České lesy zažily během dvacátého století změny, jsou nyní méně pestré a více jednotvárné. V lesích je teď větší počet stinných porostů s nadbytkem živin než v době před druhou světovou válkou. Výzkum vědců z Botanického ústavu Akademie věd (AV ČR) ukázal, že se nejvíc zmenšila různorodost u světlých lesů na chudých půdách, jako jsou doubravy a bory. Tmavší lesy na bohatších půdách, jako jsou třeba bučiny, naopak přibyly.
České lesy jsou jednotvárnější. Může za to hlavně změna hospodaření
„Dlouhodobé změny v lesních ekosystémech mírného pásma jsou spojeny se sukcesí k živinami bohatším zapojeným lesům. To znamená, že otevřené lesy, často nižších poloh, které jsou druhově bohatší, se mění rychleji než tmavší lesy a rychleji ztrácejí svoji biodiverzitu,“ uvádí hlavní autor studie Ondřej Vild z Oddělení vegetační ekologie Botanického ústavu AV ČR.
Botanický ústav AV ČR je veřejná výzkumná instituce, která je součástí Akademie věd České republiky. Je největším centrem botanického výzkumu v ČR. Zabývá se výzkumem vegetace na úrovni organismů, populací, společenstev a ekosystémů.
Za tento úbytek otevřených lesů mohou hlavně dva vlivy: nejvíce změny v hospodaření, ale současně i to, že se úplně změnily převládající druhy stromů. V posledních desítkách let se totiž po celých stoletích změnil zásadně přístup lidí k lesům: Nížinné lesy byly po staletí obhospodařovány jako takzvané výmladkové lesy, což znamená, že dřeviny byly pravidelně osekávány nebo seřezávány blízko země pro palivové dřevo, a z pařezů potom vyrážely nové výmladky. Na konci druhé světové války ale tento způsob hospodaření s dřevinami skončil. Lesy z toho důvodu více zarůstají. Původní druhy rostlin se nedokáží přizpůsobit novým podmínkám a proto ustupují.
Autoři studie zdůrazňují, že aby se udržela rozmanitost středoevropských lesů, a tedy i jejich odolnost proti změnám, nemocem, škůdcům a dalším nepříznivým vlivům, je třeba aktivně plánovat jejich ochranu. A to nejen takovou, která zajistí, aby se nesnižovala rozloha lesů, ale ještě víc, aby nedocházelo ke snižování jejich rozmanitosti. Pro biologickou rozmanitost jsou potřeba nejen lesy pralesovitého charakteru, ale i lesy otevřené a udržované hospodařením s nimi. V otevřených lesích se navíc koncentruje větší množství ohrožených druhů zvířat a rostlin.
Studii vědci provedli pomocí analýzy tří tisíc vegetačních ploch v České republice. Autoři srovnávali údaje o vegetaci z období 1950 až 1970 a 2002 až 2018 s průměrným odstupem 52 let.
Proč se lesy neobejdou bez rozmanitosti
Rozmanitost druhů je nejlepší ochranou před jakýmikoliv negativními dopady, které mohou na společenstva, jako jsou lesy, útočit. Princip je poměrně jednoduchý: pokud se objeví nějaký škůdce, například nějaký virus nebo třeba plísňová choroba, většinou je schopná napadat jen organismy, jež jsou si velmi podobné.
Pokud je společenstvo dostatečně různorodé, tak jsou si jeho příslušníci natolik nepodobní, že agresor zasáhne jen malou část ekosystému – a i když ji třeba vážně poškodí nebo dokonce zničí, tak zbytek může fungovat dál.
