Město Balaklija v Charkovské oblasti je dalším místem, kde Rusové věznili a vyslýchali místní obyvatele, používali k tomu i elektrické šoky. Mezi zajatci byly i ženy. Děsivá svědectví o mučení natáčel v Charkovské oblasti ve městě Balaklija zpravodaj ČT Jan Šilhan. Ukrajinci osvobodili strategicky důležité město na začátku září.
Ukrajinskou vlajku už má pečlivě skrytou. Na zahradě mu ale předtím vlála už od války v Donbasu. Udal ho soused, když Rusové přišli do Balakliji. „Je to jediný důvod, proč mě odvedli,“ vysvětlil Oleksij Jakovlev.
Místní policejní stanice se stala centrem, kde Rusové obyvatele mučili. Dveřmi káznic mělo projít nejméně čtyřicet lidí. Oleksij tam strávil skoro měsíc.
Podle úřadů zřídily ruské jednotky minimálně dvě podobná místa, kde měli mučit civilisty. Vnitřek cely stále vypadá, jako kdyby odtud odešli lidé před několika málo minutami. Na stěně jsou vyryté modlitby, nad nimi pak odpočítávání dní. V jedné takové místnosti bylo najednou až osm zadržených.
To vše s provizorní toaletou, dvěma postelemi nebo žíněnkou, ale hlavně nejistotou. Kdy a jestli vůbec ruské zajetí opustí. „Mohou vás pustit za hodinu, ale někteří zůstali zavření i 75 dní,“ dodal Jakovlev.
Obětí mučení se stal i Arťom Larčenko, který skončil na stanici kvůli fotce bratra v ukrajinské uniformě. Rusové podle něj chtěli slyšet další jména. Popisuje mučení elektřinou a ukazuje stopy na stěně po automatické zbrani. „Sedíš, vystřelí ti těsně vedle hlavy a další pak klidně do hlavy,“ uvedl.
„Jeden měl černou masku. Bral si na hlavu kapuci a když vkročil k nám do cely, začal všechny, kdo tam byli, mlátit. Protože nikdo si potom nemůže na nikoho konkrétně stěžovat. Dělal to jen kvůli tomu, aby nás vystrašil,“ pokračoval Larčenko.
Ženy věznili jinde
Podzemní část věznice měla relativně nenápadný vchod. Podle výpovědi dalších svědků tam mělo rovněž probíhat mučení. „Ženy byly jinde, ale nikdy jsme je neviděli,“ řekl Jakovlev.
„Víme, že tu byly, protože jsme je slyšeli křičet, když je vedli na výslech.
Někdy vypínali hlučné větrání, aby všichni v celách slyšeli. Věděli jsme o nich (ženách) jenom kvůli jejich křiku,“ doplnil ho Larčenko.
Jakovlev kdysi býval důstojníkem sovětské armády. Letos ale pocítil údery Moskvy sám, když na jeho domě jsou vidět stopy po útoku kazetové bomby. Rodinu zachránila od úlomků vzrostlá hrušeň. Oleksij chce teď všechno, co zažil, vyprávět vnoučatům. I kvůli nim prý ukrajinskou vlajku znovu vyvěsí. V den, kdy Ukrajina zvítězí.
