Hurikán Maria zasáhl roku 2017 Portoriko a také ostrov Cayo Santiago. Kromě obrovských materiálních škod také zcela proměnil společnost, jež na tomto ostrově žila. Obyvatelům Cayo Santiago se začalo vyplácet více sdílet zdroje, více prosperovali ti tolerantnější a to změnilo sociální strukturu společnosti. Nikoliv ale lidské, nýbrž opičí. Změny se odehrály v populaci makaků rhesus.
Ničivý hurikán změnil podle nové studie opičí společnost tím, že proměnil výhody a nevýhody interakce s ostatními. Na Portoriku hurikán připravil o život víc než tři tisíce lidí. Zničil ale také 63 procent vegetace na ostrově Cayo Santiago známém také jako Opičí ostrov, který je domovem velké populace makaků rhesus. Ani sedm let po tragédii se stromový porost nedokázal úplně obnovit. Stín se tak stal jednou z nejdůležitějších komodit.
Poškození způsobené bouří změnilo podle autorů této práce evoluční výhody spojené s tolerancí ostatních při sdílení stínu. V důsledku to tolerantnějším makakům přineslo významnou výhodu v boji o přežití. Protože se v současné době rychle mění mnoho ekosystémů v důsledku lidské činnosti, je podle autorů tato studie dobrým příkladem toho, jak se mění sociální strategie druhů v honbě za co nejlepší adaptací.
Tolerance jako evoluční výhoda
„V reakci na drastické změny způsobené hurikánem makakové trvale zvyšovali vzájemnou toleranci a snižovali svou agresivitu,“ uvedla jedna z autorek Camille Testardová z Pensylvánské univerzity. „To umožnilo většímu počtu makaků přístup k nedostatkovému stínu, který je pro přežití rozhodující,“ dodala.
Její tým přitom nejen zkoumal, jak se makakové chovali po hurikánu, ale zpětně také analyzoval asi deset let dat o chování makaků před přírodní katastrofou. „Před hurikánem neměla tolerance ostatních makaků žádný vliv na riziko úmrtí,“ popisuje vědkyně. Ale ničivá bouře, která poškodila ekosystém ostrova, to změnila: „U makaků, kteří měli větší než průměrnou sociální toleranci a byli tedy schopni lépe sdílet stín, byla po hurikánu pravděpodobnost úmrtí o 42 procent nižší než u těch, kteří byli méně tolerantní.“
Podle vědkyně je to vynikající příklad selekčního tlaku, tedy evolučních přínosů nebo nákladů různých vlastností nebo chování. Sociální chování bylo hodnoceno na základě zaznamenávání agresivity a toho, jak často byli jednotlivé exempláře viděné pohromadě.
Tato změna je podle vědců pozoruhodná, obecně totiž makakové nepatří mezi mistry ve sdílení zdrojů. Jejich společnost je normálně agresivní a vysoce soutěživá.
Ale v horku způsobeném ekologickými změnami, které se často pohybovalo kolem čtyřiceti stupňů Celsia, se makakové museli o prostor dělit, jinak zkrátka zemřeli. „Aby se dostali do stínu, musí tam tolerovat ostatní – a současně být jimi tolerováni. Zjistili jsme, že tato tolerance se potom přenáší i do dalších každodenních interakcí,“ poznamenali autoři výzkumu. „Makakové, kteří začali sdílet stín, spolu také tráví čas ráno, než je denní horko donutí vyhledat stín,“ popsali konkrétní změny. „Hurikán v podstatě změnil pravidla hry v opičí společnosti.“
