Zimní bouře dávají oceánům sílu ukusovat celé pásy pobřeží. Právě tyto oblasti jsou často hustě osídlené, a postup moře proto znamená ztrátu obydlí i živobytí. Problém řeší široké spektrum států, od africké Ghany po jihoasijský Vietnam, v Evropě je eroze hrozbou od Pobaltí po Británii. Její příčinou jsou klimatické změny i lidská činnost.
Eroze pobřeží ukrajuje životní prostor milionům lidí na celé planetě
Eroze mořského prostředí (zdroj: ČT24)
V pobřežních oblastech Ghany, které ještě nedávno bývaly živými rybářskými vesničkami, zůstaly jen prázdné ruiny domů. Oceán si v této části země vzal během posledních patnácti let až 40 procent domů. Obživa je zde nemožná, lidé proto odcházejí do vnitrozemí. Jako jeden z posledních se tu drží rybář Moses Akorli. „Zbývá už jen malý kousek půdy. Až nás to zatopí znovu, nevíme, co budeme dělat,“ říká.
Za erozí pobřeží stojí především klimatické změny – hladina tu ročně stoupne o tři milimetry. Lidská činnost ale vše výrazně zhoršuje. Potvrzuje to i Kwasi Appeaning Addom, ředitel ústavu ekologie a hygieny na Ghanské univerzitě: „Jde o snížený přísun sedimentů z řeky Volta v důsledku budování přehrad. Druhým faktorem je ilegální těžba stavebního písku z pláží.“
Problém Afriky, Evropy i Asie
Ztrátu sedimentů až příliš dobře znají také ve vietnamské deltě Mekongu. Rychlost změn si místní nedokážou vysvětlit. „Nechápu, jak je možné, že tu naši předkové žili desítky let a nic takového se nedělo,“ podivuje se Dang Thi Thanh Thuy, která žije nedaleko místa, kde voda strhla několik domů.
V deltě Mekongu se už kvůli těžbě změnily i vzorce proudění vody. I tady totiž ve vyšších částech toku zadržují bahno a písek nové přehrady. Těžba písku, který polyká stavební boom, ztráty nánosů ještě urychluje.
V Ghaně má erozi zmírnit vysazování mangrovníkových houštin. O tisíce kilometrů severněji, na jihu Švédska, erozi zkoušejí zpomalit vysazováním vochy mořské. Rostliny, která roste ve vodě u pobřeží a zpevňuje dno. V první fázi půjde o čtyřicet tisíc sazenic.
„Listy nad sedimentem, jak doufáme, zmenší energii přicházejících vln a bude to lepší,“ doufá mořský biolog Johan Hollander, který má projekt na starost.
Ochrana pobřeží jako trestný čin
To lotyšští obyvatelé pobřeží Baltu vedou s mořem nerovný boj zcela sami. „Bráníme se, jak nám dovolí naše finance. Víc než dvacet let kupujeme balvany a dáváme je na pláž,“ popisuje zoufalý boj s mořským živlem místní rybář Andrejs Jansons.
Dopouštějí se tím ale trestného činu. Pláže smí totiž zpevňovat jen vláda nebo místní úřady – jenže ani přes úpěnlivé prosby se k tomu nemají. A to přesto, že moře z Lotyška ukrajuje kousek po kousku stále rychleji.
Sílu prudké mořské eroze dokládá i geologický brexit číslo jedna – fyzické oddělení britských ostrovů od evropské pevniny v době, kdy byly Británie s Irskem ještě pouhým evropským poloostrovem. Dnes je dělí 34 kilometrů Lamanšské úžiny. Ani tam se ale proces nezastavil. Moře dál podemílá domy, které pradědové dnešních Britů stavěli daleko od pobřeží.