„Ten, který mluví naší řečí,“ lákají rakouské voliče plakáty favorizovaného lidoveckého exkancléře Sebastiana Kurze. A také plakáty exministra vnitra ze strany svobodných Herberta Kickla. Obě strany se v předvolebním boji vzájemně obviňovaly, kdo komu slogan ukradl, po volbách by ale mohly mít společného víc než jen plakáty. Přestože právě krach jejich koalice Rakušany k urnám přivedl, pokračování spolupráce je jedním z možných vyústění předčasného nedělního hlasování.
Stejná hesla, stejné hodnoty? Rakousko čeká, zda se Kurz opět chytne za ruku se svobodnými
Spor o to, kdo mluví čí řečí, nepředstavoval jediný „plakátový střet“ konzervativních lidovců s nacionalisty. V předvolebním boji se také utkal „ten, který ještě žije našimi hodnotami“ (Kickl) s „tím, který dbá na naše hodnoty“ (Kurz).
Lidovci (ÖVP) přišli s vysvětlením, že konkurent mohl hesla okopírovat špionáží v tiskárně, kde se tisknou plakáty všech stran. Stejná či podobná hesla však použil už před dvaceti lety tehdejší šéf svobodných Jörg Haider, pro kterého je vymyslel… Herbert Kickl.
Později se jako „jediný, který mluví naší řečí“ prezentoval nyní už exšéf strany Heinz-Christian Strache, hlavní postava aféry s videem z Ibizy, která koalici i vicekancléře Stracheho letos na jaře smetla. Svobodní (FPÖ) se proto rozčilovali, že už jim lidovci kradou nejen program, ale i slogany.
Kurz před dvěma lety „vyluxoval“ voliče svobodných
Otázka programové podobnosti obou stran se v Rakousku řeší už nějakou dobu, konkrétně poslední dva roky, kdy v čele lidovců stojí Kurz. Nyní třiatřicetiletý politik se svobodným přiblížil zejména přitvrzením migrační politiky, čímž si na jedné straně vysloužil kritiku z liberálních řad, na druhé převzetím jednoho z vlajkových témat populistů zabránil jejich premiérovému vítězství ve volbách.
Zatímco ještě na jaře 2017 měli suverénně vedoucí svobodní v průzkumech přes 30 procent hlasů a lidovci byli s přibližně 25 procenty až třetí, v říjnových volbách si místa i procentní zisky vyměnili a tehdy jednatřicetiletý Kurz se stal v čele společné vlády nejmladším úřadujícím premiérem na světě.
O dva roky později sice otázka migrace nehraje v předvolební kampani ústřední roli, stále ale zůstává důležitá, což dokazuje i pohled do volebních programů obou bývalých koaličních partnerů. Jak lidovci, tak svobodní mají na prvním místě „ochranu rakouské identity“, s kterou migraci spojují. Další tři strany, jež mají šanci překročit čtyřprocentní hranici pro vstup do Národní rady, akcentují jiná témata.
V průzkumech druzí sociální demokraté (SPÖ) kladou důraz na svobodu, rovnost, spravedlnost, solidaritu a demokracii; zelení, kteří se mohou do parlamentu vrátit po dvouleté pauze, na ochranu klimatu; a liberálové ze strany NEOS se profilují protikorupčně a slibují především opatření typu zprůhlednění stranického financování, což bylo také jedním z témat kampaně.
Kurzova miliardářka, Stracheho bodyguard a Hoferův plot
Několik skandálů týkajících se stranických peněz se totiž před volbami objevilo. V případě lidovců vyšlo najevo, že jim jejich největší mecenáška, dědička sítí obchodních domů Kaufhaus Heidi Goëssová-Hortenová, poslala téměř milion eur (zhruba třetinu všech darů za poslední dva roky) – avšak po částkách do 50 tisíc eur, což byla hranice, do které se dary jednotlivců nemusely hlásit kontrolnímu úřadu.
Týdeník Falter později informoval, že strana vedla dvojí účetnictví, jedno pro veřejné účely a druhé pro interní, které naznačuje, že – stejně jako v roce 2017 – překročila povolený limit výdajů na kampaň, přestože se Kurz zaklínal, že už se to nikdy nestane. ÖVP tvrdí, že zpráva Falteru je „chybná“ a „manipulativní“ a týdeník zažalovala.
Sociální demokraté zase dostali sporné peníze od spolku blízkého odborům, což by podle některých mohlo také znamenat překročení limitu pro kampaň, a zelení se potýkají s možnou korupční kauzou svého bývalého člena, který je podezřelý, že oplátkou za finanční dary šel na ruku developerům.
Největší skandál ale zasáhl svobodné, a to pouhých pár dnů před volbami. Státní zastupitelství začalo vyšetřovat expředsedu Stracheho, jeho exbodyguarda a bývalou asistentku kvůli podezření, že zpronevěřili stranické peníze pro Stracheho soukromé výdaje.
Podle médií se měl ze stranických peněz platit i plot kolem domu současného šéfa FPÖ Norberta Hofera, což strana vysvětluje tím, že šlo o bezpečnostní opatření v době Hoferovy prezidentské kandidatury před třemi lety.
