Vědci díky výzkumu mořského dna popsali zatím neznámý klimatický mechanismus, který řídí změna Sahary. Ta se vždy po dvaceti tisících letech změní z pouště na travnatou – a pak zase na poušť.
Zelená, nikoli oranžová Sahara. Vědci popsali, proč se poušť mění v oázu a zpět
Sahara je jedním z nejméně pohostinných míst na Zemi. Pokrývá miliony kilometrů čtverečních v severní Africe; většinu jí tvoří kameny a písek. Ale nebyla taková vždy: jednoduché skalní malby a zkameněliny svědčí o tom, že v minulosti se na Sahaře dalo žít. Podle těchto indicií to vypadá, že Sahara byla dříve místem, kde se dařilo nejen množství rostlinných i živočišných druhů, ale také lidem.
Vědci z Massachusettského technologického institutu (MIT) nyní analyzovali prach ze západních částí Afriky starý asi čtvrt milionu let. Rozbor ukázal, že klima v severní Africe v oblasti Sahary se měnilo přibližně každých 20 tisíc let mezi suchým a vlhkým.
Podle nich to naznačuje, že klimatické změny na Zemi jsou relativně pravidelné a jejich příčinou mohou být změny v zemské ose. Její náklon totiž určuje, kolik slunečního světla dopadá na zemský povrch během různých ročních dob.
Zelená Sahara
Pro sever Afriky to znamená, že když Země dostává maximální možné množství slunečního světla, zesiluje to monzunovou aktivitu v oblasti. A to zvyšuje množství srážek a vlhkosti, což pomáhá zezelenání Sahary. Naopak dostává-li Země světla méně, vede to k menšímu množství srážek nad Saharou a její současné podobě.
„Naše výsledky naznačují, že příběh severoafrického klimatu je založený na tomto dvacetitisíciletém cyklu – ten ovlivňuje, jestli je Sahara zelená, nebo pískově žlutá,“ uvedl profesor David McGee, který se na výzkumu podílel.
„Cítíme, že jde o zajímavé období, jehož studium nám pomůže lépe pochopit dějiny Sahary; tedy to, kdy poskytovala lidem vhodné podmínky pro usazování se – anebo kdy byla neobyvatelná jako v současnosti,“ dodal.
Vědci popsali svůj výzkum v odborném časopise Science Advances. Vycházeli z vrstev usazenin v Atlantském oceánu. Tam se písek dostává ze Sahary už miliony let díky proudění vzduchu. A z jeho usazenin se dá odvodit, jak vypadala klimatická historie severní části Afriky. Pravidlo, kterým se vědci řídili, bylo jednoduché: vrstvy s velkým množstvím písku naznačovaly, že šlo o suchá období, užší vrstvy zase ukazovaly na doby s dostatkem srážek.
Navíc se v těchto usazeninách nacházejí kromě saharského písku také mikroskopické stopy života, který tuto oblast v minulosti obýval. Dřívější analýzy odhalily změny mezi suchými a méně suchými obdobími v rozmezí 100 tisíc let – což odpovídá cyklu dob ledových.
Jenže novější výzkum ukázal, že je to zřejmě složitější. Vliv monzunu byl zřejmě silnější, než si vědci dříve mysleli. Analýza je založena na měření koncentrace izotopu thoria, které se dá velmi detailně datovat.
„Sahara vypadá teď jako zcela nepohostinné a neobyvatelné místo, ale přesto se v minulosti už mnohokrát stalo, že se změnila na travnatou savanu,“ dodal McGee.
