Novým americkým snem pro některé občany USA je už tam nežít, píše list The Wall Street Journal (WSJ). Američané podle něj v rekordním počtu Spojené státy opouštějí a usazují se se svými rodinami v zemích, které považují za dostupnější a bezpečnější. Například v Česku se podle něj počet Američanů za posledních deset let více než zdvojnásobil.
Loni se z USA poprvé od Velké hospodářské krize ve třicátých letech minulého století více lidí odstěhovalo, než se do nich přistěhovalo, píše WSJ. Podle think tanku Brookings Institution, který se zabývá veřejnou politikou, byly loni USA v tomto ohledu odhadem 150 tisíc lidí v minusu a letos se pravděpodobně odliv obyvatel ještě zvýší.
Od dob administrativy Dwighta D. Eisenhowera Washington sice nemá k dispozici komplexní statistiky o počtu emigrantů, ale data o povoleních k pobytu, koupi nemovitostí, počtu zapsaných studentů na univerzitách a další údaje z více než padesáti zemí světa ukazují, že Američané v nebývalé míře „hlasují nohama“.
Někteří komentátoři označují tuto vlnu za „Donald Dash“ (dash = úprk), protože počet amerických emigrantů prudce vzrostl během druhého funkčního období prezidenta Donalda Trumpa. Podle WSJ ale tento fenomén sílí už léta – živí ho nárůst práce na dálku, rostoucí životní náklady a touha po zahraničním životním stylu, který je zejména v Evropě dosažitelný.
Američanů přibývá v Mexiku i v EU
Mimo USA žije odhadem čtyři až devět milionů Američanů, jednotný soubor dat, který by je přesně registroval, ale neexistuje, upozorňuje WSJ.
Cituje nicméně různé zdroje, podle nichž třeba v Mexiku žilo v roce 2022 více než jeden a půl milionu Američanů. Čtvrtmilion Američanů žijících v Kanadě pak plně nezahrnuje lidi s dvojím občanstvím ani pendlery z příhraničí. Více než milion a půl Američanů zase žije v Evropě, z toho přes 325 tisíc ve Spojeném království. Téměř ve všech 27 členských státech EU je počet Američanů, kteří sem přijíždějí žít a pracovat, rekordní a stále roste.
Celkový počet občanů USA žijících v Portugalsku od pandemie covidu vzrostl více než pětkrát a jen v roce 2024 se zvýšil o více než třetinu. Ve Španělsku a Nizozemsku se počet tam usazených Američanů za posledních deset let téměř zdvojnásobil a v České republice se více než zdvojnásobil.
Do Německa se loni přestěhovalo více Američanů než Němců do Ameriky. Totéž platilo pro Irsko, které loni přivítalo dvojnásobek nových obyvatel z USA oproti roku 2024.
Američany láká vyšší životní úroveň i sociální stát
Americkým úřadům se hromadí žádosti o vzdání se občanství, podotýká WSJ. V roce 2024 vzrostl jejich počet meziročně téměř o polovinu a loni bylo i toto číslo pravděpodobně překonáno.
Naopak zájem o britské občanství je mezi Američany nejvyšší od počátku sledování v roce 2004 a také počet žádostí o irské občanství je z jejich strany rekordní.
Jako motivaci pro odchod z USA uvádějí lidé ekonomické důvody, preferenci jiného životního stylu či rozčarování ze směřování své země, přičemž v této souvislosti zmiňují násilnou kriminalitu, životní náklady a turbulentní politiku. Pro mnohé bylo faktorem i Trumpovo znovuzvolení, jiní emigranti naopak pro současného prezidenta hlasovali.
Podle WSJ jde však o hlubší strukturální a společenský posun. Zatímco během recese v roce 2008 chtěl USA opustit každý desátý Američan, loni to byl každý pátý. Loňský průzkum Gallupova institutu uvádí, že čtyřicet procent amerických žen ve věku od 15 do 44 let by se rádo trvale přestěhovalo do zahraničí.
Konkrétně v Evropě Američany láká i sociální systém či dostupné kvalitní zdravotnictví a školství. „Platy jsou v USA vyšší, ale kvalita života je vyšší v Evropě,“ shrnuje jednačtyřicetiletý Chris Ford, který se s rodinou přestěhoval do Berlína.
Místní si stěžují na gentrifikaci
Naopak pro místní obyvatele v zemích, kam Američané ve velkém míří, mívá jejich příchod negativní dopad.
Na Bali, v Kolumbii či Thajsku způsobil příchod na dálku pracujících Američanů takový nápor na oblast bydlení, že vyvolal protesty místních proti gentrifikaci. Také v Portugalsku či Španělsku se diskutuje o tom, jak zajistit, aby místní obyvatelé nebyli znevýhodňováni novou vlnou usedlíků ze zahraničí.
Přibližně 58 procent zahraničních kupců nemovitostí v Portugalsku totiž pochází z USA a ceny domů se v některých historických čtvrtích Lisabonu za pět let zdvojnásobily. V Barceloně se zase na zdi objevilo graffiti: „Digitální nomádi, jděte domů!“
