V oblasti Vádí Baht nedaleko marockého hlavního města Rabatu našel mezinárodní tým archeologů rozsáhlý zemědělský komplex starý pět tisíc let. Místo sloužilo k produkci a skladování jídla pro velké množství lidí. Jeho objevení dokazuje užší kontakty mezi africkým a evropským kontinentem, než se předpokládalo, napsal francouzský deník Le Monde.
Na objevení neolitické vesnice, kterou lze velikostí přirovnat k městu Troja na začátku doby bronzové, se podílel mezinárodní tým složený z Maročanů, Britů a Italů. Archeologové odhadují, že zde žily až dva tisíce lidí. „Nejméně po dobu pěti století se na ploše devíti až deseti hektarů rozvinula zemědělská práce. Stalo se tak někdy mezi čtvrtým a třetím tisíciletím před naším letopočtem,“ upřesnil archeologický tým.
Největším přínosem je objev obilnic. Jde o zdobené nádoby, které sloužily k přechovávání obilí a ječmene. Takové nádoby se doposud našly pouze na Pyrenejském poloostrově. Právě jejich objevení dokládá silné propojení mezi oběma břehy Středozemního moře.
„Je tu práce pro několik generací,“ řekl vedoucí marockého Národního institutu archeologických věd (Insap) Abdal Džalíl Búzúggár. Tento objev však podle něj znamená, že stupeň vyspělosti lidí, kteří žili v oblasti Vádí Baht, lze srovnat s evropskou civilizací ze stejné doby.
Skryté pod pískem
Tato konkrétní lokalita byla objevená už roku 1938 geologem Ralphem Bagnoldem. Ten narazil při vstupu do údolí vyschlého koryta na jakousi přehradu – obří písečnou dunu, která zadržovala vodu nad ní. Přítomnost vody expedici na místě na několik dní zdržela, takže archeolog Olivier Myers měl čas prozkoumat tamní prehistorii. Dokázal na dně jezera i na samotné duně najít několik pozoruhodně rozsáhlých staveb, ale další výzkum zastavil příchod druhé světové války.
Průzkum pokračoval až později, zejména od osmdesátých let dvacátého století, to už s pomocí moderních archeologických metod a ve spolupráci s místními úřady.
