Nikdo neví, kolik metanu lidstvo vypouští do ovzduší. Jeho množství se jen odhaduje a tyto metody mohou být velmi nepřesné. Stejně málo se ví o tom, jak vlastně fungují opatření na omezování tohoto skleníkového plynu. Popsali to vědci ve výzkumu, který vydali v odborném žurnálu One Earth.
Pokud chce lidstvo splnit globální klimatické cíle, je podle autorů zásadní začít urychleně řešit nedostatečnou regulaci metanu a současně zjistit, jaké má ve skutečnosti dopady.
Pařížská dohoda si stanovila za cíl, že lidstvo udrží průměrnou globální teplotu na hranici 1,5 °C nad dobou před průmyslovou revolucí. Což znamená, že emise metanu způsobené lidskou činností by se měly snížit do roku 2030 nejméně o 40 až 45 procent ve srovnání s úrovní v roce 2020.
Autoři nového výzkumu tvrdí, že by to mělo rovnou dva pozitivní dopady: jednak by se tím zpomalilo globální oteplování, jednak by se měla zlepšit i kvalita ovzduší.
Problém jménem metan
Emise metanu dnes rostou rychleji než kdykoli od 80. let 20. století. Nový výzkum je prvním, který se systematicky zabývá všemi hlavními zdroji emisí tohoto plynu, tedy zemědělstvím, energetikou i odpady. Vědci se zaměřili na 281 pravidel a nařízení po celém světě, z nichž 255 je v současné době v platnosti a jejichž cílem je monitorování a snižování emisí metanu, přičemž zkoumali geografické pokrytí, sílu i jejich účinnost.
Drtivá většina opatření (90 procent) byla přijata jen ve třech oblastech: v Severní Americe (39 procent), Evropě (30 procent) a Asii a Tichomoří (21 procent). Celosvětově výzkum ukazuje, že od roku 1974 dochází k postupnému nárůstu povinností a pravidel ohledně metanu v průmyslu. Problém je, že bývají méně přísná než ta zaměřená na přírodní zdroje metanu, zejména v sektoru odpadů.
Jedním z hlavních problémů při měření emisí metanu je rozeznat jeho zdroje a pak přesně naměřit, kolik plynu uvolňují. Co s tím? Vědci říkají, že pomoci by měl vývoj technologií, jako jsou satelity pro monitorování emisí metanu. Doporučují také, aby vznikla celosvětová pravidla, která by dopadla především na ty největší původce metanových emisí.
Bez omezení se nedodrží plány
Maria Olczaková, která výzkum vedla, výsledky komentovala: „Snižování emisí metanu se stále vnímá víc jako volba než jako nezbytný krok vedle snižování emisí v boji proti globálnímu oteplování. A vzhledem k tomu, že existuje tolik různých zdrojů, je zapotřebí silnější společenská podpora a politická vůle jednat.“
Podle autorů jsou výsledky jejich výzkumu znepokojující, protože většina emisí metanu není nijak regulována, a to přesto, že dnes výrazně přispívá ke globálnímu oteplování. „Naše šance na dosažení globálních klimatických cílů jsou mizivé, pokud se to nebude kontrolovat,“ doplňují vědci.
Dobrou zprávou podle nich naopak je, že jako lidstvo máme obrovskou příležitost omezit oteplování v krátkodobém horizontu, pokud budeme rychle jednat. „Naléhavě potřebujeme přísnější regulaci lepšího monitorování metanu a konkrétní kroky směřující k opatřením na jeho snížení,“ dodávají.