Kickl chce Kurze „vzít za ruku“
Právě jarní aféra svobodných, video zachycující možné korupční chování tehdejšího předsedy FPÖ Stracheho, potopila první Kurzovu vládu. Předvolební kampaň se tak točila také kolem schopnosti svobodných vládnout a toho, jestli pravděpodobný staronový kancléř Kurz znovu riskne spolupráci s nimi.
Šéf lidovců předem nevyloučil žádnou koalici, podotkl však, že nepreferuje menšinovou vládu a že by rád vedl kabinet, který bude prosazovat středo-pravou politiku. Opakovaně zdůrazňoval, že po obsahové stránce fungovala koalice s FPÖ dobře, a také jeho televizní debaty s předsedou Hoferem vyznívaly ve srovnání s jinými duely až harmonicky.
Kurz ale případné pokračování koalice podmiňuje tím, že ministrem vnitra nesmí být znovu Herbert Kickl, který podle něj prokázal „nedostatek vnímavosti“ během aféry Ibiza. Právě požadavkem FPÖ na setrvání tehdejšího šéfa vnitra Kickla v obměněné vládě zdůvodňoval Kurz, proč na jaře ztroskotal pokus dovládnout se svobodnými do předčasných voleb.
Kurzovi podle vlastních slov vadilo, aby vnitro řídil během šetření kauzy Kickl, který byl v době pořízení videa se Strachem zodpovědný za finance strany. Dosud také avizoval, že by křeslo měla v případné nové vládě obsadit ÖVP, v poslední televizní debatě před volbami však připustil, že šéfem resortu by mohl být i nestraník.
Svobodní se netají tím, že by po volbách na spolupráci s lidovci rádi navázali. Koalici s nimi označují za pro ně jedinou možnou. Voliče se však snaží přesvědčit, že se lidovci posunuli příliš doleva, a právě představitel tvrdé stranické linie v FPÖ Kickl, který je vedle předsedy Hofera další výraznou postavou kampaně, se už vidí, jak po volbách Kurze „vezme za ruku“ a přivede ho zpět na správnou cestu.
Velká koalice: návrat nepravděpodobný
Kurz zcela nevyloučil ani obnovu velké koalice s SPÖ, která Rakousku vládla po většinu poválečného období. Také předsedkyně sociálních demokratů Pamela Rendiová-Wagnerová řekla, že ze všech možných povolebních konstelací se jí vyloženě nezamlouvá jen pokračování vlády lidovců se svobodnými.
Lidovci a sociální demokraté ale zřejmě najdou jen málo styčných programových bodů, což oba politici také přiznávají. Navíc i jejich předvolební debaty plné osobních výpadů měly ke konstruktivní atmosféře daleko.
Rendiová-Wagnerová Kurzovi vyčítá, že mu chybí smysl pro sounáležitost v sociálních věcech či ochraně klimatu nebo že „si zahrává s obavami lidí“. Nařkla ho také, že je mužem dvou tváří, který se v osobním jednání snaží vzbuzovat důvěru, ale pak „si o obsahu našeho rozhovoru přečtu v novinách“. Kurz to odmítl.
Stejně tak smetl ze stolu veškeré kritické poznámky šéfky SPÖ vůči své vládě a naopak jí několikrát připomněl, že „koalice“ sociálních demokratů a svobodných umožnila během kauzy Ibiza pád jeho obměněného kabinetu.
Zelení: na globální klimatické vlně do parlamentu
Třetí možností pro Kurze by mohla být v Rakousku zatím nevyzkoušená varianta tříčlenné koalice. Do vlády by tato konstelace katapultovala zelené, kteří v Národní radě poslední dva roky chyběli, ale na vlně globální diskuse o změnách klimatu se do ní zřejmě vrátí.
Právě opatření k ochraně klimatu patřila mezi hlavní témata předvolební kampaně. K zaujetí výraznějšího stanoviska to donutilo i k problému dosud spíše netečné lidovce, jejichž šéf se teď mohutně staví na podporu vodíkových technologií. Lidovce a zelené by mohli doplnit liberálové z NEOS, spolupráci všech tří by však zřejmě také komplikovaly programové rozdíly.
Lidovci jsou například proti zdanění produkce CO2, zatímco zbylé dvě strany toto opatření podporují. Předsedkyně NEOS Beate Meinlová-Reisingerová, která před založením strany pracovala pro lidovce, navíc ve čtvrteční televizní debatě prohlásila, že spolupráce s ÖVP byla její „největší chyba“.
Kurz v koncovce mobilizuje strašidlem „černého Petra“
Sám Kurz ještě „varuje“ před čtvrtou variantou, která by za určitých okolností připadala v úvahu, a to vládou sociálních demokratů, zelených a NEOS. Stačí podle něj jen, aby každá ze stran dostala o nějaké to procento víc, než kolik získala v evropských volbách (dohromady tehdy měly 46 %, nyní by dosáhly na 43 %), a místo vítězného šéfa lidovců by v čele vlády stanula Rendiová-Wagnerová.
Předvolební plakáty ÖVP, která staví kampaň výhradně na osobě exkancléře, tak burcují, že „kdo chce Kurze, musí Kurze volit“, protože „všichni jeho odpůrci říkají, že Kurz musí pryč“.
Průzkumy ukazují, že rozhodující část voličů věří, že je to právě Kurz, kdo „mluví jejich řečí“. Až po volbách však bude zcela jasné, na jaké hodnoty skutečně dbá.