Některým lidem nestačí na zhubnutí ani diety a cvičení, další na sobě nepracují, ale přitom jsou stále štíhlí. Pro dotčené je to nespravedlnost, ale vědci teď nejspíš znají jeden z důvodů. V jednom ze zatím nejpodrobnějších výzkumů genetiky obezity totiž skupina expertů našla vzácné varianty genů, které chrání šťastné nositele před přibíráním na váze.
Gen pro štíhlost existuje, popsali ho vědci v mezinárodní studii
Tato práce je „velkou ukázkou genetiky“, komentovala výsledky pro odborný žurnál Science Sadaf Farooqiová, která zkoumá fenomén obezity na univerzitě v Cambridge. Na tomto výzkumu nepracovala, ale považuje jeho výsledky za fascinující.
Jak se zkoumá obezita
Genetici obvykle hledají mutace genů, které jsou zodpovědné za vznik nějakého onemocnění. Ale lidé mohou být také nositeli jemně odlišných verzí genu, které podporují jejich odolnost vůči chorobám a různým environmentálním vlivům.
Najít takové vzácné varianty, které poskytují ochranu před nemocí, je v principu nesmírně obtížné – podle Farooqiové totiž bývají studie, v nichž se sekvenují geny značně drahé, a tedy mají jen málo účastníků. Navíc se obecně složitěji studují zdraví lidé, vědci totiž vlastně neví, po čem konkrétně pátrají a takové výzkumy mnohdy připomínají hledání pověstné jehly v kupce sena.
Přesto mohou právě takové výzkumy vést k nalezení zatím neznámých variant genů. V ideálním případě může být výsledkem dokonce i vznik léku.
Smrtící nadváha
V České republice se stále ještě obezita mnohdy nepovažuje za velký problém, ale statistické údaje jsou alarmující. Každý rok totiž zemře po celém světě nejméně 2,8 milionu lidí na nadváhu nebo klinickou obezitu. Obezita navíc zhoršuje průběh řady onemocnění, například zvyšuje riziko vzniku cukrovky 2. typu, srdečních onemocnění, některých druhů rakoviny a dokonce i závažného průběhu covidu-19.
Dieta a cvičení sice mohou lidem s obezitou pomoci zhubnout, ale na to, jestli se tento problém vůbec u konkrétního člověka spustí, má velký vliv také genetika. Studie, které se zaměřily na lidi s extrémní obezitou, identifikovaly běžné genové varianty – například „poškozenou“ kopii genu MC4R, který souvisí s regulací chuti k jídlu. Ty zvyšují pravděpodobnost, že lidé budou mít nadváhu.
Jiné práce zase odhalily tisíce genetických variant, z nichž každá má nepatrný vliv na tělesnou hmotnost; společně ale mohou výrazně zvýšit pravděpodobnost vzniku obezity.
V nové studii vědci sekvenovali genom více než 640 tisíc lidí z Mexika, Spojených států a Velké Británie. Zaměřili se ale jen na takzvaný exom – tedy tu část genomu, která kóduje proteiny. Díky obrovskému počtu zkoumaných osob se podařilo vytvořit detailní mozaiku genů, které se na vzniku obezity podílí – a tak se vědci dostali také k informacím o těch nejvzácnějších genetických změnách, které sice hrají významnou roli, ale objevují se jen u několika málo lidí.
Pak se autoři této studie zaměřili na mutace v genech, které byly spojeny s nižším nebo vyšším indexem tělesné hmotnosti (BMI). Ten se používá k měření míry nadváhy a obezity nejčastěji, a to přesto, že má tato metoda řadu slabin a problémů.
Vědci našli pět genů, které měly největší vliv, přičemž zdaleka nejsilněji se projevovaly varianty jednoho z těchto genů – genu GPR75. Lidé s mutací, která deaktivovala jednu kopii tohoto genu, vážili v průměru o 5,3 kilogramu méně a měli poloviční pravděpodobnost obezity ve srovnání s těmi, kteří měli funkční verze, popsali experti ve studii, která vyšla v odborném žurnálu Science.
Nakonec ještě autoři výzkumu tyto předpoklady otestovali, a to na laboratorních myších. Vytvořili pokusná zvířata, která neměla danou kopii genu funkční, a pak sledovali, co se bude dít, když je budou krmit kaloricky bohatou potravou s vysokým obsahem tuků.
Výsledky byly až nečekaně jednoznačné: hlodavci s variantou genu přibrali o 44 procent méně než myši v kontrolní skupině se stejnou stravou ale neupraveným genem. Vylepšené myši měly také lepší kontrolu nad hladinou cukru v krvi a byly citlivější na inzulín.
Proč nejsou všichni lidé štíhlí?
Tato varianta genu je velmi vzácná. Ve studii se ukázalo, že ji měl jen jeden člověk ze tří tisíc. Neplatí tedy, že by všichni štíhlí lidé měli „genetické eso v rukávu“. Drtivá většina z nich za to vděčí svému životnímu stylu.
Nicméně tak jednoznačné výsledky studie u myší (byť jsou výzkumy na hlodavcích mnohdy ne zcela spolehlivé) podle autorů naznačují, že se tato genetická změna podílí na metabolických drahách souvisejících s obezitou.
GPR75 by se podle vědců mohl v budoucnosti stát potenciálním cílem pro léky. Existují zatím dvě osvědčené molekuly, které aktivují receptor GPR75, ale léky, které ho vypínají, by mohly nabídnout nové možnosti léčby pro pacienty, kteří bojují s obezitou.
