Turecký parlament na mimořádném zasedání schválil vyslání vojáků do Libye. Mají tam podpořit mezinárodně uznávanou Vládu národní jednoty premiéra Faíze Sarrádže v boji proti Libyjské národní armádě (LNA) generála Chalífy Haftara, která od května postupuje v ofenzivě.
Turecký parlament schválil vyslání armády do Libye
3 minuty
Události ČT: Turecký parlament schválil vyslání armády do Libye
Pro zákon, který dává turecké vládě po dobu jednoho roku možnost vojáky do Libye vyslat, se vyslovilo 325 ze 600 členů jednokomorového parlamentu. Proti jich hlasovalo 184.
Turecké opoziční strany vyslání vojáků kritizovaly. Například člen vedení největší opoziční formace Lidová republikánská strana (CHP) Ünal Ceviköz při čtvrteční debatě v parlamentu označil vyslání vojáků za „nesmyslné a nebezpečné dobrodružství“. Opoziční server Ahval v této souvislosti připomněl, že opozice tentokrát byla proti, zatímco loni její velká část podpořila vyslání tureckých vojáků do severovýchodní Sýrie.
Ankara si může určit rozsah i načasování, zřejmě nejdřív pošle další vybavení a vojenské poradce. Spekuluje se dokonce o syrských žoldácích, kteří pro Turecko vyhnali Kurdy ze severu Sýrie. Ankara už dříve poslala třeba útočné drony. Argumentuje tím, že konflikt ohrožuje zájmy tureckých firem v zemi.
Podle kabinetu i prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana je nasazení armády v Libyi zásadní pro obhajobu zájmů ve východním Středomoří. „Budeme mít možnost poskytnout legitimní vládě Libye efektivnější pomoc,“ obhajoval úmysl turecký prezident 26. prosince loňského roku. „(Erdogan) je posedlý nápadem obnovit slávu osmanské říše. Chce kontrolovat arabský svět a vše kolem,“ řekl o dva dny později předseda povstaleckého parlamentu Libye Aguila Saleh Issa.
Turecko se ve východním Středomoří ocitá v rostoucí izolaci. Nově nalezené podmořské zásoby ropy a plynu propojily Řecko, Kypr, Izrael a Egypt, které se dohodly na exkluzivních ekonomických zónách. Ankara je neuznává a se Sarrádžovou vládou se dohodla na vlastním vymezení hranice. Vloni v listopadu spolu uzavřeli demarkační dohodu rozšiřující turecký vliv.
Turecko v posledních letech nasadilo svou armádu v sousední Sýrii. Tam ovládá některá území na severu obývaná mimo jiné příbuznými turkickými kmeny.
Erdogan o situaci v Libyi hovořil s Trumpem
O situaci v Libyi, ale i o Sýrii hovořil po hlasování tureckého parlamentu telefonicky prezident Erdogan se svým americkým protějškem Donaldem Trumpem. Ten podle mluvčího Bílého domu uvedl, že „zahraniční intervence by mohla zkomplikovat situaci v Libyi“. Podle úřadu tureckého prezidenta Erdogan a Trump v telefonátu „zdůraznili důležitost diplomatického řešení“ konfliktů v Libyi i Sýrii.
Zatím není jasné, kdy Turecko vojáky do Libye pošle. Člen vedení vládní strany Numan Kurtulmuş ve čtvrtek televizi CNN-Türk řekl, že schválení mandátu neznamená, že „tam budou posláni už zítra“. Viceprezident Fuat Oktay agentuře Anadolu řekl, že Turecko pošle „potřebný počet vojáků (do Libye), kdykoli to bude potřeba“. Dodal ale, že je tam vláda nevyšle, pokud Haftarova armáda zastaví ofenzivu.
Rusko vyjádřilo velké znepokojení
Podle agentury AP může vyslání tureckých vojáků ještě více eskalovat boje v občanské válce, která Libyi trápí. Obě strany konfliktu totiž mají i přes zbrojní embargo OSN vojenskou podporu jiných států.
