Dětí s obezitou od epidemie covidu-19 mírně ubylo. Zatímco v roce 2021 jich bylo přes 16 procent, roku 2024 to bylo asi už jen 12 procent. Oproti roku 1991 je jich ale i tak čtyřnásobek, nejvíc mezi třináctiletými.
Lékaři ve výzkumu, který experti představili v Senátu, zpracovali data více než 4100 dětí od praktických lékařů. Protože podobnou studii opakovali se stejnou metodikou každých pět let, mohou srovnávat, jak se podíl obézních dětí v české společnosti mění.
Rok 2021 přinesl alarmující data: počet nezdravě obézních dětí v populaci prudce vzrostl. Podíl obézních podle této statistiky rostl s věkem, měnil se i podíl chlapců a dívek. V pěti letech byly obézní asi tři procenta chlapců a necelých pět procent dívek. Ve 13 letech byla obézních chlapců skoro pětina, dívek šestina. U starších se pak rozdíly mezi pohlavími podle posledních studií snižovaly.
Autoři výzkumu ale současně upozornili, že data nejsou úplná, protože se nedotýkala všech dětských lékařů – takové údaje zatím neexistují. Do budoucna chce ale Ústav zdravotnických informací a statistiky sbírat data od pediatrů od všech dětí automaticky.
Na setkání padla z úst předsedy senátního výboru pro zdravotnictví Tomáše Fialy (za ODS) i alarmující předpověď o tom, že do roku 2030 by mělo být dětí trpících obezitou a nadváhou až 30 procent – a do roku 2050 dokonce na 50 procent. Pro tyto předpovědi ale neexistují žádné důkazy: vycházejí jen ze srovnání dat mezi roky 2016 a 2021, přičemž autoři předpovědi pouze protáhli trend z let 2016 a 2021 do budoucna.
To ale nefunguje rovnou z několika důvodů. Tím hlavním je, že nová data podle Státního zdravotního ústavu (nejsou ještě definitivní a mohou se změnit) vypadají velmi podobně jako ta z roku 2016, takže rok 2021 vypadá spíše jako odchylka. Tu by vysvětlovala mimořádnost roku 2021, jíž byl covid.
Během pandemie se data jednak velmi složitě sbírala, současně mohlo působit mnoho faktorů, které narušily výběr dětí, a do třetice se mohl i krátkodobě projevit dopad dlouhodobých lockdownů a ještě delších zákazů kolektivních sportů, školy a dalších faktorů.
Česko je na tom podobně jako vyspělý svět
Podle výzkumu Státního zdravotního výzkumu se procento obézních dětí v populaci za poslední půlstoletí zvýšilo po celém světě. „V letech 1975 až 2016 se globální věkově standardizovaná prevalence obezity u dětí a dospívajících ve věku 5–19 let zvýšila z 0,7 procenta na 5,6 procenta u dívek a z 0,9 procenta na 7,8 procenta u chlapců,“ uvádí zpráva z předloňského roku.
V epidemiologickém přehledu časopisu Lancet Diabetes Endocrinol z roku 2022 se uvádí, že před pandemií rozšíření obezity u dětí a dospívajících v mnoha zemích s vysokými příjmy stagnovalo, ale zvýšil se podíl těžké obezity. V průzkumu evropských zemí se jedná přibližně o čtvrtinu dětí s obezitou, což je nález, který má významné dopady na poskytování péče o obézní, protože pro takové děti je potřeba specializovanější a intenzivnější terapie.
Proč je obezita tak nebezpečná
I přesto, že podle aktuálních dat není výše popsaný katastrofický scénář s polovinou obézních dětí v populaci příliš realistický, stále je růst počtu dětí s nezdravou nadváhou alarmující. Zejména proto, že obezita s sebou nese řadu závažných zdravotních komplikací. Jde jednak o komplikace způsobené mechanickými účinky nadměrného množství tuku, například artrózu, ale také o komplikace vznikající v důsledku hormonálních, metabolických a imunitních změn, zejména diabetes a kardiovaskulárních onemocnění.
Obezita a nadváha jsou definovány jako nadměrné nebo abnormální hromadění tělesného tuku, které představuje zdravotní riziko. Diagnóza nadváhy a obezity se stanovuje měřením hmotnosti a výšky a výpočtem indexu tělesné hmotnosti (BMI): hmotnost (kg) / výška² (m²). BMI je nepřímým ukazatelem množství tělesného tuku a jeho diagnostiku může doplnit i měření obvodu pasu.
Kategorie BMI pro určení obezity se liší podle věku a pohlaví u kojenců, dětí a dospívajících. U dospělých je BMI nad 25 považováno za nadváhu a BMI nad 30 za obezitu.
U obézních dětí dochází i ke změnám v mozku. Kromě fyzických obtíží čelí i psychickým problémům. Mají nízké sebevědomí, úzkosti a deprese. U dospívajících navíc přejídání často souvisí se stresem, tlakem ze školy nebo úzkostmi. Vliv má i nedostatek spánku – nevyspalé děti mají větší hlad a preferují rychlé cukry a tuky. Podle dětské obezitoložky Ireny Aldhoon Hainerové musí lékař pro nastartování změny životního stylu obézního teenagera nejdříve vyřešit psychickou složku.
Obezita je v Česku sociální problém
Nejohroženější obezitou jsou podle statistik žáci základních škol z ekonomicky hůře situovaných rodin. „Ve většině vyspělých zemí vidíme, že dětskou obezitou jsou nejvíc ohroženy rodiny, které mají méně finančních zdrojů a nižší vzdělání,“ uvedl v Senátu Jan Boženský, předseda Sekce pediatrické obezitologie České obezitologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Roli hraje i nedostatek pohybu a více času stráveného před obrazovkami.
Lékaři pracují při léčbě obézních s celými rodinami. Dítě s jedním obézním rodičem má padesátiprocentní riziko, že bude mít s váhou problémy. U obou rodičů riziko stoupá k 80 procentům. Problémy vznikají ještě před narozením. „U dětí matek, které měly těhotenskou cukrovku, dochází během vývoje k odlišnostem v regulaci chuti a odměny. Takové dítě může mít přirozeně vyšší potřebu sladkého a menší schopnost zasytit se malým množstvím potravy,“ doplnil Boženský. Naopak nižší riziko obezity mají děti, které jsou dlouho kojené.
U dětí podle něj nejsou na místě žádné drastické diety. „Smysl má jednoduchý, předvídatelný režim. Pravidelná snídaně, několik menších porcí denně, omezení slazených nápojů a dostatek ovoce a zeleniny,“ vysvětlil. Za problém odborníci považují i takzvané vysoce zpracované potraviny, jako jsou balená hotová jídla nebo polotovary.
Obezita je i finanční hrozba
Náklady na léčbu obezity a s ní spojených onemocnění napříč populací jsou zhruba osmdesát miliard korun ročně. Další náklady jsou podle Aleše Tichopáda z Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT také v nižší pracovní produktivitě nebo předčasných úmrtích. Zahraniční data ukazují, že zhruba dvacet procent nákladů tvoří samotná léčba a osmdesát procent ostatní dopady pro stát a ekonomiku. Podle Tichopáda by zhruba do roka mohla být k dispozici analýza dopadů v Česku.
