Od chvíle, kdy ho strážci poprvé spatřili na monitorech, byl problém jasný. Vlk, kterého prostřednictvím kamer viděli hluboko v lesích italského parku Gran Bosco v Piemontu, nebyl šedý jako jeho společník, ale neobvykle světlý. Zbarvení naznačilo, že nejde o vlka, ale o křížence se psem. Tito hybridi by mohli podle odborníků postupně vytlačit původní vlky, upozorňují vědci.
„Mysleli jsme, že zmizí. Bohužel si našel samici,“ uvedla o objevu křížence Elisa Ramassová, strážkyně parku, pro deník Guardian. Nález tohoto zvířete poukazuje na znepokojivý trend: v posledních dvou desetiletích sice evropská vlčí populace začala znovu narůstat, ale společně s ní přibývají i hybridi. Pokud se budou šířit, mohlo by „obyčejným“ divokým vlkům hrozit vyhynutí.
Kříženci se vyskytli téměř ve všech evropských zemích a v některých oblastech jejich počet neustále roste. Například v Toskánsku tvoří už více než 70 procent vlčí populace. Jejich šíření pomáhá ničení přirozeného prostředí vlků i lidská činnost. Domácí zvířata a toulaví psi tak mají častější kontakt s divokými smečkami. „Někde jsou už v podstatě samí kříženci,“ uvedl odborník na vlky Luigi Boitani. „V takových případech se nedá nic dělat, nemůžete je všechny pozabíjet,“ řekl.
Kříženci ohrožují hlavně vlky
Kříženci jsou podle ochránců přírody nepředvídatelní. Mohou způsobovat častější konflikty s lidmi, vytlačovat čistokrevné vlky z jejich prostředí, ale také třeba snižovat životaschopnost budoucích potomků. Někteří experti se obávají, že křížení povede k trvalé ztrátě odlišných vlastností zvířat.
Odborníci upozorňují, že hybridi jsou „lidským omylem“. Často jsou totiž důsledkem toho, že se zanedbaní psi mísí s izolovanými vlky, jejichž smečky narušilo například pytláctví. „Urychlujeme proces, který mohl probíhat přirozeně,“ tvrdí Valeria Salvatoriová, která vedla první celoevropskou studii o hybridizaci. „Je to jako globální oteplování. Máme povinnost takový dopad zmírnit,“ uvedla.
Experti ale zatím nemají vhodné řešení. Někteří by křížence odstřelovali, jiní místo toho hledají nějaké výhody míšení. „V moderním světě, ve kterém převládá člověk, je pro vlky možná užitečné, aby v sobě měli něco z psího chování… Nemáme ale skutečnou představu o problematice křížení,“ podotkl slovinský výzkumník Miha Krofel.
Vědci díky obojku nasazenému jednomu kříženci zjistili, že se hybridní smečka chová stejně jako ty „pravé vlčí“. „Obávali jsme se, že se kříženec bude chovat spíše jako pes a že bude vyhledávat blízkost lidí a obydlí,“ řekla Ramassová. Nic takového ale nenastalo. Řešení situace tak bude vyžadovat určitou shodu mezi vědci a širší společností. „Musíme sebrat odvahu a rozhodnout se, co chceme zachovat,“ dodává Salvatoriová. „Chceme zachovat vlky? Anebo něco, co se z vlků vyvinulo pod tlakem, který jsme vyvíjeli na životní prostředí?“
Řešením je monitoring
Podle Barbory Černé Bolfíkové z České zemědělské univerzity v Praze jsou v každé zemi západní Evropy, kde se vyskytují vlci, jejich populace geneticky monitorovány. „Právě monitoring hybridizace patří ke standardním procesům, které se průběžně vyhodnocují. Z našich dat vyplývá, že k hybridizacím dochází ojediněle a že tyto hybridizace nemají vliv na celkovou evropskou populaci,“ uvedla vědkyně pro Českou televizi.
„Rozhodně se nedá říct, že by nyní byla míra hybridizace větší, naopak, při stabilní velikosti a dynamice populace se pravděpodobnost hybridizace snižuje,“ doplnila vedoucí týmu MEGERA, který se věnuje ekologii, genetice a evolučnímu vývoji zvířat. Hybridizace je podle ní zejména důsledkem změn ve dvacátém století.
„V minulosti, kdy ve většině Evropy byli vlci vyhubení, zůstala malá populace právě v Itálii, tam došlo k značnému genovému toku mezi vlky a psy a pozůstatky těchto událostí jsou detekovatelné v jejich genomech dodnes. Rozhodně se ale nedá říct, že by to byli hybridi, kterých je potřeba se zbavit,“ vysvětluje Černá Bolfíková. „Jsou to vlci, kteří nesou některé znaky společné se psy, například tmavé zbarvení nebo bílé drápy.“
Vlčí hybridi v Česku
V České republice byli podle expertky hybridi detekováni pouze jednou, ve Šluknovském výběžku. Tato mláďata se ale nedožila dospělosti a nerozmnožila se. „Pravděpodobnost hybridizace je u nás velmi malá i z důvodu nízkého počtu psů, kteří by se volně pohybovali v přírodě, to je taky velký rozdíl od zemí jižní Evropy,“ zakončuje vědkyně.
