Rozsah ledu kolem Antarktidy je rekordně malý. Za jeho zmizení může zejména teplá voda v oceánech. Doposud přitom byl mořský led kolem jižního pólu stabilnější než kolem severního.
Antarktida zažívá rekordní tání. Rozsah mořského ledu je nejmenší v dějinách měření
Letní sezona je obdobím, kdy pravidelně roztává mořský led v okolí Antarktidy, hlavně ve druhé polovině léta – vlivem velké tepelné setrvačnosti vody totiž dlouho trvá, než se dostatečně prohřeje. Postupně dosahuje svého minima začátkem března, případně v závěru února.
V posledních letech se úbytek ledu začal projevovat výrazněji. Jednou z příčin je fakt, že oceány obsahují stále více tepla, a to se musí podepsat na zvýšené intenzitě tání mořského ledu v polárních oblastech. Průměrný rozsah mořského ledu za letošní leden přitom dosáhl nejnižší hodnoty za tento měsíc od začátku pozorování v roce 1979. A další tání pokračuje i v posledních týdnech. Dne 13. února 2023 klesl rozsah antarktického mořského ledu na 1,91 milionu kilometrů čtverečních. Tím byl překonán dosavadní rekord nejnižší hodnoty, který byl přitom rok starý. Naměřen byl totiž 25. února 2022, rozsah tehdy činil 1,92 milionu kilometrů čtverečních.
Horizont ČT24: Vědec Daniel Nývlt k rekordně malému množství ledu v Antarktidě (zdroj: ČT24)
Je to teprve podruhé, kdy během sklonku léta na jižní polokouli klesla ledem pokrytá plocha moře pod dva miliony kilometrů čtverečních.
Vzhledem k tomu, že roční minimum bývá v průměru dosahováno mezi 18. únorem a 3. březnem, lze čekat ještě další snížení této rekordně nízké hodnoty, které ostatně v mezičase už nastalo.
Aktuální výskyt mořského ledu (bílá barva) ve srovnání s obvyklým rozsahem (vymezeno oranžovou čárou)
Led chybí zejména u břehů západní Antarktidy, která zažila výrazně teplejší léto (asi o 1,5 stupně Celsia) než obvykle. Teplo v kombinaci se silným větrem a velkými vlnami pomohlo vytvořit obrovské oblasti bez ledu ve Weddellově moři a mezi Antarktickým poloostrovem a Rossovým mořem. V těchto regionech to přitom není poprvé, podprůměrný rozsah mořského ledu tam přetrvává už od roku 2017. Velká část pobřeží Antarktidy je tak v těchto týdnech bez ledu. Pobřežní šelfové ledovce jsou proto vystaveny působení vln a teplejších vod, což podporuje jejich tání.
Zima bude jiná
Výrazné tání mořského ledu znamená jeho pomalejší obnovu během tamní zimy. Nový mořský led je navíc tenčí, méně odolný a snadněji v následující letní sezoně taje. Pozorujeme tedy takzvanou pozitivní zpětnou vazbu, nebo jinými slovy začarovaný kruh, kdy se mořský led začíná stále obtížněji obnovovat a podporuje se naopak jeho rozsáhlejší úbytek. Jde o jev, který už řadu let pozorujeme v Severním ledovém oceánu.
Na pozorované situaci je nejvíce zarážející rychlost, s jakou změna nastala – zatímco do roku 2016 byl rozsah bez výraznějších meziročních výkyvů, v posledních šesti letech pozorujeme dramatický úbytek ledu. Část může být samozřejmě způsobena výkyvy počasí, nicméně menší rozsah mořského ledu v Antarktidě zapadá do našeho očekávání, co se stane, když globální teplota roste. S ohledem na další očekávané oteplování lze předpokládat, že se rozsah mořského ledu kolem Antarktidy bude dál zmenšovat. A to následně urychlí i tání pevninských ledovců. V případě Západoantarktického ledovcového štítu může jít dokonce o tání fatální.
Už při – v současnosti dosaženém – nárůstu globální teploty o 1,1 stupně Celsia totiž může být překročen takzvaný bod zlomu, což by znamenalo, že jeho další tání už s velkou pravděpodobností nepůjde zastavit. S dalším oteplováním riziko překročení tohoto bodu zlomu dál poroste. To potvrzuje důležitost Pařížské klimatické dohody mající za cíl zastavit nárůst globální teploty v nejlepším případě na úrovni 1,5 stupně Celsia.