Rusové mohou poslední den hlasovat o změnách ústavy. Ty předpokládají posun v mocenské rovnováze institucí, zakotvení některých hodnotových prvků a umožnění dalších dvou kandidatur pro Vladimira Putina. Plebiscit však nemá právní váhu. Ani změny samotné nebyly přijaty v souladu se zákonem. Kvůli pandemii se navíc musel posunout termín, což má vážné důsledky pro loajalitu místních volebních komisí. Podle některých ruských právníků a politologů tak místo plánovaného posílení legitimity režimu hrozí pravý opak.
Scénář přijetí ústavních změn si Kreml naplánoval následovně, říká politoložka Jekatěrina Šulmanová: po dni kosmonautiky (který se v Rusku seriózně připomíná s podtextem národní hrdosti) se mělo 22. dubna hlasovat v plebiscitu. Za dva týdny se měla konat vojenská přehlídka k 75. výročí konce války se zahraničními politiky od Donalda Trumpa po Emmanuela Macrona, kteří by svou účastí dali najevo souhlas se změnami na mezinárodní scéně.
Mělo se tak podle ní zalepit to, co se rozpadá: totiž legitimita režimu Vladimira Putina. Jeho popularita od voleb roku 2018 především vzhledem k nevalným výsledkům ruské ekonomiky vytrvale klesá. „Nastala eroze toho, co sociologové nazývají krymský konsensus nebo krymská většina,“ vysvětluje politoložka s odkazem na vzrůst podpory Putina po vojenské okupaci ukrajinského Krymu v roce 2014. Režimu zůstali věrní už jen ti, kteří z různých příčin vždy hlasují pro status quo.
Jenže přišel koronavirus a tento plán se rozpadl. Hlasování se ještě uskuteční, ale politický kapitál už z něj Putin nevydoluje, myslí si Šulmanová. Pozornost se totiž upírá právě na pandemii a čím dál víc na její hospodářské důsledky. Ty se v Rusku projevují jednak přímo, jako v ostatních zemích, ale také přeneseně. Celosvětový útlum totiž srazil ceny ropy, „naší matičky živitelky,“ hořce vtipkuje politoložka.
Instituce
Úprav v ústavě je celkem 206. Nejobjemnější balík se týká přesunutí některých pravomocí mezi institucemi. Posiluje především parlament, který získává právo podílet se na tvorbě vlády, což dosud byla výlučná pravomoc prezidenta. Silnější postavení v legislativním procesu bude mít horní komora – Rada federace.
Putin však už při svém lednovém ohlášení plánu změn v projevu před parlamentem nenechal nikoho na pochybách, jak si posílení zákonodárců představuje: „Naše země se svým obrovským územím, složitou národnostně-teritoriální strukturou a různorodostí kulturně-historických tradic se nemůže normálně rozvíjet, dokonce ani stabilně existovat, ve formě parlamentní republiky. Rusko musí zůstat silnou prezidentskou republikou.“
Některé nové pravomoci získávají i představitelé regionů. Šulmanová, která necelý rok působila i v prezidentské radě pro lidská práva, Putina podezřívá, že na ně chtěl hodit vše, co může působit nespokojenost. Například povinnost zajistit zdravotní péči. Upozorňuje však, že se to může obrátit proti Kremlu, protože představitelé regionů si „neopatrně“ udělenou moc začnou postupně brát.
Oslabují naopak soudy. Prezident ve spolupráci se senátory totiž bude nově moci za určitých podmínek odvolat členy ústavního a nejvyššího soudu.
Institucionální změny v sobě skrývají i jednu záhadu. Tou je budoucí role nově vystavěné Státní rady, která se bude teprve konkretizovat navazujícími zákony. Šulmanová nabízí jednu z jejích možných rolí: volit prezidenta.
Tohoto postu se týká i nejpřetřásanější změna ústavy: „vynulování“ počtu funkčních období hlavy státu s přijetím změn. To umožní Putinovi kandidovat dvakrát znovu. „Sám prezident si rozhodne, jak dlouho povládne, kdy odejde a koho jmenuje po sobě,“ komentuje to politolog fondu Liberalnaja missija Kirill Rogov. Právnička Jelena Lukjanovová z Vysoké školy ekonomie dodává: „Prezident se rozhodl měnit ústavu, ve které je napsáno, že se má měnit prezident.“
Zlá cizina
Velká pozornost je v úpravách udělena také suverenitě. Deklarovaný odpor k tomu, aby se mezinárodní společenství vměšovalo do vnitřních záležitostí států (například kritizovalo porušování občanských práv), je ostatně jedním z leitmotivů Putinovy vlády.
