Větrem ošlehané hromady prachu anebo vrstvy ledu? Sonda ESA Mars Express znovu prozkoumala jeden z nejzáhadnějších útvarů Marsu, aby objasnila jeho složení. Výsledky naznačují, že pod povrchem Rudé planety se táhnou vrstvy vodního ledu. Jde o vůbec největší množství vody, jaká kdy byla v této části planety nalezena.
Evropský výzkum našel u rovníku Marsu obří množství ledu. Je navrstvený jako lasagne, zaplnil by vodou Rudé moře
Když před více než patnácti lety sonda Mars Express zkoumala formaci Medusae Fossae (MFF), odhalila mohutné usazeniny v hloubce až 2,5 kilometru. Z těchto prvních pozorování ale nebylo jasné, čím jsou tyto usazeniny tvořené. Vědci tak mohli dlouho jen divoce spekulovat, co by to mohlo být. Až nový výzkum teď přinesl odpověď. Odpověď, která vědce nezklamala.
„Znovu jsme prozkoumali MFF pomocí novějších dat z radaru MARSIS sondy Mars Express a zjistili jsme, že usazeniny jsou ještě silnější, než jsme si mysleli: mají až 3,7 kilometru,“ uvedl Thomas Watters ze Smithsonian Institution, který vedl jak původní výzkum, tak i ten nový. „Je úžasné, že tyto radarové signály odpovídají tomu, co bychom očekávali od vrstevnatého ledu, a jsou podobné signálům, které známe z polárních čepiček Marsu. A o nich víme, že jsou velmi bohaté na led.“
Tohoto ledu je obrovské množství. Pokud by celý roztál, pokryl by celou planetu mořem – vrstvou vody hlubokou 1,5 až 2,7 metru. Je to vůbec největší množství vody, jaké kdy bylo v této části Marsu nalezeno. A ještě jedno srovnání: je jí asi tolik, že by zcela zaplnila Rudé moře na Zemi.
Medusae Fossae Formation
Marsovské lasagne
Formace MFF se skládá z několika útvarů o průměru stovek kilometrů a hloubce několika kilometrů. Tyto útvary se nacházejí na hranici mezi Marsovskou vysočinou a nížinou a jsou pravděpodobně největším zdrojem prachu na Marsu a současně jedním z nejrozsáhlejších nalezišť na planetě.
Prvotní pozorování ze sondy Mars Express ukázala, že MFF je relativně průhledný pro radary a má nízkou hustotu, což jsou vlastnosti, které se předpokládají u ledovcových usazenin. Vědci ale nemohli vyloučit ani méně optimistickou možnost: že tyto útvary jsou ve skutečnosti obřími jezery prachu navátého větrem, sopečného popela anebo sedimentů. To by bylo mnohem méně zajímavé pro poznání minulosti Marsu – pouhý prach samozřejmě není ani zdaleka tak důležitý pro poznání minulosti jako zamrzlá voda.
„A tady přicházejí na řadu nová radarová data! Vzhledem k tomu, jak je MFF hluboký, pokud by byl pouhou obří hromadou prachu, očekávali bychom, že se pod vlastní vahou zhutní,“ popsala spoluautorka studie Andrea Cicchettiová z Národního institutu pro astrofyziku v Itálii. „To by ale vytvořilo něco mnohem hustšího, než co ve skutečnosti vidíme pomocí sondy MARSIS. Když jsme modelovali, jak by se chovaly různé materiály bez ledu, nic z toho nedokázalo vysvětlit vlastnosti MFF – zkrátka pro vysvětlení potřebujeme led.“
Nové výsledky naznačují, že MFF se ve skutečnosti skládá z vrstev prachu a ledu – podobně jako obří lasagne. Tohle všechno je překryté vrstvou suchého prachu nebo popela o tloušťce několika set metrů – jako sýr, který zalil lasagne. Ten chrání útvar před vlivy z vnějšího prostředí.
Vlhká, nikoliv suchá planeta
Mars sice v současné době vypadá jako suchý svět, jeho povrch je ale plný důkazů o tom, že kdysi byl částečně pokrytý vodou. Vědci tam už našli vyschlá říční koryta, pravěké oceány, jezera a údolí vymletá vodou. Na Marsu jsou navíc významné zásoby vodního ledu, zejména na pólech.
Obrovské zásoby ledu v blízkosti rovníku, které se pravděpodobně skrývají pod suchým povrchem MFF, nemohly vzniknout za současného klimatu planety. Musely vzniknout v předchozí klimatické epoše.
„Nejnovější analýza zpochybňuje naše chápání vzniku Medusae Fossae. Přináší ale stejně tolik otázek jako odpovědí,“ doplňuje Colin Wilson z ESA. „Kdy se tyto ledové usazeniny vytvořily a jak vypadal Mars v té době? Pokud se potvrdí, že se jedná o vodní led, změní tato masivní ložiska naše chápání historie klimatu na Marsu. Jakákoli zásobárna dávné vody by byla fascinujícím cílem pro lidský nebo robotický průzkum.“
Nahrávka pro lidskou kolonizaci
Rozsah a umístění těchto ledových ložisek z nich dělají poklad pro budoucnost lidstva na Marsu. Mise na Rudou planetu totiž budou muset přistávat v blízkosti rovníku planety, tedy daleko od polárních čepiček bohatých na led nebo ledovců ve vysokých zeměpisných šířkách. A jako zdroj budou potřebovat vodu, takže nalezení ledu v této oblasti je pro lidské mise na planetu téměř nutností.
„Bohužel jsou tato ložiska pokryta stovkami metrů prachu, takže v horizontu několika příštích desetiletí jsou nepřístupná. Každý nalezený kousek ledu nám ale pomůže vytvořit si lepší představu o tom, kde voda na Marsu tekla dříve a kde ji lze nalézt dnes,“ dodávají autoři výzkumu.
