Už před více než rokem sebevědomě prohlašoval, že chce být kancléřem. Tehdy, krátce po svém zvolení volebním lídrem sociálních demokratů, tím však budil spíše posměch. Olaf Scholz sice patří k oblíbeným politikům, SPD se ale v průzkumech dlouho krčila na třetím místě. Teprve v posledních měsících se i do jejích preferencí promítlo přesvědčení, že dokáže být kancléřem – respektive kancléřkou, jak hlásala jeho kampaň: Er kann Kanzlerin. Scholz v ní využil své pověsti seriózního kliďase a tvářil se jako přirozený nástupce Angely Merkelové. I tento pragmatismus ho teď může dovést do čela vlády, neboť SPD v průzkumech stále těsně vede.
Scholz „dokáže být kancléřkou“. V čele německé vlády může stanout pragmatický sociální demokrat
Když ministr financí Scholz oznamoval loni v březnu balík opatření proti dopadům pandemie covidu-19, nazval ho „bazukou“, která pomůže německou ekonomiku vyvést z krize.
Řekl také, že v nastalé situaci není možné se s pomocí upejpat, nýbrž je třeba náležitě zakročit. Použil v této souvislosti slovo „Wumms“, kterým lze odkázat k ráně z kanónu či jiné zbraně.
Mnohé lidi tím zaskočil. Ne proto, že záchranný balík znamenal porušení dosavadního tabu, když poprvé po šesti vyrovnaných či přebytkových bilancích vedl k rozpočtovému schodku. Scholz Němce překvapil svou razancí a neotřelým slovníkem.
Pragmatický Scholzomat
Sociálně-demokratický politik byl totiž do té doby považován za spíše nezábavného až odměřeného člověka, nudného byrokrata, který si jen těžko získá něčí srdce.
Když začátkem tisíciletí zastával post generálního tajemníka SPD, proslul téměř strojovými vyjádřeními, která přetékala technokratickými frázemi a která neustále opakoval. Týdeník Die Zeit přišel na to konto s přezdívkou „Scholzomat“, tedy hříčkou vzniklou spojením politikova jména se slovem „Automat“, která na sociálním demokratovi na dlouhá léta ulpěla.
Sám Scholz později ospravedlňoval svůj tehdejší slovník tím, že byl „prodavačem sdělení“ a musel tudíž „prokázat určitou neoblomnost“.
Právě ta také patří k jeho dalším charakteristickým rysům. Německá média ho nepopisují jen jako málomluvného suchara bez charismatu, ale také jako člověka s neotřesitelným sebevědomím, který o sobě nepochybuje, nenechá se rozhodit neúspěchy a kráčí neochvějně dál.
Připisují mu silnou schopnost prosadit své, spolehlivost a vyrovnanost. Označují ho za schopného krizového manažera a pragmatického mistra kompromisů, který spíše než vizemi a revolučními přístupy vyniká schopností analýzy a promýšlením alternativ.
Sociální demokracie tak v čele s ním vsadila na model „seriózní nudy“, jak to nazvala stanice ARD, což straně a Scholzovi pomohlo – v kombinaci s chybami konkurentů – do čela předvolebních preferencí. A pak tu byla ještě ona všudypřítomná potřeba vyrovnat se s koncem jedné éry.
Ucházím se o post kancléře, ne ředitele cirkusu.
I muži chtějí být kancléřkou
„Za zemi, v které se i muž může stát spolkovou kancléřkou“, hlásala jedna z předvolebních reklam CDU/CSU. Politickou práci Merkelové hodnotily v září pozitivně stále téměř dvě třetiny Němců, celé její kancléřské období pak označilo za dobré osmdesát procent dotázaných.
Odkazu odcházející čtyřnásobné předsedkyně vlády se ale nesnažila využít jen její vlastní strana. I sociální demokrat Scholz se ze stránek tisku usmíval na čtenáře a sliboval, že „Dokáže být kancléřkou“.
Scholz se v některých ohledech Merkelové podobá. Také ona je známá svou uvážlivostí, schopností kompromisu a pragmatismem. Vyhýbá se velkým gestům a emocionálním projevům. Určitá paralela se nabízí i politicky – Scholz stojí v levicové straně spíše napravo a tedy blíže středu, k němuž posunula své konzervativce Merkelová.
Kosočtverec
I přes tuto podobnost se ale programy obou stran výrazně liší. Scholzovi tak v kampani spíše než skutečná spřízněnost obou politiků pomohlo tvrzení, že se za jeho vlády nic moc nezmění, a zejména v posledních měsících také nezastírané kopírování kancléřčina stylu.
Scholz opakovaně používal frázi „Znáte mě“, což je slogan v minulosti spjatý právě s kampaní Merkelové, a napodobil i její známé gesto s rukama složenýma do tvaru kosočtverce – objevil se tak na titulní straně magazínu listu Süddeutsche Zeitung.
Jak podotkl web deníku Die Welt, Scholz sice gestem reagoval na otázku, co z Merkelové bude po jejím odchodu postrádat, zároveň ale také věděl, že fotografie vytržená z kontextu vyšle signál, že volební lídr SPD je zárukou předvídatelnosti a kontinuity. Hrál tak na pocit mnoha Němců, že když už není možné mít Merkelovou 5.0, tak aspoň nový začátek s co nejvíce jí podobným nástupcem – tedy solidním, zkušeným a klidným, dodává Die Welt.
