než za poslední dva tisíce let.
Vysychání rašelinišť je podle vědců natolik závažné, že tyto ekosystémy přestávají uhlík absorbovat.
„Studie poukázala na to, že vysoušení těchto bažinatých ploch daný proces změnilo. Rašeliniště se tak nyní naopak přeměňují v producenty uhlíku – namísto pohlcování ho začínají emitovat,“ vysvětlil serveru BBC Blaauw. „Je jasné, že tohle není dobrá zpráva pro naši planetu,“ dodal.
Hlavní autor studie Graeme Swindles z University of Leeds v té souvislosti poznamenal, že v současnosti je proto důležitější než kdy dříve rašeliniště chránit – a to pomocí účinného řízení a aktivní obnovou.
„Společný tlak klimatické změny a působení člověka by mohl tyto životně důležité ekosystémy uchovávající uhlík přimět k tomu, aby se staly globálním zdrojem emisí uhlíku,“ dodal.
Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody je v současnosti okolo patnácti procent světových rašelinišť vysušených tak, že do ovzduší vypouštějí skleníkové plyny.