Ruské lokální volby nabízí přehlídku absurdních způsobů, jak vyškrtnout opozici

Obyvatelé části ruských regionů půjdou v neděli k volbám, z nichž vzejdou městští zastupitelé, starostové nebo gubernátoři. Největší rozruch vyvolaly v Moskvě. Odmítnutí opozičních kandidátů na základě podivných informací o podpisech na jejich podporu vyvolalo sérii násilně potlačených demonstrací. Podobné problémy jsou všude. Důvodem podvodů je podle opozice uchování kontroly nad mohutnými toky peněz z rozpočtů měst a oblastí, které často končí v kapsách režimních politiků.

Zatýkání na srpnové demonstraci za svobodné volby v Moskvě
Zdroj: REUTERS Autor: Maxim Shemetov

„Jmenuji se Dmitrij Olegovič Finikov a žiju ve čtvrti Arbat. Skutečně jsem se 14. června podepsal pod kandidaturu Ljubov Sobolové,“ říká na videu jeden z mnoha lidí, jejichž podpisy nutné pro účast opoziční političky ve volbách do moskevského zastupitelstva volební komise neuznala.

Moskvanů, kteří se natočili s podobným vzkazem a kontaktovali s ním komise, jsou desítky. Sobolová však kandidovat stejně nesmí. 

Napětí kolem voleb je obrovské. Ilustruje ho i fakt, že šéfku Centrální volební komise Ellu Pamfilovovou podle policie napadl v noci na pátek u ní doma útočník s elektrickým paralyzérem. Agentura RIA Novosti píše, že ráno se už zúčastnila mezinárodní konference.

Není nula jako nula

Politiků, které postihlo vyřazení z voleb, jsou po celé zemi stovky. Opozice pátrala po tom, proč některé podpisy neprošly. A přišla s bizarními odhaleními.

Některé podpisy komise neuznaly kvůli machinacím s počítačovými systémy. Pokud číslo pasu uvedené u podpisu začínalo na nulu, úředníci ho přepsali do systému, který ji ignoroval, protože byl tak nastaven. Kontrola údajů na podpisovém archu s daty Federální migrační služby potom odhalila nedostatečný počet cifer a podpis neuznala, upozorňuje petrohradský urbanista a aktivista ze spolku Městské projekty Maxim Kac.

Další podobnou machinací bylo, že někteří úředníci zadali data narození do tabulkového programu, změnili formát na číslo a například z 15.03.1990 se stalo 32947. Když pak komise uviděla v kolonce data narození pěticiferné nesmyslné číslo, podpis neuznala.

V dalších případech byla data Federální migrační služby neaktuální a adresa u podpisu se tak neshodovala s jejich databází, píší aktivisté Lev Ponomarjov a Světlana Gannuškinová v Nové Gazetě.

Komise se brání, že postupovaly podle zákona. Většinu jejich rozhodnutí také následně posvětily soudy, na které se mnozí odmítnutí kandidáti obrátili. Opozice však zpochybňuje i nezávislost soudců.

Záhadní grafologové

Nevpuštěná kandidátka do moskevského zastupitelstva Anastasija Brjuchanovová zase upozorňuje, že některé podpisy na její podporu byly zamítnuty po posouzení grafologů. Podle nich byly psány stejnou rukou. Brjuchanovová si nechala udělat grafologickoou analýzu svých seznamů, která takové obvinění odmítla.

„Lidé posílali písemná oznámení a dokonce nahrávali videa, aby potvrdili svou existenci. Nic z toho však volební komise nebraly v potaz,“ dodávají k tomu Ponomarjov a Gannuškinová. Připomínají, že těchto případů byly v Moskvě řádově stovky na jednoho kandidáta.

V Petrogradské městské části Petrohradu komise přijaly dokumenty opozičních kandidátů, navzájem zpřeházely obsah jednotlivých složek a padesát jich odmítly s tím, že je nepodali sami kandidáti. Do voleb tak pustili jen členy Jednotného Ruska nebo nestranické dosavadní zastupitele, vysvětluje aktivista Ilja Varlamov.

Nedostupné komise

Další komise zneužily toho, že strany jim musí předem oznámit kandidaturu svých politiků. Buď komise prostě zamkla dveře svého úřadu jako v petrohradské čtvrti Světlanovskaja, nebo před vchodem do svého sídla vytvořila dav lidí, takže se k ní nedalo přijít a informaci předat, jako ve čtvrti Morskoj. 

Opozice to zkusila poštou. Ovšem v obou případech odmítli i potvrzení pošty o odeslání doporučeného dopisu jako falešné a devatenáct, respektive devět kandidátů opoziční strany Jabloko do voleb v těchto čtvrtích nepustili, popisuje Kac. Jednomu kandidátovi v Morskom také odmítli účast, protože se jim nelíbilo, že měl odrbaný pas, dodává.

Informovat komisi o kandidatuře je možné i prostřednictvím e-mailu. Například v Izmajlovské čtvrti Petrohradu na stránce volební komise napsali adresu, kam se má informace zasílat. Když ji tam politici Jabloka poslali, na stránce se objevila jiná adresa a komise tvrdila, že nic nedostala. I to stačilo k odmítnutí.

Jindy zase komise neuznala podpisy s tím, že je u nich nečitelné datum nebo adresa. Nedokázala přečíst cifru jedna v roce 2019 na fotografii níže. „Takových případů jsou stovky,“ stěžuje si Brjuchanovová.

Neuznaný arch podpisů pro kandidaturu Ljubov Sobolové kvůli údajně nečitelnému číslu 1 v datu 2019
Zdroj: Fond boje proti korupci

A dodává další způsob: podpis muže jménem Kiričenko úředník přepsal do systému jako Kirijenko, a když takového na adrese pana Kiričenka nenašel, podpis neuznal. „Často prostě vynechávají písmena,“ popisuje politička.

