Haldy v česko-polském příhraničí, které jsou dosud termicky aktivní, škodí ovzduší méně, než se čekalo. V jejich emisích mají největší zastoupení uhlovodíky, které jsou nejméně škodlivé, těch nejrizikovějších je naopak minimum. Informovali o tom vedoucí dvouletého česko-polského výzkumu škodlivin z hald Václav Dombek z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava a Leszek Drobek z Hlavního báňského institutu v polských Katovicích.
Haldy na Ostravsku nejsou velkou hrozbou pro kvalitu ovzduší, říká nový výzkum
Haldy jsou tvořené hlušinami a odpady z bývalých dolů a koksoven. Patří mezi závažné ekologické zátěže, některé totiž hoří i několik desítek let. V Moravskoslezském kraji se nacházejí tři dosud termicky aktivní haldy – Ema, Heřmanice a Hedvika v Ostravě. Na polské straně hranic se výzkum týkal tří hald ve wodzislawském okrese Slezského vojvodství s městy Rydultowy, Radlin a Pszow.
Podle vědců na haldách vznikají především klasické plyny, jako jsou oxid uhličitý nebo sulfan a základní uhlovodíky. Výzkum sledoval 16 uhlovodíků, mezi nimi hlavně polycyklické aromatické uhlovodíky, které jsou pro životní prostředí největším rizikem.
Karcinogenů je málo
„Zastoupení látek, které jsou považovány za nejnebezpečnější a potenciálně karcinogenní, jako je benzo(a)pyren, je naprosto minoritní, prakticky pod úrovní jednoho procenta. Nejvíce jsou zastoupeny nízkojaderné uhlovodíky, jako je fenantren, naftalen, acenaften, a ty jsou zase považovány za ty nejméně toxické,“ řekl jeden z vedoucích výzkumu Václav Dombek.
Zastoupení jednotlivých uhlovodíků podle něj bylo stejné bez ohledu na typ haldy nebo její lokalitu. Emise navíc mají dopad jen do vzdálenosti několika málo stovek metrů, kde většinou nežije moc lidí.
„Výsledky rizik, které jsou naměřeny, jsou o několik řádů nižší, než jsou platné limity. Pro obyvatelstvo, pro okolí určitě nejsou nikterak škodlivější než jiné druhy činnosti, jako je doprava, spalovací procesy a tak dál. Jejich dopad je minimální,“ uvedl Dombek.
Připustil ale, že vědci čekali horší výsledky. „Haldy, když jdete po povrchu a cítíte ty emise z přirozených výduchů, tak samozřejmě zapáchají poměrně výrazně. Ale to, co zapáchá, vždycky nemusí být příliš toxické, takže určitě nás to příznivě potěšilo a myslím si, že orgány, které řeší otázku životního prostředí, to potěší také,“ uzavřel Dombek.