Konzervativní sociální demokrat
Zatímco rétoricky Scholz svou proticovidovou „bazukou“ poměrně překvapil, z politického hlediska odpovídá záchranný balík jeho profilu. Podobně jako jeho předchůdci ve funkci spolkového ministra financí se řídí politikou „černé nuly“, tedy vyrovnaných či přebytkových rozpočtů. Upřednostňuje snižování zadlužení v situaci, kdy to ekonomický stav dovolí, aby pak stát měl dostatek prostředků zasáhnout v případě krize.
Přestože v řadách mladých sociálních demokratů horoval Scholz pro „překonání kapitalismu“, nyní platí uvnitř SPD spíše za konzervativce. Jeho pragmatická politika spojuje ohled na potřeby ekonomiky se silnými sociálními prvky, shrnul politikův přístup web deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ). Sám Scholz označuje za hlavní motiv své politiky spravedlnost.
Vyslovuje se pro zvýšení daní bohatým a zasadil se o přijetí globální korporátní daně, odmítá zvyšování věku pro odchod do důchodu. Na druhou stranu se z pozice generálního tajemníka strany podílel za doby sociálně-demokratického kancléře Gerharda Schrödera na sérii reforem Agenda 2010, které vedly mimo jiné k výraznému zeštíhlení sociálního státu a setkaly se s odporem i uvnitř SPD.
Scholz sice s odstupem dekády litoval, že Schröderova vláda reformní balík ihned nedoplnila o zavedení minimální mzdy – ta v Německu funguje plošně až od roku 2015 – za Agendu 2010 se přesto i po letech postavil s tím, že byla úspěšná.
Pokud jde o vztahy se světem, považuje Scholz za důležité zvýšit akceschopnost EU, a proto je pro zavedení většinového principu rozhodování v otázkách zahraniční politiky, hospodářství a financí. Zdůrazňuje i význam transatlantického partnerství v rámci NATO. S Ruskem a Čínou je podle něj třeba vést dialog.
Mezi Hamburkem a Berlínem
Scholz se narodil v roce 1958 v Osnabrücku v Dolním Sasku, převážná část jeho života je ale spjata s Hamburkem. Právě v severoněmeckém přístavním městě vstoupil v době studií na gymnáziu do mládežnické organizace SPD, po maturitě tam vystudoval práva a založil advokátní kancelář, která se zabývala převážně pracovním právem.
Do Bundestagu byl poprvé zvolen v roce 1998, poté působil v Hamburku jako senátor pro vnitřní záležitosti, což je funkce odpovídající ministru vnitra, a stál v čele tamní SPD. Na celospolkové úrovni zastával posty generálního tajemníka strany a jejího místopředsedy. Mezi lety 2007 a 2009 byl ministrem práce a sociálních věcí v první vládě Angely Merkelové.
Do Hamburku se pak znovu vrátil jako primátor, město vedl od roku 2011 následujících sedm let. Zabodoval mimo jiné úspěšnou politikou bytové výstavby, která přispěla ke zbrzdění růstu cen nájmů, během jeho mandátu se také podařilo dotáhnout do konce problémy zmítaný projekt Labské filharmonie.
Scholz zatím přestál všechny skandály a chyby, které ho během politické kariéry provázely. V Hamburku šlo zejména o podcenění příprav na summit G20, který v roce 2017 provázely násilné nepokoje, a podezření, že finanční správa jím řízeného města dostatečně nezakročila proti machinacím, které se týkaly akciových obchodů označovaných jako „cum-ex“ a v nichž figurovala i hamburská banka Warburg.
Ve funkci spolkového ministra financí, kterým je od roku 2018, zase musel čelit kritice v souvislosti s pádem společnost Wirecard. Scholz odmítá, že by za krach nesl politickou odpovědnost, stejně jako popírá, že by se angažoval v případu banky Warburg, s jejímiž představiteli se několikrát sešel. Za nezvládnuté přípravy na summit G20 se omluvil.
Z nechtěného předsedy kancléřským kandidátem
Poté, co se v roli ministra financí a vicekancléře ve velké koalici s CDU/CSU vrátil do Berlína, usiloval také o post jednoho ze dvou předsedů strany. Společně s braniborskou političkou Klarou Geywitzovou patřili k favoritům, ve finále vnitrostranického hlasování se ale členská základna vyslovila proti postojům vedení a zvolila levicovější a k vládě kritickou dvojici Saskia Eskenová a Norbert Walter-Borjans.
Navzdory tomu Scholze loni v srpnu prezidium SPD jednomyslně zvolilo kancléřským kandidátem. Kromě vzestupu ministrovy popularity v době koronavirové krize hrála podle spolustraníků v Scholzův prospěch i jeho zkušenost a obecná známost u veřejnosti. Dosud rozhádaná a hledající se SPD se za ním nakonec semkla.
Sázka na něj by straně mohla pomoci i při možném sestavování vlády. Z Hamburku má Scholz zkušenosti s koalicí se Zelenými a jako spíše napravo stojící sociální demokrat by mohl být přijatelný také pro liberály z FDP, uvádí web stanice MDR.
Roli ale může hrát také to, jestli SPD zůstane nadále sešikovaná za svým pragmatickým a spíše konzervativním volebním lídrem, či zda se proti zastáncům reálné politiky středu opět výrazněji prosadí levicové křídlo.
Hlavní otázkou nicméně zůstává, co dovolí povolební matematika. Především na jejích počtech bude záležet, jestli Scholz vyjde z případného vyjednávání jako „kancléřka“, tedy jako pokračovatel dosavadního kurzu, nebo zda Němcům připraví změnu, kterou od něj mnozí nečekali a často ani nevyžadovali. Anebo zda se do čela vlády postaví někdo úplně jiný.
