Dva lidé podstoupili v Hamburku vyšetření kvůli podezření na nákazu životu nebezpečnou krvácivou horečkou marburg, ve čtvrtek se u nich ale onemocnění nepotvrdilo. Kvůli podezření bylo ve středu několik hodin zavřené jedno z nástupišť hamburského hlavního nádraží, píšou německá média. Podle hamburského sociálního úřadu pracovala jedna z vyšetřovaných osob nedávno ve Rwandě v nemocnici, v níž se léčili lidé nakažení právě tímto virem, uvedla agentura DPA.
Agentura DPA napsala, že z hamburského hlavního nádraží byli dva lidé přepraveni speciálním vozem do nemocnice kvůli možné infekci. Kvůli tomu byly podle deníku Bild na několik hodin uzavřeny sedmá a osmá kolej a cestující museli nástupiště opustit. Zdravotníci ve speciálních oblecích zasahovali ve vlaku ICE, který přijel z Frankfurtu nad Mohanem.
Jeden muž měl podle DPA příznaky podobné chřipce a udělalo se mu lehce nevolno. Horečku ale neměl. Muž přicestoval ze zahraničí, kde ošetřoval pacienta s infekční nemocí, vyplývá z informací médií.
Potíže se u dvojice, studenta medicíny a jeho přítelkyně, podle Bildu projevily během cesty do Hamburku. V jejich vlaku bylo údajně na 200 cestujících. Dočasná uzávěra části nádraží v severoněmecké metropoli byla mezitím zrušena.
Hrozivá nemoc
Podle WHO se úmrtnost na virus marburg v závislosti na kmeni viru a zvládání šíření infekce pohybuje mezi 24 a 88 procenty. Marburg se na člověka přenáší prostřednictvím kaloňů a mezi lidmi se šíří přímým kontaktem s tělesnými tekutinami nakažených osob. V roce 2018 našli vědci v Sieře Leone živé netopýry nakažené tímto virem, ale žádný případ nebyl potvrzen u člověka. Mezi příznaky patří bolest hlavy a svalů, krvácení z různých tělesných otvorů a zvracení krve.
Virus byl poprvé identifikován v roce 1967 během dvou epidemií, které se vyskytly současně v Marburgu a Frankfurtu v Německu a v Bělehradě v Srbsku. Epidemie byla spojena s laboratorní prací s opicemi dovezenými z Ugandy.
Dosud největší epidemie propukla v Angole v roce 2005, kdy se virem nakazilo 374 osob a 329 jich zemřelo, což představuje 88procentní úmrtnost.
Bez obrany
Proti viru Marburg neexistuje žádná schválená léčba ani vakcína. Kromě podpůrné terapie tedy nejsou k dispozici žádné schválené vakcíny ani specifická léčba. Vědci už testovali několik experimentálních očkovacích látek, ale žádná z nich se neukázala jako účinná, případně poskytovala ochranu jen velmi krátkou dobu, a nebyla tedy prakticky použitelná.
V oblastech Afriky, kde je nemoc nejrozšířenější, by jednodávková vakcína, která by mohla chránit příjemce po dlouhou dobu, byla přitom zásadní součástí potlačení epidemií.
Na takové se ale teprve pracuje. Loni vědci oznámili v časopise The Lancet, že experimentální vakcína proti viru marburg funguje. Je bezpečná a u testovaných osob vyvolala imunitní reakci. Vyvinuli ji vědci amerického Národního institutu pro alergie a infekční nemoci (NIAID), kteří doufají, že by se toto očkování jednou mohlo stát důležitým nástrojem reakce na propuknutí epidemie tohoto viru.
První studie fáze 1 u lidí testovala experimentální vakcínu, která má prozatím označení Ad3-Marburg. Tato nová očkovací látka využívá modifikovaný šimpanzí adenovirus cAd3, který se už nedokáže množit ani napadat buňky. Cílí na glykoprotein, který se nachází na povrchu viru, a tím vyvolává imunitní reakci.
