Ukrajinská armáda se po dvou letech vzdoru vůči plnohodnotné ruské invazi drží lépe, než čekal celý svět, uvedl vojenský analytik Vlastimil Bříza v pořadu Události, komentáře. Druhý rok trvajícího konfliktu označil za „krvavý“, jelikož se podle něj ztráty ruské armády blíží počtu ztrát některých zemí za druhé světové války. O válce podle Břízy rozhodnou dva faktory – morálka ukrajinské armády i obyvatelstva a vojenská pomoc ze Západu.
Ukrajina se drží lépe, než svět očekával, říká analytik Bříza. Morálku armády a západní pomoc označuje za klíčové
„Druhý rok byl krvavý. Ruská strana ke konci loňského roku evidovala tři sta tisíc obětí, tedy mrtvých a zraněných. Spojené státy měly za dvacet let konfliktu ve Vietnamu 58 tisíc mrtvých, ta čísla jsou v tuto chvíli nesrovnatelná. Ukrajina neprohrává, není to pravda. Ani jedna ze stran nemá převahu,“ podotkl Bříza.
Uvedl, že si nemyslí, že by se konflikt na Ukrajině vyvíjel ve prospěch ruského vládce Vladimira Putina, protože Moskva musí se Severní Koreou vyjednávat o dodávkách zbraní či munice. „Na první pohled se může zdát, že situace jde ve prospěch Putina. Ale co to je za úspěch, že se musí scházet v Pchjongjangu s vůdcem jednoho z nejzaostalejších národů světa a chtít od něj munici? To není úspěch, takto se na to musíme dívat,“ řekl vojenský analytik.
Situaci na bojové frontě označil za relativně stabilní. Ukrajinská protiofenziva, kterou Kyjev spustil v roce 2023, se podle Břízy nesetkala s „katastrofickým neúspěchem“. „Pád Avdijivky je v Rusku prezentován jako vítězství, ale to místo žádný význam nemá. Je zničené. Nemůžete ho využít jako logistický nebo vojenský uzel,“ doplnil Bříza.
Ukrajinští vojáci se cítí zrazeni, myslí si Heřmánek
Pro místopředsedu organizace Team 4 Ukraine Jana Heřmánka byl loňský rok konfliktu intenzivní, jelikož jeho uskupení v zemi uskutečňovalo více projektů a vídalo se s vojáky na frontě.
„Viděli jsme, jak jsou vyčerpaní. Motivace každého vojáka, který je dlouho ve válečném konfliktu, se snižuje. Někteří jsou devět měsíců na frontové linii, poté se stahují zpět a pak zase jdou,“ popsal Heřmánek.
Ukrajinští vojáci podle něho „nevidí“ deklarovanou pomoc ve formě vojenských dodávek ze západních zemí. „Svým způsobem se cítí zrazeni z toho, jak tu mluvíme, že chceme pomáhat. Ta vůle ale není vidět fyzicky. Je to málo. Na to jak jsme silní, tak je to málo a čekali mnohem více. Proto šli do protiofenzivy, jelikož čekali, že něco dostanou, a my jsme jim to nedali,“ vysvětlil Heřmánek.
Pomoc ze Západu nezeslábla, tvrdí bezpečnostní poradce
Národní poradce pro bezpečnost Tomáš Pojar nicméně uvedl, že vojenská pomoc ze západních zemí na Ukrajinu proudí neustále. „Západní pomoc nezeslábla. Teď dokonce jede pomoc z USA, stále dojíždí. Problém je, že Rusko navýšilo své kapacity daleko víc a musíme také dělat víc, abychom to vyrovnali,“ poznamenal Pojar.
Podle něho na Ukrajinu z Česka každodenně dorazí alespoň jeden kus vojenské techniky. „Každý den tam jde čtrnáct tisíc kusů munice střední ráže. Patnáct milionů kusů dohromady. Je to spolupráce několika zemí a já doufám, že to bude pokračovat,“ doplnil s tím, že zbraní k silám Kyjeva putuje spousta, ale mohlo by jich proudit ještě více. Za problém označil nedostatek peněz.
Pojar rovněž vyzdvihl, že se bojová fronta ustálila. „Musíme být vděční Ukrajině, že se drží, a musíme ji podporovat i nadále. Myslím, že naděje tam je. Ruský voják není na slovenské hranici, takže dobré,“ řekl.
Pánek: Na východě Ukrajiny se obnovují vesnice
Ředitel humanitární organizace Člověk v tísni Šimon Pánek ocenil úspěchy ukrajinských jednotek na bojišti a fakt, že dokázaly ubránit hlavní město Kyjev.
„Uvědomme si, že v Černém moři Ukrajinci vyhráli prostor k uvolnění koridoru pro dovoz potravin pro Afriku. To je zdrojem příjmů do jejich státní kasy. Ten narativ, že Ukrajina prohrává, je určitě ruským narativem a je to také narativ těch, kteří by se chtěli zbavit odpovědnosti, jež spolu neseme,“ pronesl Pánek.
Doplnil, že v současné době je vidět pokrok ohledně revitalizace ukrajinských oblastí zasažených bojem. „Staví se první jednoduché domy, už jako slušné bydlení, nikoli, že pět rodin bydlí v jedné školní třídě. Na východě Ukrajiny obnovují vesnice, vrací se život, blíží se jaro a farmáři začínají sít, i když ví, že leckde ještě leží miny,“ vysvětlil Pánek.