Jaká bude letošní zima, zajímá nejen politiky a energetiky, ale každého, kdo musí platit účty za plyn a elektřinu. Výhled se pokoušejí meteorologové zjistit už nyní – a začínají vždy pohledem do Tichého oceánu na chování jevu La Niňa.
Počasí na planetě vykazuje často zajímavé spojitosti mezi děním v různých od sebe i poměrně vzdálených regionech. Obvykle se v této souvislosti mluví o oscilacích a jednou z těch často skloňovaných je El Niňo/ La Niňa v Tichém oceánu.
O El Niňu hovoříme jako o teplé fázi, která se projevuje nárůstem teploty povrchové vody moře ve východní části tropického Pacifiku, zatímco La Niňa je studená fáze, kdy je teplota na východě Tichého oceánu naopak výrazně nižší, než odpovídá dlouhodobému průměru. Nejde ale jenom o dění v Pacifiku; změna v teplotních poměrech oceánů se totiž projevuje i změnou počasí, a to nejen v oblastech obklopujících Tichý oceán.
Aktuálně zažíváme u La Nini neobvyklou dlouhou fázi. Začala už na podzim roku 2020 a podle prognóz bude pokračovat nejméně do konce tohoto, respektive spíš až začátku příštího roku. Půjde tedy o La Niňu, která ovlivní tři po sobě jdoucí zimy na severní polokouli a léta na jižní polokouli.
Něco takového se naposledy stalo v roce 1950, jde tedy o mimořádně výjimečnou událost. Samozřejmě, že během uplynulých dvou let intenzita jevu mírně kolísala, přesto se stále jedná o La Niňu, která začala v září před dvěma lety. Během nadcházející zimy by měla začít slábnout a postupně skončit. Později během příštího roku ji může vystřídat naopak teplá fáze El Niňo.
Dlouhotrvající existence La Nini se projevuje dočasným zpomalením nárůstu globální teploty vzduchu – to však dlouhodobý trend oteplování nezastaví ani nezvrátí. Dopady jsou v některých oblastech sice pozitivní, obecně ale převažuje spíš negativní dopad. Jde především o dlouhotrvající sucho v oblasti východní Afriky (hlavně Somálska a Etiopie) a v jižní části Jižní Ameriky, což dopadá na neúrodu a nedostatek potravin. Naproti tomu jihovýchodní Asie, a zejména východní Austrálie hlásí nadprůměrné srážky – ty zaznamenal ostatně i Nový Zéland.
Jaká bude zima?
Zajímavá je v této souvislosti i otázka, jestli a případně jakým způsobem může pokračující fáze La Nini ovlivnit počasí v Evropě během tohoto podzimu a blížící se zimy, na kterou se upíná pozornost zejména kvůli cenám energií.
Můžeme začít u historické analogie – během zimního výskytu La Niňa na přelomu let 2010 a 2011 to pro velkou část Evropy včetně českého území znamenalo poměrně chladnou zimu. Studený byl zejména prosinec, částečně i únor. A nebyla ani nouze o sníh.
Na rozdíl od severní Ameriky je ovšem vazba mezi počasím v Evropě a děním v Pacifiku velmi omezená a cirkulaci v euroatlantickém prostoru ovlivňuje mnohem výrazněji řada jiných oblastí, zejména pak Arktida. Jinými slovy, pro odhad charakteru zimy pouhý výskyt jevu La Niňa příliš nepomůže.
Jistou představu nabízejí až čerstvé sezónní předpovědi. Ty v sobě pochopitelně zahrnují celý komplex možných faktorů na Zemi, shodují se ale v tom, že nás čeká spíš teplejší podzim. To nevylučuje občasné vpády chladnějšího vzduchu, ale zatím to na brzký příchod zimního počasí nevypadá.
Vlastní zima je poměrně vzdálená, a tak není divu, že i modely produkující sezónní výhledy se poněkud liší. Americký model dlouhodobě preferuje teplotně nadprůměrnou zimu, což v éře globálního oteplování není tak překvapivé, nicméně aktuálně pro Česko není schopen poskytnout konkrétnější předpověď.
Evropský model, který patří ke světové špičce, sice v srpnu počítal také s teplotně nadprůměrnou zimou, teď se ale nekloní k ani teplé, ani chladné variantě. Předpovědní signál je prostě v prostoru střední Evropy příliš slabý pro takto vzdálené období. Z hlediska sněžení zatím dostupné výstupy modelů preferují spíš méně sněhu.
Korektní odpověď na otázku, jaká zima nás tedy čeká, je v tuto chvíli opravdu velmi obtížná a nejde o alibismus meteorologů. Nicméně strašení veřejnosti tuhou zimou, které se v některých informačních webech objevuje, je v této chvíli zatím opravdu předčasné a nezakládá se na seriózních podkladech.
