Dlouhá desetiletí se zdálo, že Antarktida je v podstatě imunní vůči změnám klimatu, téměř se tam neprojevovaly. Ale letošní rok ukázal, jak rychle může změna přijít.
Mořského ledu je u Antarktidy rekordně málo. Důsledky tání pocítí všichni
Mořský led patří k ostře sledovaným indikátorům projevu změny klimatu. Dříve byla pozornost upřena hlavně do oblasti Arktidy, kde tempo jeho úbytku oprávněně budilo obavy. A současně se stalo i podnětem ke ztvárnění jednoho z typických obrázků změny klimatu – ledního medvěda na osaměle plující ledové kře. Úbytek ledu tam nadále pokračuje, podle současných prognóz by už v příští dekádě měla nastat léta, na jejichž konci bude severní pól zcela bez ledu.
To je asi o dekádu dříve, než se ještě dříve počítalo. Pro letošní září byl rozsah ledu v severních polárních oblastech pátý nejnižší v historii měření, ovšem z hlediska rozsahu nejstaršího ledu šlo o druhé nejslabší září. Přičemž právě rozsah tlustšího, víceletého ledu je pro „přežití“ letního období zásadní.
U Antarktidy se něco děje
V posledních letech se ale do popředí dostává i stav mořského ledu v okolí Antarktidy. Vzhledem k přítomnosti kontinentu kolem Jižního pólu jsou jeho vývoj a dynamika poněkud odlišné od poměrů na severní polokouli, přesto pozorujeme v posledních letech jeho bezprecedentní tání.
S výjimkou krátkého období během března a dubna je od začátku tohoto roku rozsah antarktického mořského ledu nejmenší v historii pozorování. To je založené na družicovém měření, a dostupné tedy od roku 1979. Zarážející je přitom i velikost odchylky od dlouhodobého průměru, která dosáhla v zimě, která teď byla na jižní polokouli, téměř sedminásobku takzvané směrodatné odchylky, což svědčí o naprosté výjimečnosti situace.
Pro oblast Antarktidy je k dispozici i rekonstrukce rozsahu ledu na základě dalších typů pozorování od začátku minulého století, z čehož ještě více vynikne letošní mimořádně nízký rozsah během tamní zimy (červen–srpen 2023). Zdá se, že režim dynamiky vývoje ledu kolem Antarktidy se zásadně mění a mnohem výrazněji se uplatňuje teplá voda oceánů, která omezuje možnost opětovného zamrzání.
A v tomto týdnu nastal další rekord – od začátku družicových pozorování, tedy za téměř 45 let, dosáhl rozsah celkového mořského ledu, tedy na obou polokoulích, největší záporné odchylky vůbec. Přispělo k tomu především mimořádně teplé počasí během letošního září, které se stalo nejteplejším zářím vůbec a například v Antarktidě šlo o měsíc s teplotou o více než čtyři stupně Celsia nad dlouhodobým průměrem.
Lidstvo mořský led potřebuje
Proč by mělo někoho žijícího v České republice zajímat, co se děje s ledem někde na druhé straně planety? Existence mořského ledu je naprosto zásadní pro regulaci klimatu. Odráží totiž většinu dopadající sluneční energie od povrchu zpět do atmosféry a vesmíru. Naproti tomu tmavý povrch oceánu většinu přicházejícího slunečního záření pohlcuje, čímž se více oteplí.
Méně mořského ledu tedy přispívá ke zvyšování teplot a teplejší moře následně urychluje jeho tání, roztáčí se tak spirála vedoucí ke kolapsu této složky našeho klimatického systému. Navíc se k popsanému procesu ještě přidává efekt úbytku vysoké oblačnosti, která se hojně vyskytuje nad jižními mořskými oblastmi kolem Antarktidy. Těchto oblaků v souvislosti s ohřívající se mořskou vodou ubývá, což znamená menší zeslabení slunečních paprsků, a tedy více energie dopadající na povrch.
Tání mořského ledu následně ovlivňuje i mořské proudy, neboť se mění hustota vody. Jejich rychlost se zpomaluje, což mimochodem (po)vede k rozsáhlému oteplení hlubších vrstev oceánů, změně koncentrace kyslíku i obsahu živin v této vodě. Důsledky dění v Antarktidě přitom budou pociťovat i oblasti daleko od tohoto kontinentu. A nejde jen o stav v oceánech, protože situace v nich se následně projeví také v atmosféře – větší plocha otevřeného moře mimo jiné znamená i větší výpar vody a následné zvýšení srážek v oblasti Antarktidy, což v případě deště povede k dalšímu urychlení tání pevninských ledovců a následnému zrychlení zvyšování hladiny mořské vody.
A konečně je důležité zmínit i zmenšení teplotního kontrastu mezi subtropy a vysokými zeměpisnými šířkami – což může vést k výraznému rozkolísání tryskového proudění a častějšímu výskytu dlouhotrvajícího sucha, nebo naopak období dešťů, případně horkých a chladných epizod.