Jihoamerický stát, který se ocitl v centru světové pozornosti, se může pochlubit velkými přírodními zdroji. Současně ale Venezuela není schopna tyto zdroje využívat.
Když se řekne Venezuela, vybaví se většině lidí asi hlavně ropa. Tato země má největší zásoby takzvaného černého zlata na světě, v zemi jí leží asi pětina celého ověřeného bohatství planety. Ale to není ani zdaleka všechno, ještě důležitějšími se totiž mohou stát její zdroje kritických a vzácných nerostů. Bez nich totiž není možný moderní průmysl.
Geologické bohatství Venezuely obsahuje bohatá ložiska železné rudy, bauxitu, zlata a niklu – ale také významná naleziště mědi a zinku. Zejména má ale i obrovské množství vzácných zemin, které jsou soustředěné převážně na Guyanské vysočině v jižní Venezuele.
Ve skutečnosti se země pyšní největšími zásobami zlata v Latinské Americe a patří mezi největší světové držitele železné rudy a bauxitu. Oficiální průzkumy naznačují světový potenciál v oblasti kovů pro výrobu baterií: vláda nedávno oznámila, že její zásoby obsahují 340 milionů tun niklu a obrovské množství mědi, což by v případě ověření znamenalo, že Venezuela patří mezi přední světové zdroje těchto materiálů.
Na Guyanské vysočině byly také nalezeny koltan a vzácné zeminy obsahující thorium. Problém je, že toto důležité nerostné bohatství zůstává převážně teoretické – jedná se spíše o geologické možnosti než o prokázané zásoby.
Bohatství ležící v zemi
Přes toto obrovské bohatství zdrojů je ale jejich komerční těžba zatím zcela zanedbatelná. Nerosty jako uhlí, olovo, zinek, měď, nikl a zlato představují méně než jedno procento produkce Venezuely a v zemi neprobíhají žádné významné zahraniční těžební projekty.
Na rozdíl od těžebních velmocí, jako jsou Kanada nebo Austrálie, kde stabilní podmínky umožňují prosperitu gigantům jako BHP nebo Rio Tinto, Venezuele chybí základní předpoklady pro přeměnu nerostného potenciálu v bohatství. Mezi hlavní překážky patří jednak nestabilita země, ale také nedostatek kvalitních moderních dat, na která by se mohli investoři spolehnout.
Země nemá ani spolehlivý systém pro těžební povolení a koncese, což se v minulosti opakovaně projevilo tím, že některé těžební operace selhaly - například kvůli tomu, že zahraniční firmy čelily náhlým zrušením smluv. Venezuela nemá ani dostatečnou infrastrukturu, včetně silniční sítě nebo stabilní energetické sítě.
Zdroje jsou na papíře k dispozici, ale bez dramatického zlepšení správy a infrastruktury nemohou zásobovat globální dodavatelský řetězec ani podporovat vlastní rozvoj Venezuely.
Příběh jednoho selhání
V roce 2016 podepsal Nicolás Maduro dekret o vytvoření těžebního regionu Orinoko. Oblast o rozloze přibližně 112 tisíc kilometrů čtverečních představuje asi 12 procent území státu a dá se geograficky vymezit právě jižním břehem řeky Orinoko.
Tato oblast se považuje za strategickou hlavně pro těžbu zlata, ale také diamantů, koltanu, niklu a prvků vzácných zemin. Má obsahovat více než osm tisíc tun zlata, což by Venezuelu zařadilo mezi země s největšími zásobami tohoto minerálu. Měla by umožňovat i možnosti těžby až jednoho milionu karátů diamantů, 12 tisíc tun niklu, 35 tisíc tun koltanu a nedefinovaná ale obří ložiska mědi.
To bylo před deseti lety. Dnes v oblasti neprobíhá těžba žádných velkých společností, naopak – region se podle španělského deníku El País proměnil v nebezpečné hnízdo kriminality, politické a vojenské korupce a pašování, a to vše na pozadí velké ekologické katastrofy. „Neexistuje tady žádná velkoplošná těžba, ale jenom chaotická a nekontrolovaná exploatace,“ tvrdí deník.
Podle britského Guardianu zde zápasí lokální i kolumbijské gangy, zdroje od nich odkupují čínští obchodníci.
