Proč se v některých společnostech prosadilo monogamní manželství, i když většina lidských kultur historicky umožňovala polygynii, tedy vztah muže s více ženami? Nová mezinárodní studie vedená vědci z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity ukazuje, že hlavním důvodem nebyla snaha o omezení násilí nebo zvýšení společenské stability, ale soupeření o dědičný majetek – hlavně o zemědělskou půdu.
Více než osmdesát procent historicky doložených lidských společností umožňovalo polygynii. Častěji se manželství muže s více partnerkami vyskytuje tam, kde existují výrazné rozdíly mezi muži, pokud jde o zdraví, bohatství a sociální postavení.
Předchozí výzkumy naznačovaly, že v globálním měřítku jsou tyto rozdíly způsobeny hlavně výskytem infekčních onemocnění a mírou násilí ve společnosti. V takových podmínkách může být pro ženy výhodnější žít v polygynním manželství – sdílet partnera, který je zdravý, bohatý a schopný zajistit ženám i dětem ochranu a materiální zabezpečení.
Dává to smysl, funguje to po celém světě. A právě proto je o to větší antropologickou záhadou, proč malá část společností – a často právě ta nejbohatší, nejkomplexnější a vyznačující se nejvyšší mírou sociální nerovnosti – prosadila monogamii jako zákonem vynucovanou normu. Normu, která se stala v moderní Evropě standardem.
Dvě možná vysvětlení
Dosavadní debata nabízela dvě hlavní vysvětlení tohoto paradoxu. Podle první teorie měla monogamie snižovat počet nezadaných mužů, omezovat násilí a posilovat spolupráci, čímž zvyšovala stabilitu společností.
Druhá teorie se soustředí na rodiny a dědictví. S rozvojem zemědělství a úbytkem volné půdy se majetek stal zdrojem, který ztrácí hodnotu, pokud je rozdělován mezi mnoho manželek a dědiců. Na tomto místě je nutné dodat, že lásku jako motivaci pro vztahy vědci vůbec neřeší, ta s manželským vztahem nebyla historicky příliš spojovaná.
„Obě tyto teorie jsou intuitivně srozumitelné a často zaznívají v diskusích o původu a významu instituce manželství. Vycházejí však převážně z historické reality evropských společností, což je pochopitelné, protože monogamie se v Evropě rozšířila už v dávných dobách. Zároveň ale víme, že monogamie vznikala opakovaně v různých částech světa mimo indoevropský kulturní okruh,“ vysvětluje vedoucí autor studie Pavel Duda.
Vědci z Jihočeské univerzity spolu s kolegy z Velké Británie a Švýcarska tyto dvě teorie vůbec poprvé systematicky porovnali pomocí globálních etnografických dat. Pomocí kauzálních modelů a bayesovských fylogenetických analýz zkoumali soubor téměř dvou set společností z různých částí světa – od lovecko-sběračských skupin, až po historické státní útvary.
Výsledky ukazují, že monogamie je napříč společnostmi silně spojena hlavně s privatizací půdy a s ekologickými faktory, které dělají z půdy vzácnost. Naopak předpokládané společenské přínosy monogamie – snížení násilí či posílení spolupráce – se v datech systematicky nepotvrdily.
Studie tak naznačuje, že monogamie jako společenská norma vznikala opakovaně jako adaptace na problémy dědictví a mezigeneračního soupeření o omezené zdroje, nikoli primárně jako nástroj stabilizace společnosti.