Ruské právo tak bude nadřazeno tomu mezinárodnímu. Podle Šulmanové je to zbytečná úprava, protože ani dosud nemohou v Rusku platit mezinárodní normy odporující tamní ústavě. Smysl je tak hlavně symbolický.
Daleko reálnější je úprava směřující dovnitř ruské mocenské elity. Nejvyšším představitelům všech částí moci, tedy především ministrům, poslancům, soudcům i gubernátorům, bude zakázáno mít občanství jiného státu nebo i jen povolení k pobytu.
A co víc: „Zakazuje se zakládat a mít účty (vklady) nebo uchovávat hotové peněžní prostředky v zahraničních bankách sídlících za hranicemi území Ruské federace,“ píše se v upravené ústavě na adresu výše zmíněných vysokých představitelů moci. Nikdo už tak nebude moci vyvést svůj majetek do bezpečí pro případ, že se Kremlu znelíbí. A nikdo už také nebude vydíratelný západními sankcemi typu zmrazení účtů.
Hodnoty
Změny reflektují také další leitmotiv Putinovy vlády, která se prezentuje jako obránkyně „tradičních hodnot“. Do ústavy se tak dostává „ochrana manželství jako svazku muže a ženy“ a například také vytvoření podmínek pro povinnost plnoletých dětí starat se o rodiče.
Vládní kampaň použila například video, v němž se divák přenáší do roku 2035 a sleduje chlapce z dětského domova, který se těší, že si ho přijde vyzvednout nová rodina. Objeví se dva muži, jeden z nich má silný make-up a dává chlapci dívčí šaty jako dárek na uvítanou. Správkyně domova si odplivne a hlas na pozadí pronese: „Takové Rusko si zvolíš? Rozhodni o budoucnosti země. Hlasuj pro změny v ústavě.“
Několik nových článků posiluje image Ruska jako rovnostářské země (byť podle Giniho indexu sledovaného Světovou bankou patří do méně rovnostářské poloviny světových států). Zdůrazňuje povinnost státu zajistit plat nad úrovní životního minima či valorizaci penzí (letos průměrně dosahují v přepočtu pěti tisíc korun).
Nově se také mluví o odpovědnosti federálních orgánů za zdravotnictví a vzdělání. Šulmanová upozorňuje, že to se může stát zdrojem přijímání nových zákonů, které mohou především obsah výuky značně posunout.
Pozornost je věnovaná i historickému dědictví, z něhož Putinova vláda čerpá významnou část své legitimity. Rusko se stává výslovným dědicem Sovětského svazu, zavazuje se ctít památku předků (včetně jejich víry v Boha) a památku ochránců vlasti a také chránit „historickou pravdu“.
O důležitosti tohoto tématu pro Kreml se česká veřejnost mohla v posledních měsících na vlastní kůži přesvědčit v souvislosti s odstraněním pomníku Ivana Koněva. „Snižování významu lidového hrdinství při obraně vlasti není dovoleno,“ uvádí nově ústava.
Zahraničněpolitický přesah má ještě jedna změna. Rusko se ústavně zavazuje pomáhat svým občanům žijícím za hranicí.
Právní chaos
Ústava se tedy mění ve velké šíři. A v tom spočívá první z mnoha problémů celého procesu. Právníci totiž upozorňují, že dosavadní základní zákon předpokládal dva způsoby vlastních úprav: buď přijetí úplně nového, nebo schválení každé změny zvlášť.
To se však nestalo. Parlament, regiony, ústavní soud a nakonec i lidé se mohou vyjádřit pouze k balíku 206 změn jako k celku. „V tomto smyslu máme nezákonně přijaté úpravy ústavy. Aby to vypadalo legitimně, koná se lidové hlasování,“ upozorňuje politolog Rogov a dodává: „A ani to není právní procedurou.“
Plebiscit totiž není pro platnost změn nutný, upozorňuje Šulmanová. „Je to jakási nová přísaha. Lidé musí přijít a znovu podpořit stávajícího prezidenta, aby se základ jeho legitimity opíral o lidovou podporu a nikoli o nějaká pravidla nebo podporu elit, kterým zřejmě věří stále méně a o něž se může stále méně opírat,“ vysvětluje.
Dalším problémem je, že některé úpravy ústavy už začaly platit, a není nijak vymezeno, co by se stalo, kdyby hlasování dopadlo odmítavě. Za zmínku stojí i to, že plebiscit se nekoná podle zákona o referendu, ale na základě zvlášť přijaté normy.