V dalších čtvrtích využili pravidla, že kandidát musí přinést ověřenou kopii registrace své politické strany. I když ji přinesl a dostal o tom potvrzení, některé komise kopii prostě vyhodily a tvrdily, že ji nikdy nedostaly.

Podle opozice jsou to jasné podvody. Šéfka Centrální volební komise Pamfilovová má jinou teorii. V rozhovoru pro Kommersant si zaspekulovala, že opozice schválně prošpikovala dokumenty kandidátů velkým množstvím chyb. Prý počítala s tím, že odmítnutí jejich registrace vyvolá protesty, což bylo jejím konečným cílem.

Miliardy z rozpočtu

Zásadním faktorem, který umožňuje takový přístup režimu k volbám, je nízká informovanost a politická pasivita lidí. „Celé se to děje jen proto, že moc považuje volby za lokální událost, která nikoho nezajímá. Proto je možné v Petrohradě i Moskvě vytvořit takové bezpráví,“ kritizuje Varlamov a vyzývá k aktivitě: „Jedině když se o tom mnoho lidí dozví a začne se rozčilovat, tak je možné to bezpráví zastavit.“

Skutečně by se mohlo zdát, že v komunálních volbách o tolik nejde. Vždyť městská zastupitelstva řeší především lokální témata, která mají s velkou politikou málo společného. Jenže ve hře jsou obrovské peníze. Hlavní město hospodaří s příjmy rozpočtu ve výši 2,7 bilionu rublů (950 miliard korun). Do tatarstánské republikové kasy letos přitéká 260 miliard rublů (92 miliard korun). A třeba okupovaný Krym hospodaří se 187 miliardami rublů (66 miliard korun).

Rusko je podle žebříčku vnímání korupce Transparency International nejzkorumpovanější evropskou zemí. V celosvětovém seznamu 180 zemí zaujímá nelichotivé 138. místo. Ruská opozice kvůli tomu dlouhodobě mapuje, kudy a kam plynou peníze daňových poplatníků, o nichž budou rozhodovat mimo jiné politici zvolení tuto neděli.

Předražené obrubníky

Tak například obrubníky kupovala moskevská radnice podle Fondu boje proti korupci téměř za dvojnásobek tržní ceny. Podobně předražené byly třeba i nově vysazené lípy na Tverském bulváru. Dokonce pětinásobek tržní ceny Moskva utratila za vánoční osvětlení. To koupila od firmy bratří Rotenbergů, oligarchů blízkých Vladimiru Putinovi, kteří jsou na sankčním seznamu EU i USA a kteří se také objevili ve skandálu Panama Papers.

Fond také upozorňuje, že firma registrovaná na ženu zástupce moskevského starosty Petra Birjukova dostala od jemu podřízených městských společností v letech 2012 až 2015 zakázky v hodnotě 365 milionů rublů (128 milionů korun). Jeho bratr zase stanul v čele projektu obnovy hlavní budovy Moskevské státní univerzity v hodnotě 110 miliard rublů (39 miliard korun). 

Birjukov si koupil byt v hodnotě 1,5 miliardy rublů (530 milionů korun), na který podle svých oficiálních příjmů nemohl nikdy dosáhnout. Fond také upozorňuje, že cena bytu dcery moskevského starosty Sergeje Sobjanina je šedesátkrát vyšší než roční příjem celé rodiny.

Byty od státu

Fond se podíval také na majetek těch, kteří volební podvody posvětili. Třeba zástupce předsedkyně Centrální volební komise Nikolaj Bulajev dostal v roce 2009 k užívání od úřadu prezidenta Ruské federace stometrový byt v současné hodnotě kolem padesáti milionů rublů (18 milionů korun). 

Postupně získával také drahá auta a motorky. V roce 2018 dostal další byt, tentokrát stopadesátimetrový v samém centru Moskvy. Tržní cenu fond odhadl na 105 milionů rublů (37 milionů korun). 

Předseda moskevského zastupitelstva, jehož členové se právě volí, se jmenuje Alexej Šapošnikov. V Jednotném Rusku  působí už od počátku nultých let. Fond informuje, že bydlí v dvoupatrovém bytě v centru Moskvy na ploše 269 metrů čtverečních s odhadovanou cenou 95 milionů rublů (34 milionů korun). „Těžko vysvětlit, kde vzal takové peníze,“ rozčiluje se Sobolová.

Sjednocení opozice

Přes obrovský tlak na to, aby lidé u moci nemuseli o své posty férově soutěžit, se někteří opoziční kandidáti do voleb přece jen dostali. Jejich šance na zvolení chce zvýšit Fond Alexeje Navalného projektem Chytré hlasování. „Když se všichni domluvíme a budeme volit nejsilnějšího soupeře Jednotného Ruska, tak vyhraje,“ vyzývá na svém webu.

Každý na něm může najít, kdo má v jeho volebním okrsku největší šanci. Fond přitom slibuje, že je určuje na základě výsledků minulých voleb a nezávislých sociologických průzkumů. „Odhlížíme od všech našich ideologických preferencí,“ dušuje se.

Skutečnou změnu politické reprezentace však nikdo nepředpokládá. Jednak proto, že podvody se očkávají i během hlasování, jako tomu bylo i loni. Jednak i proto, že demokratická tradice a představa, že opozice by měla mít ve volbách opravdovou a férovou šanci vyměnit politiky ve funkcích, není v Rusku příliš rozšířená. 

To ukazuje třeba anketa bulvárního deníku Argumenty i fakty z března 2016. Na dotaz „K čemu je potřeba opozice?“ vybralo odpověď „Aby zajistila možnost předání moci“ jen 13 procent respondentů.