Makakové žerou na Gibraltaru kvůli jídlu od turistů hlínu, zjistila nová studie

Zatímco ve volné přírodě jedí makakové téměř výhradně rostliny a občas si přilepší třeba drobným hmyzem, na Gibraltaru konzumují sušenky s čokoládou, zmrzlinové kornouty či brambůrky. A aby pomohli svému trávicímu traktu vypořádat se s cukry a tuky z lidských svačin, pojídají gibraltarští makakové hlínu. Zjistila to studie vědců převážně z Cambridgeské univerzity publikovaná v časopise Nature, o níž informoval španělský deník El País.

Asi dvě stovky makaků na Gibraltaru krmí zaměstnanci tamních úřadů stravou podobné té, jakou mají tito primáti ve volné přírodě v severní Africe, a zakazují turistům, aby jim dávali jídlo. Jenže návštěvníci tohoto maličkého území v jihozápadním cípu Pyrenejského poloostrova, kterých tam každý rok zavítá na 800 tisíc, zákaz porušují. A makakové navíc také jídlo turistům často kradou.

Podle nové studie tvoří potraviny od turistů asi pětinu denního jídelníčku makaků na Gibraltaru. Tato strava ale obsahuje velké množství cukrů či tuků, které jejich metabolismus nedokáže zpracovat. Má také nízký obsah vlákniny, na kterou jsou opice zvyklé.

Chytrá adaptace

Vědci, kteří sledovali makaky na Gibraltaru v letech 2022 až 2024, zjistili, že tito kočkodanovití primáti jedí hlínu, aby se lépe vypořádali s lidskou stravou a také získali živiny, které jim kvůli změněnému jídelníčku chybí.

„Půda je snadno dostupná a může mít účinky, které zmírňují bolesti žaludku způsobené konzumací lidské potravy,“ vysvětlil jeden z autorů studie Sylvain Lemoine z Cambridgeské univerzity. Podle něj ale může půda v jejich případě plnit i funkci projímadla.

Hlína jako detox

„Konzultovali jsme to s vědci a ochránci přírody, kteří studují divoké a polodivoké makaky či makaky v zajetí, abychom zjistili, jestli toto chování u nich také pozorovali,“ řekl Lemoine. „Zjistili jsme ale, že ti konzumují půdu nebo dřevěné uhlí jen zřídka, zatímco gibraltarská populace to dělá běžně,“ dodal.

K detoxikaci a zklidnění trávicího traktu používají makakové na Gibraltaru zejména červený jíl, který se tam hojně vyskytuje. Při několika příležitostech ale vědci pozorovali, jak si dávají do pusy i úlomky asfaltu ze silnice.

Geofagie, neboli pojídání hlíny, je v živočišné říši poměrně rozšířená. Podle zooložky Carmen Hernándezové z madridské univerzity je běžná u savců, ptáků, plazů i bezobratlých.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Fyzici se pokusili rozříznout foton. Vznikla podivnost

Když polobožský hrdina Herkules bojoval s lernskou hydrou, zjistil, že ji přes svou nepřekonatelnou sílu nedokáže zabít. Za každou hlavu, kterou usekl, narostly dvě nové. Podobně, ale ještě mnohem hůř, se chovají podle odborného časopisu New Scientist fotony – těch totiž při každém rozseknutí vznikne rovnou nekonečno.
před 16 hhodinami

Šakali se šíří i kvůli úbytku vlků, mohou osídlit až tři čtvrtiny Evropy

Za šířením šakalů po Evropě stojí podle nového výzkumu kombinace změn klimatu a krajiny i dlouhodobý úbytek velkých predátorů, především vlků. Důležitou roli hraje člověk, jehož sídla poskytují bezpečnější prostor pro život. Výzkum, na kterém se podíleli vědci z brněnského Ústavu biologie obratlovců Akademie věd, zároveň naznačuje, že by šakali mohli v budoucnu osídlit až 75 procent evropského kontinentu, tedy téměř šestinásobek současné plochy výskytu. Studii publikoval časopis Nature Ecology & Evolution.
před 18 hhodinami

Mlha je živá. Obsahuje oceány bakterií, které pomáhají lidem

Mlha je mokrý vzduch, říká její definice. Ale co kdyby se na ni dalo pohlédnout jinak? Co kdyby při detailním pohledu připomínala spíš bublající oceán plný forem života, jež spolu divoce, byť krátce, interagují, množí se a umírají, a to všechno těsně na dosah lidí, kteří o tomto pozoruhodném mikrokosmu ani netuší? Přesně tuto představu mlhy popsala ve své studii doktorandka z Arizonské státní univerzity Thi Thuong Thuong Caová.
před 20 hhodinami

Gram měsíčního prachu patří Akademii věd, potvrdil soud

Měsíční prach náleží Akademii věd, potvrdil Nejvyšší soud (NS) v neobvyklém sporu. Vzorky měsíčního prachu se do Československa dostaly v 70. letech díky mezinárodní vědecké spolupráci se Sovětským svazem. Zůstaly v držení rodiny výzkumnice, která je tehdy od sovětských kolegů jménem Akademie převzala. Akademie se o tom dozvěděla v roce 2020 v souvislosti s žádostí o vývozní povolení. Podala žalobu a pražské soudy jí vyhověly. Dovolání podané dcerou vědkyně NS odmítl.
před 22 hhodinami
Načítání...