Sahara je symbolem neúrody. V nedávné geologické historii ale byla zelená a plná života. Její proměna na poušť byla velmi rychlá a dynamická – a ve vědcích vyvolává obavy, jestli by se podobný zvrat nemohl odehrát i jinde. Nový model ukázal, že události tohoto typu se dají předpovídat.
Před šesti tisíci lety byla Sahara zelená. Vědci popsali, proč se změnila na poušť
Sahara byla ještě „nedávno“ zelená. Pak ale došlo k náhlé změně klimatu a z obří zelené louky se stala dobře známá poušť. Vědci tento náhlý klimatický zlom už řadu let detailně zkoumají hlavně proto, že je to pro ně vynikající ukázka rychlosti možných změn v rozsahu celých kontinentů.
Takové změny se velmi špatně předpovídají, až donedávna to vlastně nebylo možné prakticky vůbec. Teď se ale podařilo vymyslet, jak takové zlomové okamžiky predikovat s předstihem. Povedlo se to týmu vědců z Technické univerzity v Mnichově a Postupimského institutu pro výzkum dopadů na klima.
Příběh Sahary
Během poslední doby ledové se na Sahaře nacházela rozsáhlá dunová pole a tato oblast byla většinou neobydlená. Byla mnohem větší než dnes a jezera a řeky, jež na ni byly napojené, měly výjimečně nízkou hladinu. Vlhké období pak ale začalo asi před 14 600 až 14 500 lety.
A pak až do doby před zhruba 6000 lety byla oblast, která je dnes známá jako Sahara, bujnou, zelenou krajinou plnou života. V té době vznikly africké ledovce a také velká jezera jako například Čadské. Vhodné podmínky přilákaly i rozsáhlé lidské populace. Toto „africké vlhké období“ ale náhle skončilo a proměnilo tuto do té doby prosperující oblast ve vyprahlou krajinu, která v regionu převládá dodnes.
Vědci si dlouho lámali hlavu nad tím, jak mohly pomalé změny slunečního záření způsobené změnami oběžné dráhy Země vést k tak náhlé změně klimatu a navíc v tak velkém měřítku. Tato záhada pro ně byla velkou výzvou: jak předvídat podobné body zvratu, tedy náhlé a v podstatě skokové změny v přírodních systémech?
Nová metoda se zaměřila na odhady stability prostředí a klimatu. Je založená na složitých matematických modelech a umí mnohem přesněji analyzovat jemné signály, které starší modely přehlížely. Dokázala, že ještě než začaly na Sahaře ubývat vlivem změny lokálního klimatu rostliny, objevilo se několik jasných varování, jež předpovídala, že se blíží bod zvratu a že bude brzy překročen.
Autoři výsledek zkoumání komentují takto: „Pokročilá metoda detekce, kterou jsme vyvinuli, zvyšuje naši schopnost monitorovat a reagovat na potenciální body zvratu v různých přírodních systémech. Naše výsledky naznačují, že rozsáhlé klimatické zlomové události, jako je tato, lze v zásadě předvídat, což snad umožní včasné zásahy.“
Výsledky tohoto zkoumání by šly tedy využít pro sledování signálů možného kolapsu v různých oblastech světa – ať už by byl způsobený globálními změnami klimatu zaviněnými člověkem, anebo něčím jiným, třeba přirozenými přírodními cykly, zpětnovazebními procesy nebo silnými lokálními vlivy.
Jak zkolabovala Sahara
„Naše výsledky naznačují, že náhlý konec afrického vlhkého období byl pravděpodobně způsobený oslabením stability systému v důsledku změny orbitální konfigurace Země, která postupně posunula systém směrem k bodu zvratu,“ doplňují autoři studie.
To potvrzuje starší hypotézy, které předpokládaly, že zásadní vliv na opakované proměny Sahary měla právě míra oslunění – jakmile dopadá více slunečních paprsků, může být proměna poměrně rychlá a tedy skoková. Autoři zdůrazňují, že celý proces je ale nesmírně komplikovaný, zejména proto, kolik procesů, jež se navzájem různě ovlivňují, do něj vstupuje.
