Mezinárodní spolupráce přinesla nový nadějný přípravek, který by mohl v budoucnu pomoci s bojem proti pandemii Alzheimerovy choroby. Zatím sice jen u myší, podle vědců ale nic nebrání tomu, aby lék fungoval i u lidí.
Alzheimerova choroba je jedním z moderních strašáků lidstva – oprávněně. Pokud se v Česku člověk dožije 85 let, pak touto demencí trpí asi 21 procent mužů a 29 procent žen. Hledání léku je proto svatým grálem medicíny.
Vědci zkoušejí celou řadu cest, některé jsou slibnější než jiné, liší se technologiemi, přístupy i tím, jak moc se do nich investuje. Teď vlastní metodu představila velká nadějná španělsko-čínská spolupráce, která vsadila na nanočástice, ale poněkud jiným způsobem, než je obvyklé. A hlásí rovnou první úspěch, byť zatím jenom na myších.
Nejčastěji se nanočástice v moderní medicíně využívají jako vláček, který dopraví přímo na místo, ideálně do nitra buňky, léčivou látku. V tomto případě je ale lékem už samotný vláček. Jeho tělo je totiž tvořené takzvanými supramolekulárními látkami.
Tato terapie se také nepokouší napravit neurony zasažené nemocí, ale místo toho posiluje takzvanou hematoencefalickou bariéru. To je ochranná stěna, jež brání mozek před vlivy zvenčí a jež se ve stáří zeslabuje. Když se ji podaří posílit, je mozek méně zranitelný negativními vnějšími vlivy, jež problémy spojené s Alzheimerovou chorobou zesilují. Tato hypotéza se ve studii potvrdila: když vědci toto rozhraní mezi mozkem a okolím u zvířat pomocí nanočástic opravili, podařilo se jim zvrátit průběh nemoci k lepšímu.
Dobře chráněný počítač
Mozek je nejnáročnější orgán v lidském těle, spotřebovává u dospělých asi dvacet procent energie, u dětí je to dokonce šedesát procent. Pokud by se mozek přirovnal k výkonnému počítači, tak by k němu energie putovala místo kabelů krví skrze komplikovanou síť cév a kapilár. Mozek jich obsahuje přibližně jednu miliardu.
A hematoencefalická bariéra má za úkol ochránit tento počítač před „viry“ – musí zabránit tomu, aby do něj proniklo cokoliv nebezpečného, patogeny, toxiny, cokoliv, co by ho mohlo ohrozit. Také odpadní proteiny, které vznikají při Alzheimerově chorobě, které se označují jako amyloid-β. Když se v mozku nahromadí, narušují jeho funkci a způsobují Alzheimerovu chorobu.
Vědci v experimentu nejprve vytvořili geneticky modifikované myši, které vytvářely víc amyloidu-β. To u laboratorních zvířat způsobilo příznaky podobné Alzheimerově chorobě. Myším pak vpravili tři dávky jejich nanomolekul zaměřených na posílení bariéry. Nepřekvapilo je, že to zabralo, překvapilo je, jak rychle změny nastaly.
„Už hodinu po injekci jsme zaznamenali padesáti- až šedesátiprocentní snížení množství amyloidu-β v mozku,“ popsali výzkumníci. Nejpozoruhodnějšími údaji byly terapeutické účinky: vědci provedli různé experimenty, aby analyzovali chování zvířat a změřili pokles jejich paměti v průběhu několika měsíců, přičemž pokryli všechny fáze onemocnění.
V jednom z experimentů ošetřili roční myš, což odpovídá šedesátiletému člověku, nanočásticemi a po půlroce analyzovali její chování. Výsledek byl působivý: zvíře ve věku osmnácti měsíců, což odpovídá devadesátiletému člověku, se chovalo jako zcela zdravá myš středního věku.
Vlak dětství a naděje
„Dlouhodobý účinek spočívá v obnovení cévního systému mozku. Domníváme se, že funguje jako kaskáda: když se hromadí toxické látky, jako je amyloid-β, nemoc postupuje. Jakmile ale cévní systém začne opět fungovat, začne odstraňovat tuto i další škodlivé molekuly, což umožní celému systému obnovit rovnováhu,“ uvedli vědci.
„Pozoruhodné je, že naše nanočástice působí jako lék, a zdá se, že aktivují zpětnovazebný mechanismus, který vrací tuto cestu odstraňování zpět na normální úroveň,“ doplnili. Molekulární vlak tvořený léčivy tak opravdu přináší mozku (zatím jen myší) jak mládí, tak naději, že se nemoc vůbec nedostaví.
