Když proběhne nějaký program na ochranu přírody, většinou se to vyplatí. A to dokonce i v případě, kdy jsou výsledky zklamáním. Mnohdy to má smysl i tak, ukázala obsáhlá metastudie, která se pokusila analyzovat všechna dostupná data o úspěších a neúspěších ochranářských opatření.
Ochrana přírody je úspěšná a vyplatí se. Kdyby bylo ochranářských zásahů ještě víc, mělo by to zásadní význam pro zastavení a zvrácení úbytku biologické rozmanitosti, což je krize, která může vést ke zhroucení ekosystémů a snížení schopnosti planety podporovat život. Současně by stejná opatření mohla snižovat dopady klimatických změn. To jsou hlavní výsledky velké mezinárodní studie, která vyšla 25. dubna v časopise Science.
V současné době je vyhynutím ohroženo asi 44 tisíc druhů rostlin a zvířat, takže výsledky tohoto výzkumu jsou důležité nejen pro tyto organismy, ale také pro lidstvo. Tyto druhy totiž pomáhají stabilizovat klima a poskytují pitnou vodu, domov, potravu a další zdroje miliardám lidí po celé planetě.
Globální pohled na lokální problémy
Aktuálně publikovaný výzkum byl takzvanou metastudií – jeho autoři totiž hodnotili všechny dostupné kvalitní výzkumy a data shromážděná o účinnosti jednotlivých opatření a pak jejich výsledky sjednotili pomocí jedné metriky. Výsledky podle nich ukazují, že ochrana přírody funguje – i když to tak mnohdy nemusí vypadat a současně to některým lidem může připadat až příliš drahé.
„Pokud bychom se dívali jenom na trend úbytku druhů, bylo by snadné si myslet, že se nám nedaří chránit biologickou rozmanitost. Ale to bychom neviděli celý obraz,“ komentovala výsledky Penny Langhammerová, která výzkum vedla.
„V této práci jsme ukázali, že ochrana přírody ve skutečnosti funguje tak, že zastavila a někdy i zvrátila úbytek biologické rozmanitosti. Je zřejmé, že se ochrana přírody musí stát prioritou a současně musí získat další významné zdroje a politickou podporu v celosvětovém měřítku. Kromě toho se ale současně musíme zabývat i systémovými příčinami úbytku biologické rozmanitosti, jako je například neudržitelná spotřeba a výroba,“ vypočítala.
Podle Langhammerové je tato studie unikátní tím, že jde o komplexní analýzu. Spousta studií se sice podle ní zabývá jednotlivými ochranářskými projekty a zásahy i jejich dopadem ve srovnání s tím, kdyby nebyla přijata žádná opatření – ale zatím nikdy předtím se prý tyto často velmi různorodé dokumenty nikdo nepokusil spojit do jedné analýzy. Zřejmě právě proto, jak složité by bylo sjednocení velmi různorodých metrik, jimiž vědci doposud ochranu přírody hodnotili.
Tentokrát se to ale podařilo. Autoři provedli metaanalýzu 186 studií, které se zabývaly dopadem široké škály ochranářských zásahů v celosvětovém měřítku a v čase. Všechny tyto práce hodnotily výsledek opatření ve srovnání s tím, co by se stalo bez těchto zásahů. Studie měly velký rozsah i časově – pokrývají více než stoleté období ochranářských opatření a hodnotí opatření zaměřená na různé úrovně biologické rozmanitosti – druhy, ekosystémy i genetickou rozmanitost.
Výsledek? Ochranářská opatření jako vytváření a správa chráněných území, likvidace a kontrola invazních druhů, udržitelné řízení ekosystémů nebo obnova těch poškozených ve většině případů (přibližně ve dvou třetinách) zlepšila biologickou rozmanitost daného místa anebo přinejhorším zpomalila rychlost jejího poškozování. Navíc výsledky ukazují, že když už se nějaké zásahy zrealizují, bývají většinou dost účinné.
„Naše studie ukazuje, že když ochranářská opatření zaberou, tak fungují opravdu dobře. Jinými slovy: Jejich výsledky nejsou jen o něco lepší, než kdyby se nedělalo nic – jsou mnohonásobně lepší,“ popisuje spoluautor práce Jake Bicknell, který vyučuje ochranu přírody na univerzitě v Kentu. „Například opatření, které mělo zvýšit velikost populace ohrožených druhů, často vedlo k výraznému zvýšení jejich počtu. Tento efekt se projevil ve velké části jednotlivých studií, které jsme zkoumali,“ dodává vědec.
A když to nefunguje?
I v menšině případů, kdy se díky použitým opatřením nepodařilo obnovit nebo zpomalit úbytek druhů nebo ekosystémů, měly podle výzkumníků vlastně tyto pokusy smysl. Daly se ale mnohem hůř vyjádřit čísly, protože spočívaly v tom, že se autoři poučili ze selhání a mohli své metody na základě této zkušenosti vylepšit. Příklad? V Indii způsobilo fyzické odstraňování invazních řas jejich šíření jinam, protože tento proces rozbil řasy na mnoho kusů, což umožnilo jejich „přesun“. Ochránci přírody ale po tomto přešlapu mohli zavést jinou strategii odstraňování řas, která má větší šanci na úspěch.
To také zřejmě vysvětluje, proč jsou novější snahy o pomoc přírodě účinnější než ty z minulosti. Ochrana je zkrátka zřejmě s postupem času stále účinnější. Mezi další možné důvody této korelace patří ale třeba i nárůst finančních prostředků a výrazně lépe cílené zásahy.
V některých případech se také ukázalo, že opatření nezabrala dostatečně, protože chrání jiný druh než ten, jemuž měla původně pomoci. Například když se vědci pokoušeli pomoci mořským koníkům, přibylo jich o dost méně, než se čekalo. Jejich rostoucí populace totiž zvyšovala také množství chráněných chobotnic, které tyto koníky loví. Těch proto přibývalo méně, zato se zvýšila populace predátorů – hlavonožců.
Prostor pro naději
„Bylo by příliš snadné ztratit optimismus, když kolem sebe neustále vidíme pokles biologické rozmanitosti,“ podotkl spoluautor studie a docent Joseph Bull z katedry biologie Oxfordské univerzity. „Naše výsledky ale jasně ukazují, že existuje prostor pro naději. Zdá se, že ochranářské zásahy byly ve většině případů zlepšením – a když neuspěly, byly ztráty poměrně omezené,“ sdělil.
Autoři zdůrazňují, že jejich výsledky dobře ukazují, proč je tak důležité tyto zákroky provádět. A proč by se nemělo nechávat na přírodě, aby se „postarala o nápravu sama“, jak mnohdy doporučují odpůrci takových programů.
Vědci současně připomínají, že více než polovina světového HDP, téměř 44 bilionů dolarů, je středně nebo vysoce závislá na přírodě. Podle dřívějších studií by si komplexní celosvětový program ochrany přírody vyžádal investice ve výši 178 až 524 miliard dolarů (4,18 až 12,3 bilionu korun), které by se soustředily především do zemí s obzvláště vysokou úrovní biologické rozmanitosti.
V současné době se přitom do ochrany přírody na celém světě ročně investuje více než 120 miliard dolarů (asi 2,8 bilionu korun). Podle vědců jsou to dobře investované peníze: předchozí studie zjistily, že poměr nákladů a přínosů účinného globálního programu na ochranu přírody je nejméně jedna ku stu.
