Mezinárodní vědecký tým vedený experty z Německa zkoumal genom Pelištejců, národa, který byl v Bibli znám také jako Filištíni. Genetici zjistili, že tento lid se na území dnešního Izraele dostal po překročení Středozemního moře, když na Blízký východ migroval z Evropy.
Pelištejci jsou v Bibli popisováni jako jedna z největších hrozeb pro židovský národ. Popis válek s nimi tvoří značnou část Starého zákona, nejslavnější je boj mezi budoucím židovským králem Davidem a pelištejským obrem Goliášem z Gatu. Přes značné množství zmínek v Bibli se ale o reálném životě i původu těchto lidí ví jen málo.
Nový výzkum se zaměřil na genetické informace lidí, kteří žili v době bronzové a železné (tedy před 3600 až 2800 lety) ve starověkém přístavu Aškelon, který byl tehdy jednou z bašt Filištínů. Vědci z těchto dat zjistili, že v době, kdy do této oblasti dorazili Filištíni, se začaly ve zdejší populaci rychle objevovat genetické znaky evropského původu.
V průběhu dalších staletí ale byly tyto geny rozředěné a překryté místními z oblasti takzvané Levanty, tedy východního Středomoří. Zdá se ale, že tento proces trval celá staletí a že tedy docházelo k řadě dlouhodobých kontaktů mezi oběma populacemi. Výsledky výzkumu vyšly na začátku července v odborném časopise Science Advances.
Kdo byli Filištíni
Tento „arci nepřítel“ izraelského lidu je sice v Bibli zmiňován často, o jeho původu se píše jen jednou: měli být vyhnáni z Kaftoru na Krétě. Přibližně před sto lety se objevila teorie, že by se mohlo jednat o kmen Peleset známý z egyptských reliéfů. Podle starověkých Egypťanů se tento kmen dostal do země na Nilu z ostrovů, zaútočil zřejmě z dnešního Kypru a od tureckého pobřeží.
Už když mezi roky 1985 a 2016 zkoumali archeologové město Aškelon, zjistili, že asi ve 12. století před naším letopočtem zde došlo k mnoha změnám životního stylu. Právě ty vědci pokládají za důsledek vpádu Filištínů. Navíc to časově velmi dobře odpovídá době, kdy se měly stejné kmeny dostat do Egypta. Kritici této teorie ale argumentují tím, že tyto změny mohly být přirozené a nemusely tedy nijak souviset s vpádem jiné kultury.
Nová studie vychází z analýz deseti jedinců, kteří žili v Aškelonu během doby bronzové a železné. Z těchto dat mohli vědci vytvořit obrázek toho, jak se populace v tomto městě vyvíjela. A právě tady se ukázalo, že většina genetických znaků je levantských, ale na začátku doby bronzové se objevují stopy evropské DNA, která zde dříve nebyla.
Archeologie a genetika si podávají ruku
„Genetický rozdíl je způsobený příchodem evropských genů, které se do Aškelonu dostaly buď na konci doby bronzové nebo na začátku doby železné. Tato doba je v souladu s odhadovaným příchodem Filištínů na levantské pobřeží, který je založený na archeologických a textových důkazech,“ vysvětluje Michal Feldman z Institutu Maxe Plancka, který výzkum vedl. „Náš výzkum zatím naznačuje jako pravděpodobný zdroj jihoevropské geny, je možné, že další odebrané vzorky nám umožní toto místo ještě více upřesnit,“ doplnil.
Podle literárních pramenů se říkalo obyvatelům Aškelonu Filištíni i stovky let po jejich příchodu. Ale genetické stopy z Evropy mizí už po asi dvou stech letech, kdy je potlačují místní geny z Levanty. „Geneticky už to Filištíni nebyli, odlišnost jejich genetického materiálu už nebyla zdaleka tak jasná, zřejmě kvůli sňatkům s místními,“ uvažují autoři studie.
Nová práce je důležitým kamínkem do mozaiky, která tvoří genetickou mapu oblasti Levanta. Její výsledky navíc přesně odpovídají starším archeologickým důkazům.