Zatímco Turecko podporuje Sarrádžovu vládu, Egypt, Jordánsko či Spojené arabské emiráty podle nedávné zprávy expertů OSN podporují generála Chalífu Haftara, který vede samozvanou Libyjskou národní armádu (LNA). Podle neoficiálních zdrojů podporuje Haftara i Rusko.
Právě Moskva v předchozích týdnech vyjádřila velké znepokojení ze záměru Ankary vyslat vojáky do Libye. Erdogan ale tvrdí, že Rusko má v Libyi na 2000 žoldnéřů, které pomáhají Haftarovi, a Turecko má na rozdíl od Ruska k vyslání vojáků pozvání od právoplatné vlády Libye.
Čtvrteční hlasování tureckého parlamentu kritizovalo už egyptské ministerstvo zahraničí. V prohlášení uvedlo, že vyslání vojáků může „negativně ovlivnit stabilitu“ ve východním Středomoří.
Jako vměšování odsoudila kroky Turecka v úterý na mimořádném zasedání i Liga arabských států. V lednu se pak v Berlíně kvůli Libyi uskuteční mezinárodní konference pod patronátem OSN.
„Musíme pokračovat v práci na tom, abychom přesměrovali konflikt k politickému řešení,“ řekl 28. prosince italský premiér Giuseppe Conte.
Evropská unie by uvítala stabilitu Libye, snaží se s ní spolupracovat na zastavení migrace z Afriky, právě tudy teď vede hlavní trasa.
Dlouholetý rozvrat
Libye je v chaotickém stavu už přes osm let od konce diktatury Muammara Kaddáfího. Tu v roce 2011 svrhlo povstání podpořené nálety koalice západních zemí. Po volbách a krátkodobé stabilizaci začala v roce 2014 druhá občanská válka.
Situace v Libyi v lednu 2020. Zeleně Vláda národní jednoty Fáize Sarrádže, červeně Libyjská národní armáda Chalífy Haftara, modře lokální ozbrojenci. Území mimo pobřeží jsou řídce osídlena
Zemi si následně rozdělilo několik sil. Západ kontroluje mezinárodně uznávaná Vláda národní jednoty premiéra Faíze Sarrádže, která sídlí od března 2016 v Tripolisu. Převzala moc od dříve neuznávané islamistické vlády Chalífy Ghvíla, původem zejména z milice Fadžr Libya (Libyjský úsvit). Příslušnou dohodu pomáhala vyjednat OSN.
Východ země kontroluje Libyjská národní armáda (LNA) bývalého povstaleckého generála Chalífy Haftara. Na jihu v poušti operují lokální ozbrojené kmeny a islamistické bojůvky.
Haftar a Sarrádž spolu opakovaně jednali, ovšem přes různé proklamace se zatím prakticky na ničem důležitém nedohodli. Haftar pak zahájil na jaře 2019 vojenské tažení na Tripolis.
Haftar začínal s Kaddáfím
Chalífa Haftar se narodil v roce 1943 na východě Libye a v roce 1969 patřil do skupiny mladých důstojníků vedené Kaddáfím, která svrhla krále Idríse. Později postupoval po služebním žebříčku a v 80. letech jej Kaddáfí pověřil vedením intervence v africkém Čadu, kde Libyjci bojovali již od roku 1972. To však byl konec Haftarovy služby Kaddáfímu, jím vedené síly totiž byly poraženy a Haftar se spolu se stovkami mužů ocitl v zajetí.
Kaddáfí, který oficiálně zapojení do bojů v Čadu odmítal, se Haftara zřekl a ten spolu s dalšími zajatci nakonec získal azyl ve Spojených státech. Tam se zapojil do několika pokusů o diktátorovo svržení, podle médií navíc navázal úzké styky s americkými zpravodajskými službami. Po vypuknutí občanské války se v roce 2011 vrátil do Libye a stanul v čele rebelů na východě.
