Číně se podařilo snížit své znečištění ovzduší natolik, že to přispělo k oteplování planety. Ukázal to nový model, který popsal, jak se to stalo a jak složitý je to systém.
Čína dokázala během pouhých třinácti let zcela změnit kvalitu svého ovzduší. Kdo tuto asijskou velmoc navštívil před rokem 2013, tak ve velkých městech prakticky neměl šanci zahlédnout oblohu. Vrstvy znečištění z dynamicky rostoucího průmyslu a energetiky clonily slunce, ale také ničily lidské zdraví. Pak ale země spustila plán pro prevenci a kontrolu znečištění ovzduší a velmi rychle se začaly dít změny: uhelné elektrárny byly vybaveny účinnými filtry, těžký průmysl byl modernizován a hlavně byly zpřísněny normy pro znečištění. Výsledek?
Od té doby se množství znečišťujících částic v ovzduší snížilo asi na polovinu. Vůbec nejhorší látka, oxid siřičitý, se dokonce podařilo omezit o dvě třetiny – neblahé zkušenosti s ním mělo i komunistické Československo, kde ničil lesy i lidské plíce tolik, až to pomohlo pádu režimu.
Nebývale rychlý čínský pokrok, navíc uplatněný v zemi s více než miliardou obyvatel, ale přináší i globální komplikace klimatické povahy. Vědci je teď popsali v odborném časopise Geophysical Research Letters.
Na tenkém laně
Emise oxidu siřičitého prokazatelně klesají, méně trpí lesy, lidé i půda. Problém je, že v atmosféře oxid siřičitý tvoří aerosoly, což jsou drobné částice, které odrážejí přicházející sluneční záření zpět do vesmíru. Když paprsky vůbec nedopadnou na povrh a nemohou ho ohřát, vede to k ochlazování planety.
Vědci předpokládají, že globálně tento účinek aerosolů kompenzoval přibližně jednu třetinu globálního oteplování způsobeného emisemi skleníkových plynů. Vlastně tak na přelomu století tento efekt změny klimatu maskoval – nebyly díky němu tak výrazné. Jenže když řada zemí, včetně takového průmyslového i demografického obra, jako je Čína, začala tvořit těchto emisí méně, muselo se to projevit. Aerosoly teď odrážejí méně slunečního záření a více slunečního záření dopadá na povrch Země. A to přispívá ke globálnímu oteplování.
Model, který vědci vytvořili, ukázal, že jen zmenšení čínského znečištění prokazatelně a měřitelně přispělo k ohřívání planety – v letech 2007 až 2025 přibližně o 0,06–0,07 stupně Celsia, což představuje přibližně dvanáct procent oteplení pozorovaného během tohoto období. Může se to zdát málo, ale v kontextu globálního oteplování, kde i desetiny stupně mají význam pro extrémní počasí, vzestup hladiny moře a ekosystémy, to podle autorů studie rozhodně není zanedbatelné číslo.
V Číně kromě dopadu na klima změnila tato opatření zaměřená na zlepšení kvality ovzduší také srážky a chemické složení atmosféry. Podle autorů to ukazuje, jak složité, propojené a citlivé jsou tyto systémy. To ještě podtrhuje, že v nedaleké Indii se vydali ve stejné době opačnou cestou. Takže v době, kdy Čína odsiřovala, Indie stejně mohutně industrializovala – a koncentrace zmíněných částic se tam zvyšovaly. Místní rovnováha se tedy měnila ještě divočeji, než se předpokládalo.
Snižování emisí
„Je důležité si uvědomit, že to neznamená, že znečištění bylo prospěšné, ale že klimatický systém reaguje komplexním způsobem, když dojde ke snížení znečištění,“ varují autoři před dezinterpretací jejich výsledků. Snižování emisí oxidu siřičitého a dalších znečišťujících látek je podle nich nutné už jen proto, že jejich ochlazující účinek je jenom dočasný – po jejich rozptýlení by k oteplení stejně došlo. Emise mají ale závažné dopady na člověka a životní prostředí.
Rozhodující přitom je, že sulfátové aerosoly mají krátkou životnost a v atmosféře zůstávají pouze několik dní až týdnů, zatímco skleníkové plyny mohou přetrvávat desítky nebo stovky let. A to znamená, že dlouhodobý vývoj klimatických změn je poháněný hlavně oxidem uhličitým, metanem a dalšími skleníkovými plyny.
