Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) spolu s šéfy diplomacie Slovenska a Rakouska odjel na Ukrajinu vyjádřit zemi solidaritu v situaci, kdy kolem jejích hranic Rusko hromadí vojenské jednotky. Zatímco Česko dodalo Kyjevu dělostřeleckou munici, Německo je v otázce dodávky zbraní zdrženlivější. Vládnoucí sociální demokraté jsou příznivci dobrých vztahů s Ruskem, z dlouhodobého hlediska však musí dojít ke změně, domnívá se analytik Asociace pro mezinárodní otázky Petr Boháček. Změna německého postoje by mohla být výhodná i pro Česko, doplnil publicista Občanského institutu Roman Joch. Oba byli hosty pořadu Události, komentáře.
Změna německého postoje k Rusku je nevyhnutelná, míní Boháček. Česko na tom podle Jocha vydělá
15 minut
UK: Ministr Lipavský se vrací z Ukrajiny
Ministři zahraničí Česka, Slovenska a Rakouska chtěli společnou cestou na Ukrajinu vyjádřit podporu politické nezávislosti této země, řekl Lipavský. Znovu zdůraznil, že ruské požadavky, aby se Severoatlantická aliance (NATO) zavázala nepřijmout Ukrajinu za členský stát, jsou nepřijatelné.
Podle publicisty, komentátora a pedagoga Jocha byla cesta spíš symbolickým vyjádřením solidarity. Větší reálný dopad podle něj má munice, kterou Česká republika Ukrajině v souvislosti s rostoucím napětím nabídla.
Také podle analytika Boháčka šlo zejména o důležité gesto, které mělo ukázat, že Evropa stojí za Ukrajinou. Cesta se však zaměřila pouze na eskalaci napětí v posledních měsících a neřešila dlouhodobý problém. Evropa si dle analytika nedokáže sama zajistit bezpečnost, a závisí tak na dalších státech, především USA. „Vladimir Putin míří na to, že neopouštíme tento starý systém,“ domnívá se Boháček.
Kritiku za malou viditelnost v rámci řešení ukrajinské krize si vysloužil německý kancléř Olaf Scholz od zemí NATO ve východní Evropě i od Spojených států. Podle Boháčka však změna nastala po schůzce s americkým prezidentem Joem Bidenem, kde státníci oznámili balíček sankcí v případě ruského útoku. Scholzův postoj se zdál podle analytika kritičtější zejména ve srovnání s vystoupením francouzského prezidenta Macrona, který ve své pozici vůči Rusku působil mnohem střídměji.
Joch však upozornil, že Francie na rozdíl od Německa vyslala své vojenské jednotky do Rumunska. „Kdy byly francouzské jednotky naposledy ve východní Evropě? Teď jsou, takže Macron může mít diplomatické řeči, ale skutky mluví mnohem jasnější řečí, než jsou německé skutky, které jsou veškeré žádné,“ uvedl komentátor.
Německá zdrženlivost je podle něj dána kombinací energetické závislosti země na Rusku, pacifismu vyplývajícího z druhé světové války a také velké dávky porozumění pro Rusko, vyplývajícího z pocitu historické viny.
Německá pozice se točí kolem ruského plynu
Joe Biden v pondělí řekl, že pokud k ruské agresi dojde, skončí projekt Nord Stream 2, který má Německu zajistit dodávky ruského plynu. Spojené státy se přitom projektu nijak neúčastní. Dle Boháčka šlo zejména o rozšíření arzenálu hrozeb Západu proti Rusku. „Odstrašující arzenál nemůže zůstávat stejný, sankce se musí rozšiřovat, aby měly nějaký efekt,“ uvedl.
Joch se domnívá, že šlo nejspíš o dohodu Spojených států s Německem, kterou měl prezentovat právě německý kancléř, ne americký prezident. Pokud by Německo bylo ochotné přehodnotit svůj postup, dostala by se země do energetické pasti. To by ale bylo výhodné pro Českou republiku. „My a Francie, to znamená země s atomovými elektrárnami, můžeme vydělávat na tom, že budeme prodávat elektrickou energii do Německa,“ doplnil.