Ještě závažnější je způsob právní úpravy plebiscitu. Parlament přijal zákon o jeho provedení velmi obecně s tím, že centrální volební komise ho má dále konkretizovat. „A ta se rozjela,“ říká právnička Lukjanovová. Roztáhla hlasování na týden a pro některé odlehlé oblasti ještě na déle. Efektivní pozorovatelské mise jsou tím fakticky znemožněny, upozorňuje Šulmanová. Pravidla hlasování se také měnila ještě v době, kdy už měli někteří odvoleno.
Komise si pohrála i s pandemií koronaviru. S odkazem na ni lze například ukazovat dokumenty volebním komisařům ze dvou metrů. V některých městech jako Moskva nebo Nižnij Novgorod se dá hlasovat po internetu. Na rozdíl od normálních voleb také není třeba udávat důvod pro hlasování z domova. Snazší je i účast v jiném než domovském okrsku.
Falšování
Všechna tato opatření mají jeden společný efekt: usnadňují manipulaci s výsledky, která je v Rusku poměrně běžná. Záběry volebních komisařek házejících stohy lístků do uren nebo třeba nevysvětlitelné skoky při sčítání se objevují při každých volbách.
Přesto falšování není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Obzvlášť internet je totiž v Rusku stále relativně svobodný, každý má mobil schopný nahrávat video a příliš očividné manipulace pravidelně vyvolávají pouliční protesty. Jejich hrozbu, obzvlášť v kombinaci s blížícím se ekonomickým propadem, režim rozhodně nepodceňuje.
V Moskvě, Petrohradu a dalších univerzitních nebo průmyslových velkoměstech tak samotné hlasování podle Šulmanové bývá v posledních letech docela čestné. Dodává však, že to se nedá říct o celém volebním procesu: „Problémy se objevují v jiné etapě. Nepouštění kandidátů, absence veřejné kampaně, omezení financování, trestní stíhání. Existuje mnoho způsobů, jak motivovat voliče, aby hlasoval tak, jak se po něm chce.“
Tento problém se ostatně objevil i nyní. Od prvního návrhu do plebiscitu uběhl jen necelý půlrok, nebylo možné agitovat pro ani proti, nekonaly se žádné debaty v celostátní televizi. Změna základů, na nichž stojí celý systém, se probírala v kuloárech a občan to sotva zahlédl.
Hlasování bývá podle Kyněva docela poctivé také na severu a dálném východě země. Právě asijské volební komise přitom prý Kreml nechává takto pracovat schválně. „Pro režim je výhodné mít z tohoto kousku země adekvátní výsledky, aby bylo jasné, co je třeba zařídit ve zbytku,“ vysvětluje Kyněv s tím, že díky časovému posunu jsou výsledky odtud známy dřív.
Kýžený výsledek nakonec zachraňují hlavně národnostní republiky na severním Kavkaze nebo v Povolží. Šulmanová mezi tyto „volební sultanáty“ řadí třeba i Brjanskou nebo Kemerovskou oblast. „Tam napíšou 80 na 20,“ říká bez obalu.
Podzimní volby
Manipulace výsledky plebiscitu bude letos náročnější než obvykle ještě z jednoho důvodu. A zde Kremlu opět zkomplikoval situaci koronavirus. Na podzim se totiž v mnoha regionech konají komunální a gubernátorské volby.
Původní termín hlasování o změnách v ústavě byl stanoven na dobu, kdy ještě nebylo rozhodnuto o kandidátech. Žádný gubernátor tedy neměl jistotu, že se bude moci o post ucházet znovu. Všichni proto měli motivaci dodat co nejlepší výsledky plebiscitu.
Nyní už je však o kandidátech rozhodnuto a jejich motivace je opačná. Změna ústavy jim skoro nic nepřinese, zato na podzim budou hrát o všechno. Jak loni ukázaly třeba volby gubernátora v Chabarovském kraji, být kandidátem Jednotného Ruska už nemusí automaticky znamenat zvolení.
Mnozí lokální politici tak nebudou chtít v nynějším plebiscitu riskovat, dodají víceméně čestný výsledek a až se budou v centru zlobit, rozhodí rukama, že se to nedalo, že tam bylo moc lidí, popisuje politolog Alexandr Kyněv specializující se na regionální politiku na Vysoké škole ekonomie.
Dodává, že v poslední době zaznamenává z mocenské struktury i náznaky volání po oslabení Putinovy moci. Objevují se prý silní hráči, kteří touží dále posílit a ústavní změny chápou jako jednu z možností.
Celý proces zamýšlený jako opětovné potvrzení jednoty národa za prezidentem se tak nakonec režimu může vymstít. Šulmanová připomíná Putinova dávná slova, že neměnnost ústavy je zárukou stability a že už jen řeči o její změně vedou k destabilizaci: „Teď se ukazuje, jak hlubokou měl pravdu.“
